Wikipedie

Židlochovice (zámek)

zámek v Česku

Zámek Židlochovice je barokní zámek v Židlochovicích v okrese Brno-venkov. Je chráněn jako kulturní památka.[1]

Zámek Židlochovice
Hlavní průčelí v Židlochovicích
Hlavní průčelí v Židlochovicích
Základní informace
Slohbaroko, empír
Výstavba70. léta 16. století
Přestavba1720-1729, 1844-1845
StavebníkŽerotínové
Další majiteléValdštejnové, Sinzendorfové, Ditrichštejnové, Habsburkové, Československá republika
Současný majitelČeská republika, ve správě LČR
Poloha
AdresaTyršova 1, Židlochovice, ČeskoČesko Česko
UliceTyršova
Souřadnice49°2′8,16″ s. š., 16°36′48,24″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky45302/7-1113 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Webhttp://www.lesycr.cz/lz4/zamek-zidlochovice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie zámku editovat

Zámek se nachází v jihozápadní části města Židlochovic, přísluší k němu i přilehlá obora. Zámek stojí na místě bývalé vodní tvrze, vybudované před rokem 1349.[2] Roku 1353 získal tvrz i ves Židlochovice moravský markrabě Jan Jindřich a po jeho smrti markrabě Jošt. Po roce 1407 se v držení tvrze vystřídalo vícero rodů, mimo jiné Valdštejnové a Pernštejnové. V roce 1567 připadl židlochovický statek a tvrz Žerotínům.

V 70. letech 16. století Fridrich ze Žerotína nechal přestavět tvrz na renesanční zámek s kaplí.[3] V roce 1616 koupil zámek i s panstvím Adam mladší z Valdštejna. Na konci 17. století získal panství Filip Ludvík Václav hrabě ze Sinzendorfu, který pak v letech 1720–1729 přebudoval zámek v barokním slohu. Stavitelské práce tehdy prováděl vídeňský stavitel Ludvík Kaltner.

V roce 1743 koupil zámek i panství Jan Leopold z Ditrichštejna. V držení Ditrichštejnů zůstal do roku 1819, kdy zámek prodali habsbursko-lotrinské císařské rodině, a to potomkům Leopolda II.[4] Ti pak zámek vlastnili až do jeho zestátnění Československou republikou v roce 1919.

Od roku 1822 probíhaly stavební úpravy zámku, především zboření hradeb a zrušení náspů a padacích mostů [4]. V letech 1844–1845 byly provedeny empírové úpravy a zámek tak nabyl dnešní podobu. V roce 1858 se na zámku narodila pozdější španělská královna Marie Kristina Španělská, v roce 1874 zde zemřel její otec, arcivévoda Karel Ferdinand Rakousko-Těšínský. Posledním majitelem židlochovického panství a zámku byl arcivévoda Bedřich. Panství zahrnovalo obce: Blučina, Hrušovany u Brna, Ivaň, Křepice, Ledce, Medlov, Měnín, Nikolčice, Nosislav, Pohořelice, Prštice, Přibice, Přísnotice, Radostice, Tikovice, Unkovice, Velké Němčice, Vojkovice, Žabčice.

Roku 1919 byla na majetek arcivévody Bedřicha uvalena nucená správa. Na židlochovické panství byl ministerstvem zemědělství jmenován vnucený správce Jaroslav Franz.[5] Panství Židlochovice v té době čítalo 7 distriktů s 21 dvory, cukrovarem a mlýnem. Hospodářské správy sídlily na dvorech: Jalovisko, Velký Dvůr, Ledce, Měnín, Nový Dvůr, Němčice, Žabčice, Židlochovice s lesní správou v Židlochovicích. Celková výměra panství činila 6 676,53 ha.[6]

