Wikipedie

Żagiew

pronacistická kolaborantská skupina židovských agentů provokatérů

Żagiew (česky: Pochodeň) známá také jako Židovská svobodná garda (polsky: Żydowska Gwardia Wolności) byla pronacistická kolaborantská skupina židovských agentů provokatérů, která působila během druhé světové války v Německem okupovaném Polsku. Organizaci založilo a finančně podporovalo Gestapo. V čele skupiny stál Abraham Gancwajch, který stál v čele i další kolaborantské organizace Skupina 13.[1] Primárně „Pochodeň“ působila ve varšavském ghettu. Vznikla na konci roku 1940 a fungovala až do zlikvidování ghetta během povstání v roce 1943.

Pamětní deska na budově bývalého hotelu Polski připomínající události z druhé světové války.

Činnost organizace editovat

 
Varšavské ghetto v roce 1942.

Jejím hlavním cílem byla infiltrace do židovské odbojové sítě a odhalování jejich spojení s polským podzemním hnutím, které Židům pomáhalo a některé z nich i ukrývalo mimo ghetto na území Generálního gouvernementu (německy: Generalgouvernement). Organizace byla založena a financována Gestapem a měla přes 1000 židovských tajných agentů.[2] Některým z nich bylo Gestapem dokonce dovoleno nosit zbraň.[3]

V čele organizace stál Abraham Gancwajch, který vedl také organizaci s názvem Skupina 13. „Pochodni“ se podařilo způsobit výrazné škody na obou stranách, jak v odbojové síti uvnitř ghetta tak i mimo něj.[4] Kromě jiných akcí byli někteří agenti zapojeni také do operace Hotel Polski.[2]

Hotel Polski editovat

Koncem roku 1941 začaly dvě židovské organizace (jedna ze Švýcarska a druhá tvořená skupinou polských diplomatů) spolupracující s honorárními konzuly z některých jihoamerických zemí, posílat do varšavského ghetta dokumenty. Doufali že tyto dokumenty umožní určitým lidem z ghetta emigrovat (zde počítali s německou shovívavost k jedincům, kteří by se mohli prokázat národní příslušností k některé z neutrálních zemí).[5] Ovšem v mnoha případech tato čestná prohlášení a pasy dorazily do okupovaného Polska až po smrti jejich zamýšlených majitelů.[5] Mnoho z těchto dokumentů, ne-li všechny, byly zachyceny Gestapem nebo skončily v rukou židovských kolaborantů ze sítě „Pochodeň“, a to zejména v rukou Leona Skosowského a Adama Żurawina.[2][5][6]

 
Velitel skupiny Abraham Gancwajch

Varšavské ghetto bylo sice v květnu 1943 zlikvidováno, ale ve Varšavě tajně dál přežívali tisíce Židů. Němci spolu se svými židovskými spolupracovníky přišli s plánem, jak tyto skrývající se osoby dostat ze skrýše.[5][7] Zejména se do tohoto plánu zapojil Leon Skosowski, o kterém se dokonce mluvilo jako o koordinátorovi plánu Hotel Polski. Další kolaborantkou zapojenou do tohoto plánu byla Wiera Granová.[6] Kolaborantům se podařilo rozšířit zvěsti o tom, že osoby vlastnící cizí pas patřící neutrální zemi jako byly Paraguay, Honduras, Salvador, Peru nebo Chile, mají dovoleno opustit území Generálního gouvernementu. Zároveň rozšířili informaci, že nejdříve v hotelu Rogal na Chmelnské ulici, později v hotelu Polski,[2][5][6][7][8] jsou na prodej příslušné dokumenty nesoucí židovské jméno a patřící již nežijícím osobám. Dané dokumenty byly prodávány za vysoké ceny. V extrémních případech cena přesáhla i milion amerických dolarů. Kupcům ovšem nebylo známo, že mnohé z těchto dokumentů byly padělané.[9] Hotel Polski se tak stal sběrným místem Židů, kteří doufali v brzké opuštění Němci okupované Evropy.[6] Okolo 2500 (nejvyšší odhady hovoří dokonce o 3500) lidí opustilo na základě těchto informací svůj úkryt. Polské podzemní hnutí sice Židy varovalo, že se jedná pravděpodobně o past, ale mnozí jejich varování ignorovali.[6] Německé úřady pak Židy od 21. května 1943 po malých skupinkách z Hotelu Polski transportovaly do Vittelu, který ležel v Němci okupované Francii. Později byli transportováni do koncentračního tábora v Bergen-Belsenu v Německu.[5][6][9] 420 Židů nacházejících se 15. července 1943 v Hotelu Polski bez cizích dokumentů bylo Němci popraveno ve varšavském vězení v Pawiaku.[9]

 
Itzhak Katzenelson, jedna z obětí plánu Hotel Polski.

