Wikipedie

Česko-ruské vztahy

bilaterální vztahy mezi Českou republikou a Ruskou federací

Česko-ruské vztahy lze chápat jednak jako bilaterální vztahy mezi Českem a Ruskem, za druhé také jako vztahy mezi českým a ruským národem. Co se týče multilaterálních vztahů a institucí, mají Česko – jako jeden z nástupnických států Československa – a Ruská federace již od roku 1990 resp. 1991 poměrně málo styčných ploch. Oba státy jsou však členy Organizace spojených národů (OSN), Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).

Bilaterální vztahy
Česka a Ruska
Česko
Česká republika		 Rusko
Ruská federace
Česko a Rusko na mapě
Česko a Rusko na mapě

Česko je od roku 2004 členským státem Evropské unie. Zásluhou tehdejší americké ministryně zahraničí Madeleine Albrightové a českého prezidenta Václava Havla je Česko od 12. března 1999 členem Severoatlantické aliance (NATO). Stav vztahů NATO s Ruskem proto hraje klíčovou roli také pro vzájemné vztahy Česka a Ruské federace. Kvůli až do současnosti trvající ruské vojenské intervenci na východní Ukrajině a s tím související anexi Krymu Ruskem v roce 2014 se politické a vojenské napětí mezi západním světem a Ruskem oproti předešlému stavu podstatně zhoršilo. Rusko bylo vyhoštěno z Rady Evropy. Někteří západní političtí komentátoři tento nepříznivý vývoj nazývají druhou studenou válkou. K dalšímu zhoršení vztahů vedla v roce 2021 kauza Vrbětice v důsledku výbuchů muničních skladů ve Vrběticích.

Česko je skrze svůj status jakožto součást západních institucí cílem systematické ruské špionáže, což je podle českých úřadů a bezpečnostních složek hrozbou pro jeho národní bezpečnost.[1] Mimo to je Česko také cílem ruské propagandy pomocí českojazyčných webů, jejichž informační obsah je nezřídka v rozporu s českými národními zájmy, jak jsou definovány bezpečnostní strategií Česka.[1]

Česko je oblíbeným cílem ruských turistů, ale také politicky motivované emigrace ruských občanů a „odlivu mozků“ z Ruska. Mezi důvody jsou ekonomické příležitosti a pozice Česka v Evropské unii, životní úroveň v České republice, bezpečné prostředí pro rodinné příslušníky ruských podnikatelů a možnosti vzdělání a seberealizace.

Z hlediska ekonomických a obchodních vztahů představuje Ruská federace pro Česko relativně okrajového partnera, jehož důležitost se oproti situaci před rokem 1990 – tehdy se jednalo o Sovětský svaz – podstatně snížila. Pro českou stranu v současnosti jde o dovoz surovin pro následné zpracování českým průmyslem. Značnou důležitost však stále má dovoz fosilních paliv, především ropy a zemního plynu. Naopak Rusko má zájem o dovoz nejrůznějších výrobků českého zpracovatelského průmyslu jako jsou stroje, technologická zařízení a automobily, ale také o české spotřební zboží. Tento směr vzájemného obchodu zůstává od roku 2014 omezený v důsledku ekonomického embarga uvaleného na Rusko západním světem. Z ruské strany došlo k relativně menší odvetě v podobě zákazu dovozu mnohých zemědělských a potravinářských výrobků z většiny západních států (včetně Česka) do Ruska.

Historie editovat

 
Evropa v roce 1519: Země Koruny české a Rakouské arcivévodství, součásti Svaté říše římské, sousedily na své východní hranici s Polským královstvím, které leželo západně od Moskevského velkoknížectví

Historické pozadí editovat

V období středověku až do roku 1806 byly České knížectví, později České království resp. Země Koruny české součástí významné evropské mocnosti Svaté říše římské. Praha byla sídlem říšského císaře či krále – zároveň krále českého – v letech 1346–1437 a 1583–1611. Po bitvě u Moháče proti Turkům v roce 1526 se však České království dostalo pod vliv Habsburské dynastie a po nezdaru stavovského povstání a prohrané bitvě na Bílé hoře ztratilo svoji samostatnost. Po roce 1806 bylo začleněno do Rakouského císařství. Od vyrovnání Habsburků s Maďary v roce 1867 až do vytvoření první Československé republiky 28. října 1918 bylo České království součástí Rakouska-Uherska.

Podle publikace amerického historika Samuela Huntingdona Clash of Civilizations (Střet civilizací) z roku 1991 se České království aktivně účastnilo na mnohých historických událostech, které byly klíčové při vytváření dnešního západního světa a západní kultury.[2] Podle Huntingdona se západní civilizace, do které řadí České země, odvozuje od starořecké antické kultury, Římské a následně Západořímské říše, která převzala západní křesťanství jako svoje náboženství. Západní civilizace se dále rozvíjela pod vlivem renesance, reformace, osvícenství, humanismu a průmyslové revoluce, posléze také zejména v Severní a Jižní Americe. Huntingdon odlišuje západní civilizaci od civilizace východního pravoslavného křesťanství, do které řadí mj. Rusko, jež převzala řecko-římské politické a kulturní vlivy po vytvoření Východořímské a posléze Byzantské říše. Po velkém církevním schizmatu se východní křesťanství vyvíjelo vlastní cestou a vytvořilo si svou vlastní historickou trajektorii a sféru vlivu ve Východní Evropě.[2][3]

První světová válka editovat

Ruské impérium bylo zapojeno do první světové války na straně Trojdohody. Bojovalo až do tzv. Velké říjnové revoluce především proti Německému císařství a Rakousku-Uhersku na straně Srbska.

