Čou Liang-kung

čínský básník, esejista a historik čchingského období

Čou Liang-kung (čínsky pchin-jinem Zhōu Liànggōng, znaky 周亮工; 16121672) byl čínský konfuciánský učenec a úředník, básník, esejista a historik pozdně mingského a raně čchingského období. Úřednickou kariéru nastoupil roku 1640 v čínské říši Ming, pokračoval v ní i po dobytí Číny mandžuskými Čchingy. Dosáhl dosti významných funkcí, provinčního správce a náměstka ministra financí, dvakrát byl však uvržen do vězení kvůli obvinění z korupce, v obou případech byl amnestován.

Čou Liang-kung
Portrét Čou Liang-kunga
Portrét Čou Liang-kunga
PseudonymŤien-čaj
Jiná jménaČou Jüan-liang
Narození7. května 1612[1]
17. června Nanking
Úmrtí1672[1]
Umělecká činnost
Znám jakobásník, esejista a historik

Národnostchanská
Zeměříše Ming/říše Čching
BydlištěNanking
Vzděláníťin-š’ (1640)
Povoláníúředník
Vyznáníkonfucianismus
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Čou Liang-kung je čínské jméno, v němž Čou je příjmení.

Jména editovat

Čou Liang-kung používal zdvořilostní jméno Jüan-liang (čínsky pchin-jinem Yuánliàng, znaky 元亮) a pseudonym Ťien-čaj (čínsky pchin-jinem Jiǎnzhāi, znaky zjednodušené 减斋, tradiční 減齋).[1]

Život a dílo editovat

Čou Liang-kung pocházel z Nankingu, kde žil jeho otec s rodinou, jejich rod však pocházel z Kchaj-fengu. Studoval konfuciánskou filozofii, účastnil se úřednických zkoušek a roku 1640 úspěšně složil jejich nejvyšší stupeň, palácové zkoušky, a získal titul ťin-š’.[1] Poté nastoupil úřední kariéru ve státní správě čínské říše Ming na jednom z okresních úřadů v provincii Šan-tung. V letech 1642–1643 bránil okres před útoky armád říše Čching. Začátkem roku 1644 ho císař povolal do Pekingu a jmenoval cenzorem, vzápětí však Peking dobyli povstalci a Čou Liang-kung uprchl do Nankingu.[1]

Po dobytí mingské Číny Čchingy přešel na jejich stranu a od roku 1645 sloužil na různých místech, v letech 1647–1654 ve Fu-ťienu jako provinční soudce a provinční správce. Ze sedmiletého pobytu v provincii vytěžil materiál pro knihu o fuťienských zvycích a výrobcích Min siao-ťi (閩小記). Roku 1654 byl povýšen a přeložen do Pekingu, roku 1655 se stal náměstkem ministra daní, vzápětí ho generální guvernér Fu-ťienu a Če-ťiangu obvinil z korupce, byl zatčen a poslán do fuťienského hlavního města Fu-čou; když bylo roku 1656 město napadeno mingskými loajalisty vedenými Čeng Čcheng-kungem, místní úředníci ho osvobodili, aby pomohl s obranou. Generální guvernér byl mezitím odvolán, vyšetřování případu se poté táhlo, od roku 1658 ho řešily pekingské úřady. Ve vazbě Čou Liang-kung sestavil antologii své poezie Laj-ku-tchang ťi (賴古堂集). Nakonec byl, v rámci všeobecné amnestie při nástupu nového císaře roku 1661, osvobozen. Poté sloužil v regionální administrativě, než byl roku 1669 opět s obviněním z korupce zatčen, odsouzen k trestu smrti, ale následujícího roku amnestován.[1]

Ke konci života zničil mnohé ze svých prací, mezi zachované patří sbírka zápisků Jin-šu-wu šu-jing (因树屋书影), sestavená ve vězení, a sbírka dopisů jeho vlastních i přátel Čch’-tu sin-čchao (尺牍新抄). Napsal i řadu dalších esejů, básní, knihu životopisů slavných malířů a jinou o řezbářích pečetí; editoval a vydal sbírky prózy i poezie svých současníků.[1]

Celé století byl vysoce ceněným spisovatelem. Roku 1776 ho však učenci císařské knihovny zařadili mezi úředníky sloužící dvěma dynastiím a proto hůře hodnocené, roku 1787 byla dokonce, na základě jedné fráze, jeho díla z císařské knihovny vyřazena jako protičchingská.[1]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c d e f g h FANG, Chao-ying. Chao Liang-kung. In: HUMMEL, Arthur W. Eminent Chinese of the Ch'ing Period (1644–1912). Volume I. A–O. Washington: U.S. Government Printing Office, 1943. S. 173–174. (anglicky)

Literatura editovat

  • KIM, Hongnam. The Life of a Patron: Zhou Lianggong, 1612-1672 and the Painters of Seventeenth-century China. New York: China Institute in America, 1996. 223 s. ISBN 0965427005, ISBN 9780965427005. (anglicky) Katalog k výstavě „The Life of a Patron: Zhou Lianggong, 1612-1672 and the Painters of Seventeenthcentury China“. 

Externí odkazy editovat