Na základě zákona č. 354/1921 Sb. ze dne 12. srpna 1921 o převzetí statků a majetku,[7] připadlých podle mírových smluv československému státu, byl veškerý majetek převeden pod správu Generálního ředitelství státních lesů a statků v Praze Bubenči (velkostatky: Zákupy, Ostrov u Karl. Varů, Židlochovice na Moravě, Frýdek a Těšín, Víglaš a Topoľčianky). Správa státních lesů a statků sídlila na zámku v Židlochovicích. Vedle pozemků, na které byla uvalena nucená správa, byly v roce 1923 na 20 let pronajaty hospodářské správy na dvorech: Velký Dvůr, Ledce, Měnín, Jalovisko, Nový Dvůr, Velké Němčice, též část pozemků ze dvora Žabčice, cukrovar a na 10 let mlýn s výčepem v Pohořelicích.[p 1][p 2]

V roce 1923 převzala Akciová společnost pro průmysl cukrovarnický nájem státního cukrovaru Židlochovice s velkostatkem o rozloze 2 700 ha. K tomu musela splnit podmínku nájemní smlouvy a emitovat 12 500 kusů nových akcií v nominální hodnotě 5 miliónů Kč, čímž akciová společnost zvýšila k 1. srpnu 1923 svoje základní jmění na 30 miliónů Kč. Část akcií odkoupil stát (konkrétně republikánskou stranou ovládané ministerstvo zemědělství). Zástupci státu a zástupci řepařů měli ve správní radě 50% zastoupení, takže se stát stal spolumajitelem podniku ze dvou šestin, drobní řepaři a spolek Syndikát řepařů-akcionářů držel jednu šestinu a Boden-Credit-Anstallt tři šestiny.[10][11] Vysoké škole zemědělské v Brně byl od 1. července 1925 přidělen na dobu 12 let ze Státního statku Židlochovice dvůr Žabčice (s poplužním dvorem Oulehlou), která jej využívala jako školní a pokusný objekt. Vládním nařízením ze dne 20. ledna 1928, č. 11 Sb. z. a n., byl školní zemědělský závod v Žabčicích přeměněn s účinností od 1. ledna 1928 v samostatný státní podnik.[12]

Rozloha pozemkového majetku správy Státních lesů a statků v Židlochovicích činila v roce 1937 6 454 ha, z toho lesa 2 484 ha, polí a luk 3 574 ha, ostatní půda 396 ha. Vedením správy státních lesů a statků v Židlochovicích byl v té době pověřen lesní rada Ing. Karel Zlatuška, jemuž bylo podřízeno 12 úředníků a 28 zřízenců.[13] Zámek sloužil mezi válkami jako letní sídlo prezidenta T. G. Masaryka (pobyty připomíná pamětní deska při vchodu do zámeckého parku).

V letech 1945-1948 zde sídlila Vrchní správa Československých státních statků Židlochovice (1948 Ředitelství státních statků a rybníků Židlochovice), 1948-1951 ČSSS, n. p., statek Židlochovice, okres Brno.[14] Státní statek v Židlochovicích platil za vzorový podnik a byl vyznamenán Řádem práce.[15] Poplatkové hony pro zahraniční hosty organizoval v Židlochovické bažantnici od roku 1952 národní podnik zahraničního obchodu Čedok.[16] Po zřízení železné opony byly diplomatické hony přesunuty do Lán.[17]

V současnosti je zámek místem konání různých setkání politiků. Mimo jiné se zde také natáčel jeden z dílů seriálu Četnické humoresky. Z boku zámku sídlí ředitelství Lesního závodu Židlochovice, samotný zámek je využíván jako hotel a pořádají zde i svatby. Vždy první víkend v září je zámek jeden den v roce otevřen i veřejnosti k prohlídce.

