Štěpán II. Uherský
Štěpán II. Uherský (maďarsky II. István, chorvatsky Stjepan II., 1101 – 1. března 1131) byl uherský, chorvatský a dalmatský král. Během své vlády byl nucen odolávat opakovaným spiknutím svých příbuzných, snaze strýce Almoše a nevlastního bratra Borise o získání trůnu
| Štěpán II. Uherský | |
|---|---|
| Král uherský a chorvatský | |
 Štěpánova korunovace (Vídeňská obrázková kronika). | |
| Doba vlády | 1116–1131 |
| Narození | 1101 Székesfehérvár |
| Úmrtí | 1. března 1131 Székesfehérvár |
| Předchůdce | Koloman Uherský |
| Nástupce | Béla II. Uherský |
| Manželky | Kristiana z Capuy Adéla z Riedenburku |
| Dynastie | Arpádovci |
| Otec | Koloman Uherský |
| Matka | Felicie Sicilská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Narodil se jako jeden ze dvou synů uherského krále Kolomana a Felicie, dcery sicilského hraběte Rogera I. z normanské dynastie Hautevillů. Král Koloman v touze po zajištění hladkého nástupu Štěpána na uherský trůn nechal chlapce již roku 1105 korunovat a několik dalších let strávil potíráním opakovaných spiknutí svého mladšího bratra Almoše. Roku 1113 jej dal společně s malým synem Bélou oslepit.[1]
| „ | ... protože byl s ním příbuzný, nesáhl mu na život, ale zbavil ho pouze zraku, aby nemohl nosit korunu svatého krále... | “ |
| — Dubnická kronika[2] | ||
Štěpán byl podruhé korunován krátce po Kolomanově smrti v únoru roku 1116. V květnu téhož roku se mladý král ve snaze pojistit si mír na severní hranici, když jižní byla ohrožena Benátčany, sešel na Luckém poli s českými knížaty. Horké hlavy na obou stranách zavinily bitvu, k níž došlo 13. května 1116.[3] Vítězství patřilo české straně, která ukořistila i bohatou kořist ze Štěpánova ležení.[4]
Roku 1118 se Štěpánovi podařilo na rakouském markraběti Leopoldovi získat východní část Korutan. Roku 1123 poskytl dočasný azyl své sestřenici Adlétě, manželce Přemyslovce Soběslava I.,[5] čímž předznamenal budoucí dobré vztahy se Soběslavem jako českým knížetem, které se ještě upevnily Štěpánovým smírem s bratrancem Bélou.[6] Štěpán v letech 1127–1128 opakovaně napadl byzantskou říši, jejíž císař Jan II. Komnenos mu odmítl vydat strýce Almoše, užívajícího císařovo pohostinství.
| „ | Král Štěpán nechtěl uzavřít manželství a mít zákonitou manželku, ale žil s milenkami a nevěstkami. Baroni a šlechta těžce nesli osamocenost země a krále bez potomka... | “ |
| — Vídeňská obrázková kronika[7] | ||
Roku 1128 stále bezdětný, ač dvakrát ženatý Štěpán povolal ke dvoru svého slepého bratrance Bélu, zprostředkoval jeho sňatek s Jelenou a učinil jej svým následníkem. Zemřel bezdětný roku 1131 na úplavici a byl pohřben v Oradee.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Kroniky stredovekého Slovenska : stredoveké Slovensko očami kráľovských a mestských kronikárov. Příprava vydání Július Sopko. Budmerice: Vydavateľstvo Rak, 1995. 384 s. ISBN 80-85501-06-6. S. 54.
- ↑ Kronika uhorských kráľov zvaná Dubnická. Příprava vydání Július Sopko. Budmerice: Vydavateľstvo Rak, 2004. 239 s. ISBN 80-85501-13-9. S. 87.
- ↑ BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. S. 505.
- ↑ ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. ISBN 978-80-7106-905-8. S. 137.
- ↑ Velké dějiny, str. 510
- ↑ Velké dějiny, str. 527
- ↑ Kroniky stredovekého Slovenska, str. 56
Literatura editovat
- KRISTÓ, Gyula. Die Arpaden-Dynastie : die Geschichte Ungarns von 895 bis 1301. Budapest: Corvina, 1993. 310 s. ISBN 9631338576. (německy)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Štěpán II. Uherský na Wikimedia Commons - (německy) www.mittelalter-genealogie.d
| Předchůdce: Koloman |
|
Uherský král Štěpán II. 1116–1131 |
|
Nástupce: Béla II. |
| Předchůdce: Koloman |
|
Chorvatský a dalmatský král Štěpán III. 1116–1131 |
|
Nástupce: Béla II. |
