Wikipedie

Šostýn

zřícenina hradu

Šostýn (německy Schauenstein, může se však vyskytovat v podobách: Schawenstein, Schornstein, Scheibstein, Schowenstayn) je zřícenina hradu u Kopřivnice v Moravskoslezském kraji. Pozůstatky hradu jsou chráněny jako kulturní památka.[1]

Šostýn
Zrekonstruovaný gotický portál
Zrekonstruovaný gotický portál
Základní informace
Slohgotický
Výstavbakonec 13. století
Zánik15. století
Poloha
AdresaKopřivnice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°35′10,92″ s. š., 18°9′26,33″ v. d.
Šostýn
Šostýn
Další informace
Rejstříkové číslo památky31022/8-1615 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Umístění editovat

 
Obnovený rybník pod hradem

Zřícenina je od centra Kopřivnice vzdálena 1,5 km jihovýchodně[2] ve výšce 442 m n. m. Kopec, na němž hrad stával je z jihozápadní a západní strany velmi příkrý, ze strany severní a západní je již svah mírnější a přes val navazuje na plošinu s rybníkem. Na místě je k vidění odkrytý základ bergfritu, sklepní prostory paláce (částečně zrekonstruované), zbytky vstupních staveb i jiných budov, roztroušené zdivo a terénní úpravy ve skalách i v zemi. Prostory jsou volně přístupny veřejnosti.[2]

Historie editovat

13.–14. století editovat

Přesné datum vzniku hradu je nejisté, udává se rozmezí let 1280–1290. V té době patřila tato lokalita rodu z Hückeswagenu.[3] Hrad sloužil svým účelům od konce 13. století do první poloviny 15. století. Nejstarší písemná zmínka se datuje k roku 1347, kdy byl hrad spolu s Hukvaldy ve vlastnictví olomouckého biskupa Jana VII. Volka,[4] nemanželského syna Václava II.

Hrad vznikl na žádost příborského hraběte Jindřicha z Hückeswagenu. Krátce před rokem 1354 jej olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimi daroval jako léno Alšíkovi z Fulštejna.[4] O patnáct let později je majitelem již Vítek z Vikštejna (k roku 1382 i jeho bratři Václav a Bernard). Listinou z 14. března 1382 obnovuje Václav z Vikštejna výsady pro fojtství v Závišicích. Po Bernardovi z Vikštejna dostal hrad jeho mladší bratr Záviš, ten se ale z důvodu nezletilosti nemohl panství ujmout a proto přešlo do vlastnictví olomouckého biskupa Mikuláše z Rýzmburka.[5]

V roce 1396 byl Šostýn, stejně jako Hukvaldy o sedm let dříve, dán Mikulášem do zástavy Joštovi z Volfsberka, aby oba hrady bránil v době probíhající války mezi markrabskými bratry Joštem Moravským a Prokopem Lucemburským.[5] V roce 1400 byl olomouckým biskupem Janem XI. zvaným Mráz předán jako zástava Zikmundu Lucemburskému, který jej ještě téhož roku dále zastavil oravskému kastelánu Jurkovi z Messenpeka a jeho ochranu svěřil hejtmanu Jakubovi Ščeněti z Bělin.[6]

15. století editovat

Okolo roku 1402 se po porážce markraběte Prokopa na hradě usazuje loupežnická skupina.[6] Polský kronikář Jan Długosz uvádí ve svém spise z druhé poloviny 15. století, že polští šlechtici Jiří ze Slupče (Grot ze Slupcy) a Jan Rogala byli roku 1403 v Polsku pronásledováni[zdroj?] a proto uprchli na Moravu na hrad Schowsten, který již dříve znali jako sídlo bojové družiny Bernarda z Vikštejna.[6] V okolí pak loupili a zajímali polské šlechtice, na což si u markrabího Jošta stěžoval sám polský král Vladislav II. Jagello [6] (1362–1434). Jelikož proti nim ale Jošt nijak nezakročil, vyslal Vladislav Jagellonský k Šostýnu své vojáky, kteří hrad vypálili a oba šlechtice z hradu vyhnali.[6] Zmínky o této akci lze najít například v knihách účtů města Krakova.[7] Není ale jisté, že oním popisovaným Schowstenem je opravdu Šostýn.[8]