Od února 1917 byly v Rusku pod vlivem Tomáše Garrigua Masaryka formovány nově vzniklé Československé legie. Byli do nich přijímáni čeští a slovenští krajané, přeběhlíci z rakousko-uherských jednotek a zajatci. Největšího úspěchu dosáhla vojska legií v bitvě u Zborova, kde v létě 1917 bojovala pod vedením armády Ruské republiky. Střetu se na ruské straně zúčastnili např. Ludvík Svoboda, Rudolf Medek, Radola Gajda, Jan Syrový a další.

Související informace naleznete také v článku Bitva u Zborova.

Roku 1918 čítalo československé vojsko v Rusku 70 000 mužů.[4]

Meziválečné období editovat

16. května 1935 byla uzavřena smlouva mezi první Československou republikou a Sovětským svazem (SSSR). Týkala se mj. vzájemné pomoci v případě napadení jedné ze smluvních stran. Ve smlouvě bylo zakotveno, že vojenská podpora napadenému státu bude poskytnuta jen pod podmínkou pomoci tehdejšího spojence Československa Francie.[5]

Druhá světová válka a osvobození Československa editovat

Na osvobození Československa od německé okupace měl velký podíl Sovětský svaz a jeho Rudá armáda. Předcházely tomu dlouhotrvající obranné a posléze útočné operace Rudé armády na sovětském území po velkoplošném přepadení země wehrmachtem (operace Barbarossa). Pro osvobození Československa byly důležité karpatsko-dukelská a ostravsko-opavská operace. Po dalších bojích za pomoci rumunské armády bylo české území osvobozeno v rámci pražské ofenzívy vedené Rudou armádou z východní fronty v součinnosti s osvobozením západních a jihozápadních Čech americkou armádou a povstáním českého lidu v květnu 1945. Osvobození Prahy 9. května 1945 bylo jednou z posledních událostí druhé světové války.

 
Demarkační čára v Čechách v roce 1945

Období 1945–1989 editovat

V průběhu 20. století byly česko-ruské vztahy součástí vztahů Československa se Sovětským svazem. Mezi lety 1948 a 1989 bylo Československo součástí východního bloku a satelitním státem ve sféře vlivu Sovětského svazu. Během tohoto období se československá ekonomika následkem vad plánovaného hospodářství a zamezení jakékoliv soukromé iniciativy propadla pod úroveň evropských zemí jako jsou Rakousko a Finsko.[6] Údaje HDP na jednoho obyvatele v amerických dolarech v tabulce pro rok 1990 však nemají dostatečnou vypovídací hodnotu, protože jsou založeny na neoficiálním silně podhodnoceném směnném kurzu československé koruny (Kčs) vůči americké měně.

Ekonomický úpadek Československa
mezi lety 1938 a 1990[6]
HDP na obyvatele (v dolarech roku 1990) 1938 1990
Rakousko $1 800 $19 200
Československo $1 800 $3 100
Finsko $1 800 $26 100
Itálie $1 300 $16 800
Související informace naleznete také v článku Ekonomika komunistického Československa.

Po druhé světové válce mezi lety 1945–1955 sovětské bezpečnostní orgány NKVD a Směrš prováděly únosy československých občanů do sovětských koncentračních táborů, tzv. gulagů, čímž prosazovaly „likvidaci ideových odpůrců“ komunismu. Pokusy o získání informací o osudech těchto obětí byly většinově neúspěšné.[7]

 
Sovětské tanky při invazi v Praze roku 1968

Sovětským svazem vedená invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa proběhla od 21. srpna 1968. Při ní bylo zabito 137 československých občanů.[8]

Pod sovětským vlivem bylo ukončeno Pražské jaro, v té době probíhající proces demokratizace československého režimu. Následoval nástup „promoskevských sil“ a počátek normalizace, která přinesla [politické] čistky, cenzuru, nesvobodu, hrubé porušování základních lidských práv a ekonomické zaostávání země za vyspělými západoevropskými státy.[9] Po pádu tzv. železné opony opustila sovětská vojska v roce 1991 československé území.[10]

Období po roce 1989 editovat

Návrat Česka na Západ editovat

 
Český prezident Václav Klaus s Vladimirem Putinem během diskuze při návštěvě ruského prezidenta v Praze, 2006

V roce 1989 Československo obnovilo demokratické vládnutí po vice než 40 letech komunismu skrze Sametovou revoluci, vyprostilo se tím ze sféry vlivu totalitního Sovětského svazu a orientovalo se politicky a ekonomicky zpět na Západ. V roce 1999 Československo vstoupilo do Severoatlantické aliance (NATO). Česko se poté v roce 2004 stalo členským státem Evropské unie (EU) a v roce 2007 přistoupilo do Schengenského prostoru, čímž se integrovalo do soudobých západních institucí a struktur. Pro následující dekády se jedno z největších témat pro Česko stala snaha napravit ekonomické škody napáchané během druhé poloviny dvacátého století.[11]

Diplomatická napětí editovat

Po ruské vojenské intervenci na Ukrajině od roku 2014 se Česko účastní na mezinárodních sankcích v průběhu ukrajinské krize a politické a vojenské napětí mezi Západem a Ruskem se označuje jako druhá studená válka.