V září 1943 Němci odhalili skutečnou pravdu o původu většiny dokumentů z Hotelu Polski a vlády jihoamerických zemí tak většinu pasů odmítly uznat.[5][9] Proto většinu lidí v tranzitním táboře čekala cesta do koncentračního tábora v Osvětimi.[9] Ovšem několik stovek Židů vlastnících palestinské dokumenty přežilo a bylo vyměněno za Němce uvězněné v Palestině.[9] Zde se udávaný počet přeživších mezi zdroji liší. Židovský historický institut uvádí 260 přeživších,[5] A. Haska odhaduje počet na přibližně 300. Kvůli chybějící dokumentaci není možné přesný počet obětí a přeživších plánu Hotel Polski odhadnout.[7]

Mezi oběťmi tohoto plánu byl i básník Itzhak Katzenelson, spisovatel v jazyce jidiš Yehoshua Perle a také přední představitel židovského odboje Menachem Kirszenbaum.[5]

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Żagiew na anglické Wikipedii a Hotel Polski na anglické Wikipedii.

  1. ↑ JERZY., Ślaski,. Polska walcząca. Wyd. 2., popraw. i uzup. vyd. Warszawa: Instytut Wydawniczy Pax 1055 s. ISBN 8321114288, ISBN 9788321114286. OCLC 23661389 
  2. ↑ a b c d 1940-, Piotrowski, Tadeusz,. Poland's holocaust : ethnic strife, collaboration with occupying forces and genocide in the Second Republic, 1918-1947. Jefferson, N.C.: McFarland xiv, 437 pages s. Dostupné online. ISBN 0786403713, ISBN 9780786403714. OCLC 37195289 
  3. ↑ APFELBAUM, Marian. Two Flags: Return to the Warsaw Ghetto. [s.l.]: Gefen Publishing House, Jerusalem, 2007. S. 151. 
  4. ↑ HENRYK., Piecuch,. Syndrom tajnych służb : czas prania mózgów i łamania kości. Wyd. 1. vyd. Warszawa: Agencja Wydawnicza CB 362 s. ISBN 8386245662, ISBN 9788386245666. OCLC 48467685 
  5. ↑ a b c d e f g h i The 70th anniversary of the liquidation of Hotel Polski - Jewish Historical Institute. www.jhi.pl [online]. [cit. 2019-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-01. 
  6. ↑ a b c d e f J.,, Mazzeo, Tilar. Irena's children : the extraordinary story of the woman who saved thousands of children from the Warsaw ghetto. London: [s.n.], 2016. xiii, 317 pages 16 unnumbered pages of plates s. Dostupné online. ISBN 1471152618, ISBN 9781471152610. OCLC 934885885 
  7. ↑ a b c AGNIESZKA., Haska,. "Jestem Żydem, chcę wejść" : Hotel Polski w Warszawie, 1943. Wyd. 1. vyd. Warszawa: Wydawn. IFIS PAN 174 pages, 6 unnumbered pages of plates s. ISBN 8373880968, ISBN 9788373880962. OCLC 70786861 
  8. ↑ PAULSSON, Gunnar S. The Rescue of Jews by Non-Jews in Nazi-Occupied Poland. The Journal of Holocaust Education. 1998-06-01, roč. 7, čís. 1–2, s. 19–44. Dostupné online [cit. 2019-03-12]. ISSN 1359-1371. DOI 10.1080/17504902.1998.11087056. 
  9. ↑ a b c d e f https://www.yadvashem.org/odot_pdf/Microsoft%20Word%20-%206430.pdf
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Żagiew&oldid=23667135“