Roku 1405 Záviš z Vikštejna, nyní již zletilý, obnovil proces o navrácení Šostýna; vrácen mu však byl až o tři léta později biskupem Konrádem z Vechty.[7] Šostýnu se Záviš ujal spolu se svým bratrem Václavem, jenž však někdy mezi roky 1408 a 1412 zemřel.[9] Místo Václava přibral Záviš svého strýce Vaňka (či též Václava) z Lamberka a Březníka, ten mu Šostýn však někdy kolem roku 1413 přebral.[9] V onom roce sice bylo mezi Závišem a Vaňkem uzavřeno smírné narovnání a roku 1418 je Šostýn opět krátce přímým majetkem Záviše, byl pak ale nucen vydat jej jinému Vaňkovu synovci, Mikuláši Sokolu z Lamberka.[7] O rok či dva později navíc Vaňkova družina Šostýn dobyla.[7] Záviš si tak v letech 1418 a 1420 u manskému soudu opakovaně stěžoval, že je mu majetek držen násilím.[8] Biskupský soud určil Lamberkům, ať hrad Závišovi vrátí; když ti toho nedbali, kolem roku 1420 biskupské vojsko Jana XII. Železného hrad Šostýn v aktuálním držení Mikuláše Sokola dobylo a pobořilo.[7] Záhy po roce 1420 Záviš umírá bez soudního narovnání; roku 1422 pak přiřkl soud správu celého „zboží frenštátského“ přímo biskupovi Janu XII. Železnému, dokud nebude vyneseno závěrečné rozhodnutí.[9] Z toho, že označení „šostýnské zboží“ se tou dobou vytrácí, je patrný růst významu Frenštátu na úkor pustnoucího hradu.[8]

Koncem roku 1426 přitáhli do kraje husité.[7] Hukvaldy byly spolu se Šostýnem v onom roce[8][9] či krátce před ním[10] zastaveny Zikmundem Lucemburským knížeti Bolkovi Opolskému, jenž nejdříve stál na katolické straně, pak ale přešel na kališnickou, čímž si získal přídomek Heretik.[7] Šostýnský hrad byl pravděpodobně definitivně opuštěn někdy během husitských válek a ne až po nich, jak se dříve myslelo.[8] Roku 1434 prodal hukvaldské i šostýnské panství Jan Tovačovský z Cimburka opět Mikuláši Sokolovi z Lamberka, který mezitím přešel na Zikmundovu stranu.[10] Od roku 1437[10] či 1438[7] byl Šostýn načas přidružen k Hukvaldům, jejich vlastníkem se stal významný husitský hejtman Jan Čapek ze Sán. Po jeho smrti připadla obě panství jeho zeti Janu Talafůsovi z Ostrova.[10] V roce 1465 se území stalo majetkem Jiřího z Poděbrad, který jej o rok později přenechal olomouckému biskupu Tasovi z Boskovic.[7] Ten roku 1467 konstatoval, že hrad je zpustlý a nestojí za opravu.[8]

Od 16. století editovat

Od roku 1814 používal kopřivnický podnikatel Ignác Raška materiál z hradu na stavbu svého hrnčířského provozu — během 30 let byla zřícenina srovnána se zemí, místy byly odvezeny i základy.[11]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-12-12]. Identifikátor záznamu 142510 : Hrad Šostýn, zřícenina a archeologické stopy. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ a b Vojkovský. 2001. přední předsádka.
  3. ↑ Vojkovský. 2001. S. 2.
  4. ↑ a b Vojkovský. 2001. S. 4.
  5. ↑ a b Vojkovský. 2001. S. 5.
  6. ↑ a b c d e Vojkovský. 2001. S. 6.
  7. ↑ a b c d e f g h i Vojkovský. 2001. S. 7.
  8. ↑ a b c d e f Tichánek. 1989. S. 7.
  9. ↑ a b c d Tichánek. 2008. S. 39.
  10. ↑ a b c d Tichánek. 2008. S. 40.
  11. ↑ Vojkovský. 2001. S. 8.

Literatura editovat

  • TICHÁNEK, Jiří. Šostýn. Kopřivnice: Městský národní výbor v Kopřivnici, 1989. 36 s. Dále jen Tichánek. 1989. 
  • VOJKOVSKÝ, Rostislav. Šostýn. Dobrá: Beatris, 2001. 12 s. (Putujeme po hradech a zámcích; sv. 3). Dále jen Vojkovský. 2001. 
  • TICHÁNEK, Jiří. Hrad a panství Šostýn. Ostrava: Šmíra-print, 2008. 409 s. ISBN 9788025418390. Dále jen Tichánek. 2008. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Šostýn&oldid=23144075“