Na jaře 2018 Česká republika ze svého území vyhostila tři ruské diplomaty v reakci na otravu bývalého ruského agenta Sergeje Skripala v Británii.[12] Šlo totiž o pokus o vraždu nejspíše ze strany Ruska, na což protestně reagovaly země Evropy a USA. Částečným důvodem bylo také obvinění, že otravující látka novičok pochází z území Česka.[13]

Již v minulosti Česko vyhostilo tři členy ruské mise na území ČR. Jednoho v roce 2000 za získávání citlivých informacích o NATO. V reakci na to vyhostila jednoho i ruská strana. Další dva vojenské zástupce v roce 2009 za práci pro ruské tajné služby.[12] V roce 2006 české úřady také neprodloužily akreditaci zpravodaji ruské vládní tiskové agentury RIA-Novosti.[12] V roce 2015 také Rusko zakázalo vstup čtyřem českým diplomatům a politikům (v reakci na sankce proti Rusku) – a to Karlu Schwarzenbergovi, Marku Ženíškovi, Jaromíru Štětinovi a Štefanovi Fülemu.[14]

V červnu 2019 byl zveřejněn návrh ruského zákona, který by uznal účastníky sovětské okupace bývalého Československa z roku 1968 za válečné veterány, čímž „konstatuje oprávněnost vstupu vojsk“. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vydala usnesení, že daná invaze byla porušení mezinárodního práva a „brutální agrese“ a že takový „zákon by znamenal poškození vztahů mezi Českou republikou a Ruskou federací“ a „vážné porušení smlouvy o přátelských vztazích a spolupráci mezi Českem a Ruskem z roku 1993“.[15] Návrh ruského zákona ostře kritizovala řada českých politiků včetně prezidenta Miloše Zemana, který předvolal ruského velvyslance v ČR pro vysvětlení.[16]

Ruské ministerstvo spravedlnosti zařadilo v listopadu 2019 českou humanitární organizaci Člověk v tísni aktivní v desítkách zemí světa, na seznam organizací, které jsou v Rusku nežádoucí.[17] Ministr zahraničí ČR Tomáš Petříček to považuje za absurdní a požaduje vysvětlení a uvedl, že zákaz lidskoprávní organizace v Rusku svědčí o špatném stavu lidských práv v zemi.[18]

V dubnu 2021 došlo k dalšímu zhoršení česko-ruských vztahů v důsledku kauzy Vrbětice a předcházejících výbuchů muničních skladů ve Vrběticích.[19] V květnu 2021 pak Rusko vydalo oficiální Seznam nikoli přátelských zemí.[p 1] Kromě Česka se zde nacházely jen Spojené státy americké.[20]

Obchod editovat

 
Schéma ruských plynovodů. Do Česka a Německa vede plynovod Transgas

V roce 2020 bylo Rusko pro Česko 12. největším obchodním trhem a vývoz činil 85 mld. Kč. Dovoz z Ruska ve stejném roce klesl a činil 67,4 mld. Kč (13. největší importér).[21] Hlavními komoditami byly ropa, zemní plyn a další suroviny; exporty z Česka do Ruska jsou většinově výrobky.[22] V roce 2015 56,4 % ropy importované do Česka mělo původ v Rusku, přičemž tenhle podíl a tím pádem závislost na ruské ropě byla nejnižší za předchozích 20 let, a to ve prospěch ropy z Ázerbájdžánu a také částečně z Kazachstánu.[23] Většina importů plynu a jaderného paliva do Česka pochází z Ruska.[24]

Rusko však představuje pro Česko z hlediska obchodu spíše okrajového partnera, neboť naprostá většina exportů z Česka míří do ostatních členů EU[25] (88,1 % v roce 1999 před vstupem do EU roku 2004,[26] 81,1 % v roce 2013[27] a 84,1 % v roce 2016)[26] a většina importů do Česka pochází z ostatních členů EU (76,6 % v roce 2013)[28] nebo z Číny (7,3 % v roce 2016).[29] Mezi lety 2012 (před sankcemi) a 2016 (po sankcích) se podíl exportů z Česka, které míří do Ruska, snížil z necelých 4 % na 1,7 % z celkových českých exportů. To kromě vzájemných sankcí mezi EU a Ruskem způsobil i „ne úplně dobrý stav“ ruské ekonomiky, dle Hospodářské komory ČR.[26]

Veřejné mínění editovat

 
Karikatura tradiční ruské hračky matrjoška jako symbol komunismu, Muzeum komunismu, Praha

Dle průzkumů veřejného mínění v Česku od roku 1991 patří Rusko dlouhodobě mezi spíše negativně vnímané státy.[30] Dle průzkumu z roku 2016 má 26 % dotázaných pozitivní názor na Rusko.[30]

Ruská špionáž a propaganda editovat

Související informace naleznete také v článcích Ruská armáda trollů, Informační válka, Hybridní válka, Putinismus a Ruská propaganda.