Československé reprezentační honbiště – Židlochovice editovat

Tradice židlochovických honů je datována rokem 1819, kdy zde nový majitel Albert Kazimír Sasko-Těšínský zřídil bažantnici, honitby pak zdokonaloval a osazoval zvěří i arcivévoda Albrecht a arcivévoda Bedřich. Židlochovický zámek se po pozemkové reformě stal neoficiálním sídlem prezidenta republiky při jeho letních pobytech na Moravě. Lesní hospodářství bylo spravováno za účelem provozování významných honiteb. К ochraně zvěře ve vlastních honitbách správa Státních lesů a statků najala soukromé krycí honitby obecní, takže celková výměra celé honební židlochovické oblasti činila 16 522 ha. Hony na bažanty, zajíce a králíky se pořádaly ročně sedmkrát a to v polesí Jalovisko (nazývané „Velká bažantnice”), a v „Měnínském lese”, dále v ostatních polesích v „Knížecím lese”, v „Dlouhé léči – Bedřich”, ve „Velkodvorských nivách”, kromě toho se zde konaly dva větší polní hony na koroptve a 1 zimní velký polní hon na zajíce, tzv. „Karlodvorské ploužení”. Kmenový stav užitkové zvěře k 1. dubnu 1936 činil 23 570 kusů (zvěře 1260, zajíců 3 050, králíků 4 040, bažantů 10 800, koroptví 3 900 a zbytek různé druhy zvěře užitkové). Ochranu zvěře před pytláctvím zajišťovaly četnické hlídky.[13]

Zejména od 30. letech se zde konaly hony pro diplomatické hosty (především ze zemí Malé dohody). Například 5. září 1936 se zde konal hon (generálka pro hon s rumunským králem) za účasti jugoslávské delegace vedené ministerským předsedou Milanem Stojadinovičem (dále ministr zahraničí V. Protič, velvyslanec Dragan Protič a doktor Gazič. Za českou stranu se lovu účastnili vyslanec Girsa, legační rada Jína, kancléř Šámal, generál Syrový, plukovník generálního štábu Mrázek, profesor Neuwirt, doktor Popelka, inženýr Čermák a vrchní lesní rada Mayer. Hon se konal v polní honitbě Černá pole a na výřadu bylo celkem 630 ks zvěře: 312 koroptví, 118 bažantů, 199 zajíců a 1 králík. Zbraně a náboje pro jugoslávské hosty zapůjčila Zbrojovka Brno (3 zánovní brokovnice ráže 16, 1 brokovnice ráže 12 a 4 000 ks nábojů).

Státní lesní správa v Židlochovicích měla na starost také reprezentační večeři před honem, oběd a odpolední čaj. K samotnému honu nastoupilo 121 osob (honci, nosiči zvěře, nabíječi, vazači atd.), z toho 10 osob lesních úředníků a 18 hajných. Pro zářijový lov bažantů musel Okresní úřad v Hustopečích vydat povolení k předčasnému odstřelu přibližně 150–200 kusů bažantů, které odůvodnil zajištěním státní reprezentace. Zrovna tak muselo být zabezpečeno ubytování a stravování personálu státních lesů ve třech židlochovických hostincích i v soukromí. Výzdobu zámku zajistila prezidentská kancelář. Bažanti byli již za účelem zazvěření honiteb od 1. září odchytáváni, což povolily okresní hejtmani v Hustopečích (1000 ks bažantů) a v Mikulově (500 ks bažantů).

V roce 1936 a v roce 1937 se reprezentačních židlochovických honů účastnili rumunský král Carol II. a jeho syn Michal. Hony posloužily jako doprovodný program během diplomatických jednáních mezi Československem a Rumunským královstvím. Návštěva rumunského krále v roce 1936 trvala šest dnů od 28. října do 2. listopadu 1936 a rumunská delegace v těchto dnech navštívila Prahu, ke dni vzniku republiky zhlédla slavnostní vojenskou přehlídku, navštívila bývalého prezidenta republiky Masaryka v Lánech, prohlédla si vojenské cvičiště u Milovic, návštěva pokračovala též do Brna a Bratislavy. Organizačními přípravami rumunské delegace v roce 1936 byl pověřen československý velvyslanec v Bukurešti Jan Šeba, záležitostmi týkajících se loveckého programu Přemysl Šámal a také Augustin Popelka z Kanceláře prezidenta republiky. Firma Favorit pořizovala filmový dokument (pod názvem „Královský rumunský hon v Židlochovicích”), jehož režii měl na starost předseda Československé myslivecké jednoty Josef Zika. V roce 1937 se jednalo o návštěvu kratší (ve dvou loveckých dnech 4. a 5. listopadu 1937), ačkoliv byla označena za soukromou, přípravu zabezpečovaly Státní lesy. První lovecký den lovil rumunský král Carol II. a jeho syn Michal v Měnínské bažantnici a druhý den ve Velké Blučinské bažantnici. V Národním filmovém archivu Praha se z honu dochoval tříminutový týdeníkový šot.[18]

