Šalounova vila
Šalounova vila (také Šalounův ateliér) je někdejší ateliér sochaře Ladislava Šalouna, památkově chráněný objekt ve Slovenské ulici v Praze 10-Vinohradech. Objekt je ve vlastnictví Akademie výtvarných umění v Praze a v říjnu 2007 byl po rekonstrukci znovu otevřen jako výukový prostor pro hostující pedagogy ze zahraničí.[1] V rámci Dnů evropského kulturního dědictví od roku 2010 bývá vila zpřístupňována pro veřejnost.
| Šalounova vila | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | secese |
| Architekti | Ladislav Šaloun, Josef Černý |
| Výstavba | 1912 |
| Přestavba | 1934, 2006 – 2007 |
| Současný majitel | Akademie výtvarných umění v Praze |
| Poloha | |
| Adresa | Slovenská 1566/2, Praha 10-Vinohrady,  Česko |
| Ulice | Slovenská |
| Souřadnice | 50°4′20,97″ s. š., 14°26′58,39″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 40761/1-1668 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Budova stojí v Městské památkové zóně Vinohrady, Žižkov, Vršovice.
Historie editovat
Ladislav Šaloun se rozhodl pro stavbu vlastního ateliéru poté, co zvítězil v soutěži na pomník Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze, jelikož jeho stávající ateliér na Václavském náměstí by velikostí nevyhovoval rozměrům plánovaného díla. Secesní stavba se symbolistními prvky podle Šalounova vlastního návrhu vznikala v letech 1908–1910 a zkolaudována byla v únoru 1911. Hlavní budova se skládala z vestibulu a velkého a malého ateliéru. V jižní části budovy orientované do svažující se zahrady byl salon, slovácká jizba, technické zázemí a byt správce.
V ateliéru se ve své době scházely osobnosti české kultury jako František Bílek, Otokar Březina, Alfons Mucha, Ema Destinnová, Jan Kubelík, Alois Jirásek, Josef Machar, Jaroslav Vrchlický nebo Josef Váchal.[2] Ten ve svých pamětech zmiňuje „okultistický sklep“, ve kterém se „pořádaly velké seance, hraničící s magickými obřady“.
V roce 1934 byl schválen projekt dostavby obytných prostor podle návrhu Šalounova zetě architekta Josefa Černého. Šalounova vila byla 3. května 1958 prohlášena kulturní památkou. V 80. letech 20. století Šalounovi potomci odprodali ateliérové prostory státu a tím došlo k fyzickému oddělení ateliérové části od původních reprezentativních prostor a zázemí. Při následné přestavbě malého ateliéru byly ztraceny nebo poničeny některé interiérové i exteriérové prvky. V následujících dvou desetiletích objekt chátral.
V roce 2001, kdy ho Akademie výtvarných umění za 7,5 milionu Kč odkoupila od Nadace Českého fondu umění, se už nacházel v havarijním stavu. Rekonstrukce podle projektu architekta Michala Bartoška, jíž předcházely restaurátorské průzkumy, proběhla od září 2006 do září 2007, v nákladu 18,3 milionu Kč.
Šalounovu sochařskou pozůstalost z tohoto ateliéru, čítající na pět desítek skic a modelů soch z hlíny, sádry či bronzu, dědicové roku 2002 darovali do sbírky Národního muzea v Praze.
Reference editovat
- ↑ ŠVAGROVÁ, Marta. Šalounův ateliér se otevírá. Lidovky.cz [online]. 2007-10-03 [cit. 2018-03-31]. Dostupné online.
- ↑ VÝRUT, Karel. Čtení o Praze 10. Praha: Zdeněk Urban, 1998. 83 s. Dostupné online. ISBN 80-238-2837-1, ISBN 978-80-238-2837-5. OCLC 85013713 S. 59.
Literatura editovat
- RYSKA, Petr. Praha neznámá IV: procházky po netradičních místech a zákoutích. Praha: Grada Publishing, 2019. 231 s. ISBN 978-80-271-2087-1. S. 100–101.
- VÝRUT, Karel. Čtení o Praze 10. Praha: Zdeněk Urban, 1998. 83 s. ISBN 80-238-2837-1. S. 58–59.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šalounova vila na Vinohradech na Wikimedia Commons - www.prahazelena.cz: Zahrada Šalounovy vily
- Desítka.cz: Šalounova vila