Ruská špionáž a kybernetické útoky v Česku editovat

 
Severoatlantická aliance a Rusko

Česká kontrarozvědka Bezpečnostní informační služba (BIS) dlouhodobě upozorňuje na vysokou intenzitu ruských špionážních aktivit v Česku,[1] jež způsobují bezpečnostní a politické hrozby pro Česko.[31] Dle zprávy BIS se ruská vláda snaží infiltrovat do různých odvětví včetně vlády, ekonomiky a médií k prosazování ruských zájmů a šíří organizovaný zločin a korupci.[31] Aktivity ruské rozvědky v Česku jsou nejvíce intenzivní v oblastech proruské propagandy, politické, vědecké, technologické a ekonomické špionáže.[32] Na území Česka mají nejaktivnější špionážní aktivity původ z Ruska, následované Čínou.[32]

V roce 2017 bylo v Česku oficiálně 140 ruských diplomatů, což je neúměrně vysoké množství v ohledu na velikost Česka ve srovnání s jinými zeměmi, a také ve srovnání s 65 českými diplomaty v Rusku.[33] Například ve Velké Británii, jež má šestkrát větší počet obyvatel než Česko, působí 80 ruských diplomatů. Ruská ambasáda v Česku tedy patří mezi jednu z největších v EU a BIS odhaduje že třetina oficiálních ruských diplomatů v Česku jsou ve skutečnosti špióni pod záštitou ruské ambasády.[34] Dle amerických zdrojů je v Česku celkově zhruba 400 špiónů z ruských tajných služeb.[35]

Dle tiskové zprávy z prosince 2018 BIS odhalila a zamezila aktivitu desítkám ruských špiónů během předchozích pěti let a počátkem roku informovala vládu o rozbití sítě ruských informátorů.[36][37] Na bezpečnostní konferenci v Poslanecké sněmovně roku 2019 uvedl ředitel BIS Michal Koudelka, že BIS a Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) v daný rok rovněž odhalily a rozbily špionážní a hackerskou síť vytvořenou na území ČR z ruských občanů a Rusů, kteří získali české občanství, kterou financovala ruská zpravodajská služba FSB a ruská ambasáda v ČR.[38]

Propaganda ruských zájmů v Česku editovat

 
České dezinformační weby jako Parlamentní listy šíří ruskou propagandu.[39]
Ruská státní média Sputnik a RT (Russia Today) šíří ruskou propagandu v ČR skrze své českojazyčné odnože.[40]

Podle pozorovatelů má ruská propaganda v Česku za cíl destabilizovat západní instituce jako jsou EU, NATO a jejich složky, do kterých je začleněna Česká republika.[1] ČT24 psalo v této souvislosti o ruské hybridní a informační válce.[1]

Skupina českých novinářů zveřejňuje na webu Neovlivní.cz seznam proruských publikací a webů, u kterých se podle ní jedná „nejen o čistou a neskrývanou propagandu, ale i o média, která nekomentované putinovské vidění světa nabízejí mezi standardními zpravodajskými texty“.[41] Dle studie brněnské Masarykovy univerzity jsou Parlamentní listy a Sputnik Česká republika hlavními zdroji ruské propagandy v Česku.[42]

Rusko se ve své propagační činnosti vůči Česku podle serveru Observer soustřeďuje na šíření dezinformací o EU a o NATO.[33] Bezpečnostní informační služba (BIS) vidí snahu destabilizovat a manipulovat českou společnost a politické prostředí, což ohrožuje národní zájmy a bezpečnost České republiky.[32] Ministerstvo vnitra České republiky monitoruje podle serveru Aktuálně.cz necelých 40 českojazyčných webových stránek, které se podle něj vyznačují šířením konspiračních teorií a „nepřesných zpráv“. Mezi nejvlivnější patří údajně AC24, Svět kolem nás, Lajkit, Vědomosti, Parlamentní listy se svými subportály nebo také New World Order Opposition, Svobodné noviny, Vlastenecké noviny a Aeronet. Tato média se podle BIS snaží „intenzivně prosazovat narativy, které jsou v rozporu s českými bezpečnostními zájmy definovanými bezpečnostní strategií ČR“.[39][43]