Zámecký park editovat

Park o rozloze 23 ha je ukázkou krajinářského parku v anglickém stylu. Roste zde 25 druhů jehličnatých a přes 80 druhů listnatých dřevin. Plán parku vypracoval francouzský zahradní architekt Arnošt August Charbonier asi v roce 1708. Výsadbu realizoval zahradník Josef Hatzl, který se později stal správcem Schönbrunnských zahrad poté, co jeho práci v roce 1746 zhlédla v Židlochovicích Marie Terezie. Park byl postupem doby přebudován do současného anglického stylu. Zámecký park je celoročně a zdarma veřejnosti přístupný.

Zajímavosti editovat

  • Z mnoha exotických stromů je v odborné literatuře připomínána největší jihomoravská maklura oranžová, původem severoamerický strom asi 20 m vysoký s šesti kmeny.
  • Na počest prezidenta T. G. Masaryka byla roku 1930 v západní části parku vysazena pamětní lípa.
  • Park si oblíbil básník Petr Bezruč, na jedné lavičce je umístěna tabulka s jeho básní o židlochovickém zámku.

Zámecká kaple sv. Kříže editovat

Byla již součástí původního zámku. Nechal ji opravit Jan Leopold z Ditrichštejna v polovině 18. století. Mimo hlavní oltář jsou v kapli dvě sochy: P. Marie Tomská a sv. František Xaver. Na pravé straně také socha sv. Kateřiny z kararského mramoru.

Galerie editovat

  •  
    Pravé křídlo zámku se zvonicí
  •  
    Pohled na zámek z parku
  •  
    Pohled na zámek z parku
  •  
    Masarykova lípa
  •  
    Báseň Petra Bezruče

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Pronájem státního velkostatku v Židlochovicích. Generální ředitelství státních lesů a statků, Praha-Bubeneč, Bubenečská třída 470, pronajímá: 1. Pozemky státního velkostatku Židlochovice na Moravě, a to hospodářských správ Velký Dvůr, Ledce, Měnín, Jalovisko, Nový Dvůr, Velké Němčice a ca 70 ha pozemků ode dvora Žabčice mimo pozemky, které byly z těchto správ dány do vnuceného nájmu. Celková výměra těchto pronajímaných pozemků obnáší asi 3500 ha. 2. Cukrovar v Židlochovicích s průmyslovou drahou. Obé na dobu 20 let, počínaje 1. červencem 1923. Pachtovní podmínky vyloženy jsou u správy státního velkostatku v Židlochovicích a u generálního ředitelství státních lesů a statků v Praze-Bubenči, Bubenečská třída 470. Nabídky na velkostatek a cukrovar společně v zapečetěných obálkách s udáním výše nabízeného ročního nájemného, a to z hospodářských pozemků vyjádřeno v hodnotě jistého množství pšenice na každý ha a z cukrovaru v penězích, dále s průkazem dostatečného kapitálu a průkazem o složení vadia u Ústřední státní pokladny v Praze III., ve výši 100procentního nabízeného ročního nájemného podány buďtež u podatelny ministerstva zemědělství, Praha II, Jungmannova tř., opatřené nadpisem »Pronájem velkostatku a cukrovaru v Židlochovicích«, do 4. června 1923 do 12. hodiny polední. V nabídkách bud výslovně uvedeno, že uchazeč zná nájemní podmínky a že se jim bezvýjimečně podrobuje. Generální ředitelství státních lesů a statků není při zadávání nájmu vázáno výší nabídky.[8]
  2. ↑ Pronájem státního mlýna v Pohořelicích. Správa státního velkostatku Židlochovice pronajímá mlýnskou realitu ve Velkém Dvoře čp. 132a/l, 132a/2, 132b a 132c v Pohořelicích s vodní silou a pozemky ve výměře 1.4336 ha a výčepem na dobu 10 let, počínaje 1. červencem 1923. Pachtovní podmínky jsou vyloženy u správy velkostatku v Židlochovicích a u generálního ředitelství státních lesů a statku v Praze-Bubenči, Bubenečská tř. 470. Nabídky v zapečetěných obálkách s udáním výše nabízeného bočního nájemného s nadpisem »Pronájem mlýna v Pohořelicích«, podány buďtež do 4. června 1923 do 12. hodiny polední v podatelně ministerstva zemědělství v Praze II., Jungmannova tř. spolu s vádiem ve výši 10%; nabízeného nájemného. V nabídkách bude výslovně uvedeno, že uchazeč zná nájemní podmínky a že se jim bezvýjimečně podrobuje. Správa velkostatku v Židlochovicích není pří zadání mlýna vázána výší nabídky.[9]