V roce 2017 bylo založeno Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH) pod Ministerstvem vnitra České republiky, mimo jiné za účelem čelit těmto hrozbám z ruské strany.[43][44] Dle členů centra, „zásadním cílem je zajistit svobodné a spravedlivé volby“.[43] Dle ekonoma Tomáše Prouzy, „klíčovým cílem ruské propagandy v České republice je zasít do společnosti pochyby o tom, že demokracie je nejlepší systém organizace státu; vytvářet negativní obrazy Evropské unie a NATO a odrazovat lidi od účasti v demokratických procesech“.[43] Zmíněné metody jsou podle webu Aktuálně.cz Ruskem používány hlavně od anexe Krymu a jsou zaměřené na postkomunistické země a také na západní Evropu.[45]

V roce 2019 vyjádřila BIS, že ruská státní média jako Sputnik a Russia Today a další ruské instituce postupují při pokusech o destabilizaci Česka několika způsoby, včetně „útoků na samotnou strukturu hlasování, financování politických stran nebo manipulací se zavádějícími informacemi na internetu a sociálních sítích včetně kradení a následných úniků informací nebo rozesílání nepravdivých e-mailů vytipovaným skupinám obyvatel“ za účelem „zvyšovat společenské napětí a rozbíjet integritu Evropské unie“.[40]

Ministerstvo zahraničí vytvořilo od 1. září 2019 novou funkci zvláštního zmocněnce pro odolnost a nové hrozby v rámci boje proti dezinformacím a nepřátelskému vlivu cizích mocností. Jako první tuhle funkci obsadil bývalý velvyslanec při NATO Jiří Šedivý.[46]

Česko v ruských médiích editovat

 
Zeman a Putin v Moskvě

Českým prezidentem se v roce 2013 stal Miloš Zeman. Někteří pozorovatelé označili jeho postoj za proruský a konstruovali v tomto ohledu rozpor s proevropskou politikou vlády České republiky. Zemana označili za jeden z hlavních proruských hlasů ve střední Evropě.[47] V ruských mediích z roku 2016 byl Zemanův postoj k Rusku zveličován a prezentován jako postoj České republiky.[48] Pozorovatelé následně tvrdili, že Zeman je používán ruskou vládou jako nástroj propagandy v samotném Rusku.[47][48][49]

Dle Petra Blažka z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) se komunističtí poslanci ruské Státní dumy snažili zkreslit interpretaci sovětské invaze do Československa z roku 1968 jako záchrannou misi před okupací armád NATO.[50]

Ruština v Česku editovat

Dle výzkumu Eurobarometr z roku 2012 v Česku, 13 % dotázaných má dostatečnou znalost ruštiny na to, aby mohli vést konverzaci,[51] což je o 7 % méně než v roce 2005, kdy to bylo 20 % dotázaných.[52] V roce 2015 se na středních školách v Česku učilo 7 % žáků ruštinu, což ji řadí ve výuce cizích jazyků na třetí místo po angličtině, kterou se učilo 95 % žáků, a němčině, kterou se učilo 41 %.[53]

Rusové v Česku editovat

Migrace editovat

 
Pravoslavný chrám svatých Petra a Pavla v Karlových Varech, jejž hojně využívá ruská komunita
Související informace naleznete také v článcích Ruská menšina v Česku a Obyvatelstvo Česka.

Podle statistik za rok 2019 je v Česku 35 735 občanů Ruska s povolením k pobytu nad 12 měsíců. Je to čtvrtá největší skupina imigrantů po občanech Ukrajiny, Slovenska, Vietnamu, dále následovaná v počtu občany Polska; jejich počet roste.[54][55] Ruští přistěhovalci v Česku patří mezi nejvíce vysokoškolsky vzdělané ve srovnání s ostatními cizinci.[56] Rusové také mají vysoký podíl podnikatelů ve srovnání s ostatními imigranty a také většinově pochází z vyšších či středních tříd.[57] Hlavní důvody k imigraci uvádí touhu po lepším životě v EU, kvalitní zdravotnictví v Česku, korupce v Rusku, další politické důvody,[57] a v případě studentů, kteří přicházejí do Česka za bezplatným vysokoškolským vzděláním (pokud studují v češtině), za které by v Rusku museli platit.[58]

Dle deníku Neviditelný pes, subportálu Lidových novin, nově příchozí Rusové na rozdíl od Ukrajinců a Vietnamců „nejeví navenek velkou snahu integrovat se do české společnosti“ a v podstatě vytvářejí vlastní paralelní společnost v podobě např. vzniku tzv. ruských čtvrtí v Praze a toho, že v „ruskojazyčné komunitě je možno obstojně prosperovat i bez znalosti češtiny“.[58]

Turismus editovat

V roce 2017 navštívilo Českou republiku 550 000 Ruských turistů a byli tak čtvrtou nejčastější turistickou skupinou v Česku (dle národnosti). V průměru zde tráví ruští turisté čtyři dny, což je průměrově více než turisté z ostatních zemí.[59] Naopak mezi českými turisty Rusko není příliš oblíbená destinace, stejně jako ruští turisté v Česku potřebují pro cesty do Ruské federace vízum.[60]

Zastupitelské úřady editovat

Historické památníky editovat

Památníky v Rusku editovat

  Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Památníky v Rusku připomínají padlé československé legionáře. Jedná se např. o:

Péče o válečné hroby legionářů editovat

Celkem existovalo v dnešním Rusku na 150 míst, kde byli českoslovenští legionáři pochování. Některé zůstaly neoznačeny, na několika desítkách míst vznikly památníky. Ty byly, až na dva, v období Sovětského svazu odstraněny. Jejich obnova je dlouhodobým projektem pod záštitou Ministerstva obrany ČR.[62]

V roce 2019 uvedla ČT24, že „České úřady i historici si dlouhodobě stěžují na přístup ruské vlády a samospráv k naplňování dohody o péči o válečné hroby“ a investigace pořadu Reportéři ČT znázornila chátrání a odstranění některých hrobů československých legionářů na území Ruska.[63]

Památníky v Česku editovat

 
Pohřebiště Rudé armády s památníkem Rudoarmějců (Bruntál)
  Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Památníky v Česku připomínají rudoarmějce padlé na území dnešního Česka při jeho osvobozování od nacistů. Připomínají vojáky všech národností tehdejší Rudé armády, nejen Rusy.

Jedná se např. o tato místa:

  • Čestné pohřebiště Rudé armády na Olšanských hřbitovech v Praze
  • Památník padlých rudoarmějců v Ostravě–Zábřehu a v Ostravě – Komenského sadech
  • Socha rudoarmějce v Brně na Moravském náměstí
  • Pohřebiště Rudé armády v Bruntále
  • V některých obcích se zachovaly památníky osvobození v podobě sovětských tanků. Ze zhruba třiceti takových památníků jich byla většina po roce 1989 odstraněna.[64]

Některé z památníků byly po poškození či posprejování uvedeny do původního stavu.[65][66]

Odstranění pomníku maršála Koněva editovat

 
Odstranění pomníku maršála Koněva v pražských Dejvicích v roce 2019 vyvolalo mnoho negativních reakcí ze strany Ruska

V roce 2019 zastupitelstvo Prahy 6 schválilo odstranění Pomníku maršála Koněva v Praze z roku 1980 a nahrazení památníkem osvobození Prahy na konci druhé světové války.[67] To vyvolalo negativní reakci z ruské strany. Například ruský ministr obrany Sergej Šojgu, poslal českému ministrovi obrany Lubomíru Metnarovi dopis, kterým ho žádal o navrácení sochy do Moskvy – přesto, že socha byla v majetku Prahy 6.[68] Ruská ambasáda též pohrozila blíže neupřesněnou reakcí, kterou vzápětí odsoudilo české Ministerstvo zahraničí.[69]

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Pro ruský výraz „перечень недружественных России стран“ užívají česká média překlad „seznam nepřátelských zemí“ (výrazu „nepřátelský“ by ale v ruštině odpovídaly termíny „вра́жеский, вражде́бный“); významově přesnější překlad z ruštiny do češtiny by byl „seznam nikoliv přátelských zemí“ (ve smyslu seznam zemí, se kterými Rusko nemá přátelský vztah).[zdroj?]

Reference editovat

Tento seznam referencí potřebuje upravit.
Tento článek obsahuje reference, které nemají standardní formu, jsou použity prosté internetové adresy, u nichž může hrozit znefunkčnění odkazu. Přidejte prosím doplňující informace standardní způsobem pomocí citací. Pomůžete tím udržet ověřitelnost a jednotný vzhled a styl článků.
  1. ↑ a b c d e Zpráva BIS: Rusko těží z velké diplomatické mise v Česku a využívá zde svou hybridní strategii. ČT24, [1], 3. prosince 2018.
  2. ↑ a b Huntington, Samuel P. Clash of Civilizations. 6th. vyd. Washington, DC: [s.n.], 1991. Dostupné online. ISBN 978-0-684-84441-1. 
  3. ↑ Western culture. Science Daily, [2] (anglicky).
  4. ↑ Hlavačka, Milan. Dějepis 3 pro gymnázia a střední školy - Novověk. 2.. vyd. Praha: SPN: [s.n.], 2001,2017. ISBN 978-80-7235-596-9. 
  5. ↑ Договор о взаимной помощи между Союзом Советских Социалистических республик и Республикой Чехословацкой, 16 мая 1935 г. (rusky)
  6. ↑ a b HARDT, John Pearce a KAUFMANN, Richard F.: East-Central European Economies in Transition, str. 17. M.E. Sharpe, 1995, ISBN 1-56324-612-0.
  7. ↑ Československo v roce 1945? Pro Stalina dobyté území. Před únosy lidí do SSSR úřady zavíraly oči. HlídacíPes.org. 5. května 2019.
  8. ↑ Neznámé oběti srpna 1968. Uhořely v bytech nebo byly zabity vojáky, vrahové zůstali nepotrestáni. Aktuálně.cz [online]. 2017-08-17 [cit. 2019-02-18]. Dostupné online. 
  9. ↑ Před 50 lety se moci chopil Husák. Následovaly dvě dekády normalizace. ČT24, [3], 17. dubna 2019.
  10. ↑ 20. výročí odchodu sovětských vojsk a ukončení vojenské okupace Československa[4], 21. června 2011.
  11. ↑ Chris Johnstone. CZECH REPUBLIC FACES GLASS CEILING CHALLENGE IN ECONOMIC CATCH UP WITH WESTERN EUROPEAN. Český rozhlas. 04.10.2017.
  12. ↑ a b c Česko vyhostí tři ruské diplomaty. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2018-04-22]. 
  13. ↑ Benedikt Vangeli. Je to jako po sestřelení letadla nad Donbasem, říká o dezinformacích kolem novičoku bojovník s hoaxy. Aktuálně.cz. 31. 3. 2018.
  14. ↑ ŠIMÁNEK, Vít. Čtyři Češi nesmí do Ruska. Jsou na to hrdí. Týden.cz. 2015-05-30. Dostupné online [cit. 2018-04-28]. 
  15. ↑ Odporný pokus legitimizovat okupaci (in Czech). ČT24. 06.06.2019.
  16. ↑ Zeman odsoudil návrh zákona, kterým by se z okupantů Československa stali veteráni. Předvolal si ruského velvyslance (in Czech). ČT24. 06.06.2019.
  17. ↑ Rusko zařadilo organizaci Člověk v tísni na seznam nežádoucích. ‚Čekali jsme to,‘ říká ředitel Pánek. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2019-11-17]. Dostupné online. 
  18. ↑ Kvůli zákazu Člověka v tísni v Rusku si chce Petříček předvolat velvyslance. Seznam Zprávy [online]. [cit. 2019-11-17]. Dostupné online. 
  19. ↑ Česko-ruské vztahy jsou napjaté. Emoce jitří Dukovany, Koněv, Nikulin i rok 1968. ČT24. 18. 4. 2021.
  20. ↑ Rusko zveřejnilo seznam nepřátelských zemí. Jsou na něm jen dvě: Česko a USA [online]. Aktuálně.cz, 2021-05-14 [cit. 2021-05-15]. Dostupné online. 
  21. ↑ ČT1: Události 18.4.2021, Česko-ruské vztahy (video)
  22. ↑ Rusko: Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR. BusinessInfo.cz. 23. 6. 2017.
  23. ↑ Do České republiky proudí nejvíce ropy z Ruska. Český statistický úřad.
  24. ↑ David Tramba. Česko snižuje závislost na ruské ropě. U plynu a jaderného paliva to ale neplatí. euro.cz. 23. dubna 2017.
  25. ↑ FIELD LISTING :: EXPORTS - PARTNERS Archivováno 12. 2. 2018 na Wayback Machine.. CIA The World Factbook.
  26. ↑ a b c Vyvážené zboží míří z 84 procent do EU. Do Ruska jde minimum. ČT24. 13. 9. 2016.
  27. ↑ Podíl vývozu do zemí EU 28 na celkovém vývozu (%). Český statistický úřad.
  28. ↑ Podíl dovozu ze zemí EU 28 na celkovém dovozu (%). Český statistický úřad.
  29. ↑ FIELD LISTING :: IMPORTS - PARTNERS Archivováno 6. 8. 2016 na Wayback Machine.. CIA The World Factbook.
  30. ↑ a b Milan Tuček. Sympatie české veřejnosti k některým zemím – listopad 2016 . CVVM. 5. ledna 2017.
  31. ↑ a b CZECH INTELLIGENCE: HALF OF RUSSIA’S DIPLOMATS IN THE CZECH REPUBLIC ARE SPIES. Český rozhlas.
  32. ↑ a b c Russian Intelligence Waging Information War, Says Czech Security Service.
  33. ↑ a b SCHINDLER, John R.: Putin’s Central European Spy Base. Observer, [5], 18. května 2017.
  34. ↑ Ondřej Kundra. V Česku je zhruba 120 ruských diplomatů. BIS odhaduje, že třetina z nich jsou špioni. Hospodářské noviny. 3. 8. 2018.
  35. ↑ Daniel Baret. Tajná služba varuje před agenty Ruska a Číny, vláda a prezident ale velebí tyto dvě země. Reflex. 29. října 2014.