Reference editovat

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-02-09]. Identifikátor záznamu 157736 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ ZEMEK, Metoděj; HOSÁK, Ladislav. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I - Jižní Morava. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1981. 364 s. S. 279. [Dále jen: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.]
  3. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. s. 279
  4. ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. s. 280
  5. ↑ Čech: politický týdenník katolický. Praha: Antonín Schmitt, 05.06.1919, 44(154). s. 7.
  6. ↑ Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 22.03.1919, 14(70). s. 10.
  7. ↑ Zákon 354/1921 Sb. o převzetí statků a majetku, připadlých podle mírových smluv československému státu úplné a aktuálne znenie. Nové ASPI [online]. [cit. 2020-02-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  8. ↑ Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 1923, s. 12.
  9. ↑ Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 06.05.1923, s. 12.
  10. ↑ RUBÁŠ, Stanislav. Vznik a vývoj Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický a možnosti využití ve výuce dějepisu. Brno, 2007. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta – Katedra historie. . s. 28. Kapitola Viktor Stoupal a počátky jihomoravského cukrovarnického koncernu. Dostupné online.
  11. ↑ Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 12.05.1935, S. 61.
  12. ↑ NOVÁK, Václav: Památník vysoké školy zemědělské v Brně: K 10. výročí jejího založení: 1919-1929. Brno: vlastním nákladem, 1930. s. 54.. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2020-02-04]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 10.01.1937, s. 4.
  14. ↑ Badatelna.eu | Moravský zemský archiv v Brně - Státní statek Židlochovice. badatelna.eu [online]. [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  15. ↑ František Crkva: Státní statek Židlochovice, Státní zemědělské. nakladatelství 1959.Monografie popularizuje metody a formy řízení i práce na vzorném státním statku v Židlochovicích u Brna, vyznamenaného Řádem práce a dalšími odměnami. Autoři podrobně popisují výrobní podmínky a organizační vývoj, hodnotí personální stav a uvádějí situaci v rostlinné i živočišné výrobě. Závěrem věnují pozornost plánování a ekonomickým otázkám, které podávají přehled o výrobních a finančních výsledcích za léta 1953-1957.
  16. ↑ Mücke, Pavel, Krátká, Lenka: Turistická odysea: Krajinou soudobých dějin cestování a cestovního ruchu v Československu v letech 1945 až 1989, Charles University in Prague, Karolinum Press, 2019, s. 264: NA fond Úřad předsednictva vlády, běžná spisovna (1945-1959), Poplatkové odstřely a hony, 15.8.1952.
  17. ↑ Státní statek Židlochovice, poplatkové hony pro cizince [online]. ČTK Fotobanka. Dostupné online. 
  18. ↑ HRIB, Michal. Obory a bažantnice v kulturní historii, Reprezentační hony na lesní správě státních lesů a statků v Židlochovicích a diplomatická jednání se státy Malé dohody vletech 1936 a 1937. [online]. Národní zemědělské muzeum, 2014. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-06. 

Literatura editovat

  • ZEMEK, Metoděj; HOSÁK, Ladislav. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I - Jižní Morava. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1981. 364 s. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Židlochovice_(zámek)&oldid=23636642“