  36. ↑ Rozbili jsme síť jedné z ruských zpravodajských služeb, reaguje ředitel BIS na Zemanovy „čučkaře“. ČT24. 8.12.2018.
  37. ↑ Prohlášení ředitele BIS Michala Koudelky k činnosti služby. bis.cz. 7.12.2018.
  38. ↑ Tajné služby rozbily síť, kterou v Česku vytvářeli Rusové. ČT24. 22.10.2019.
  39. ↑ a b Myšlenky odporující zájmům státu šíří až sto vlivných lidí, tvrdí vnitro. V hledáčku má na 40 webů. Aktuálně.cz, [6], 22. června 2017.
  40. ↑ a b Hlavním strůjcem hybridních hrozeb je Rusko, varuje šéf BIS Koudelka. ČT24, [7]. 3. května 2019.
  41. ↑ Propaganda maskovaná bojem za svobodu a demokracii. Neovlivni.cz, PROPAGANDA MASKOVANÁ BOJEM ZA SVOBODU A DEMOKRACII, 7. listopadu 2016.
  42. ↑ WIRNITZER, Jan; KOVÁCSOVÁ, Kateřina. Analýza „prokremelských“ webů: šíří vlnu zloby a půl procenta soucitu. iDNES.cz [online]. 2016-06-13 [cit. 2017-02-21]. Dostupné online. 
  43. ↑ a b c d Robert Tait. Czech Republic to fight 'fake news' with specialist unit. The Guardian. Zveřejněno 28. prosince 2016.
  44. ↑ Centrum proti terorismu: dezinformaci našlo jednu, chystá se na volby. iDNES.cz.
  45. ↑ Rozkrýváme pozadí nové světové války. Jak se Češi ocitli v zajetí lží. Aktuálně.cz, [8], 11. prosince 2017.
  46. ↑ Jakub Zelenka. Ministerstvo zahraničí reaguje na nové hrozby. Bude mít člověka na boj proti dezinformacím a ruskému vlivu. Deník N. 28. srpna 2019.
  47. ↑ a b How Czech President Miloš Zeman Became Putin’s Man (anglicky). The New York Observer. Jakub Janda. 01/26/18.
  48. ↑ a b How Russia Depicts the Czech Republic Archivováno 4. 5. 2019 na Wayback Machine. (anglicky). semantic-visions.com. 26 August 2016. František Vrabel.
  49. ↑ Viróza přichází z Kremlu. Jak a proč Miloš Zeman vzhlíží k Rusku. HlídacíPes.org Robert Břešťan. 29. prosince 2017
  50. ↑ Jan Gazdík. Rusové mění okupaci v '68 v záchrannou misi. Děje se to poprvé od normalizace, varuje historik. Aktuálně.cz. 8. června 2016.
  51. ↑ SPECIAL EUROBAROMETER 386 Europeans and their Languages. Strana T64
  52. ↑ Europeans and their Languages November – December 2005. Which languages do you speak well enough in order to be able to have a conversation * TOTAL. Publikováno v únoru 2006.
  53. ↑ Petr Kočí. Angličtina vytlačuje ze škol němčinu. Na vzestupu je i ruština. Český rozhlas. 20. ledna 2015.
  54. ↑ Cizinci v ČR - 2020, Cizinci celkem podle státního občanství, Český statistický úřad, cit. 19.4.2021
  55. ↑ R07 Cizinci s pobytem nad 12 měsíců podle státního občanství v letech 2008 - 2016 (k 31. 12.). Český statistický úřad.
  56. ↑ Cizinci v ČR: Vietnamci u nás zakořenili. Český statistický úřad.
  57. ↑ a b Jan Němec. Rusů v Česku stále přibývá. Jsou už třetí nejpočetnější skupinou imigrantů. Hospodářské noviny. 2. 11. 2017
  58. ↑ a b Adam Votruba. SPOLEČNOST: Kdy začne mít ČR problém s imigranty?. Neviditelný pes. 14.2.2017.
  59. ↑ Rusové se vrací. Počet zahraničních turistů v Česku přesáhl rekordních deset milionů - E15.cz. Zprávy E15.cz. Dostupné online [cit. 2018-04-26]. 
  60. ↑ Místa, kam by turista raději neměl jezdit sám. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2018-04-28]. 
  61. ↑ Ruské velvyslanectví v Praze je stále při síle. Působí na něm nejvíce lidí ze všech ambasád. Info.cz. Dostupné online [cit. 2018-04-22]. 
  62. ↑ Pomníky padlých legionářů v Rusku ožívají [online]. Praha: Vojenský historický ústav, 2012-05-10 [cit. 2021-07-17]. Dostupné online. 
  63. ↑ Kosti českých legionářů leží v Samaře na skládce. Rusko o hroby nepečuje tak, jak se zavázalo. ČT24. 13.10.2019.
  64. ↑ Tanky na pomnících v České republice [online]. Fronta.cz, 2017 [cit. 2021-07-17]. Dostupné online. 
  65. ↑ V Ostravě kdosi poničil další památník padlých rudoarmějců, Moskva se ohradila Zdroj: https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/pamatnik-rudoarmejcu-poskozeni-vandalstvi-reakce-moskva.A210115_164951_ostrava-zpravy_woj. iDnes [online]. 2021-01-15. Dostupné online. 
  66. ↑ Sochu rudoarmějce v Brně někdo posprejoval hanlivým symbolem. iDnes [online]. 2021-04-21 [cit. 2021-07-17]. Dostupné online. 
  67. ↑ Koněvovu sochu má nahradit památník osvobození, schválila Praha 6. Rusko zuří. Aktuálně.cz. 13.09.2019.
  68. ↑ Koněv a ruská drzost. Česko se stará o tisíce válečných hrobů a pomníků, Rusové o naše nikoli. Reflex.cz [online]. [cit. 2021-05-15]. Dostupné online. 
  69. ↑ Ruská ambasáda vyhrožuje: Demolice sochy Koněva nezůstane bez reakce. EuroZprávy.cz [online]. [cit. 2021-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-15. 

Literatura editovat

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Česko-ruské_vztahy&oldid=23691109“