Wikipedie

Česká kongregace sester dominikánek

Česká kongregace sester dominikánek je česká katolická řeholní kongregace. Je součástí Rodiny svatého Dominika (do níž byla přijata v roce 1908) a hlavní náplní její činnosti je výchova a vzdělávání české dívčí mládeže. K 20. prosinci 2004 čítala kongregace 84 sester.

Historie editovat

Kongregace byla založena v roce 1889. Postupně vybudovala rozsáhlou síť výchovných a vzdělávacích ústavů (sirotčinců, učitelských ústavů a škol), jakož i dalších zařízení souvisejících s výchovou a vzděláváním (např. ubytovacích zařízení pro studenty a studentky). Období kontinuálního rozkvětu kongregace bylo narušeno první světovou válkou (zejména díky existenčním potížím a zajištěním stravy pro chovanky i sestry samotné). Po válce pokračovala stagnace v letech 1919-1921, kdy kongregace trpěla politikou a společenským klimatem vedenou v intencích hnutí Pryč od Říma, což vedlo k sekularizaci školství, omezování činnosti katolických školských ústavů a podobně.

Po změně výše zmíněných intencí v průběhu 20. let, kdy byla silně protikatolická politika Československem opuštěna, se kongregace postupně opět rozvíjela až po období Mnichovské dohody. Se ztrátou pohraničí přišel rozvrat nejprve ústavů v odstoupených oblastech, odkud většinou sestry musely rychle uprchnout, po celkové okupaci a vzniku Protektorátu Čechy a Morava pak došlo k likvidaci ústavů kongregace a částečně i její struktury a byly jí zabrány některé kláštery.

Během války byly uzavírány její školy i výchovná zařízení, některé sestry skončily v koncentračních táborech (sestra Marie Filomena Dolanská zemřela v koncentračním táboře v Ravensbrücku). Ze Slovenska byly vyháněny sestry české národnosti. Sestry, které nemohly pracovat v původních mantinelech činností kongregace, se soustředily na domácí výrobu - vyráběly pantofle, kabelky a podobné věci.

V poválečné době došlo k postupnému obnovování činnosti a ústavů kongregace, která však byla přerušena a zmařena nástupem komunistického režimu, který zahájil proces terorizování a postupné likvidace kongregace. V této době (k 31. prosinci 1948) měla kongregace 377 sester.

Postupně došlo k likvidaci většiny ústavů i konventů sester, které byly bez jakýchkoli zákonných podkladů internovány v naprosto nevyhovujících životních podmínkách (v koncentračních klášterech nebo v malých roztříštěných skupinkách) a v některých případech nuceny pracovat v továrnách za velmi špatných pracovních podmínek. Běžně jim bylo bráněno v nošení řeholního oděvu a plnění řeholních a náboženských povinností. Několik sester bylo odsouzeno ve vykonstruovaných procesech a uvězněno či podrobeno intenzívní převýchově (vesměs totálně neúspěšné). Bylo též znemožněno přijímat novicky (poslední obláčka proběhla v roce 1950, pár dalších pak v krátkém období oslabení útlaku v letech 1968-1969 a poté byly až tajné a „ilegální“ obláčky v letech osmdesátých.

Po roce 1989 došlo k obnově některých ústavů a konventů, ovšem v rozměrech odpovídajících stavu čtyřicetiletým útlakem těžce zdecimované kongregace.

Provozované ústavy a kláštery editovat

 
Klášterní bazilika sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí

Známé sestry editovat

Odkazy editovat

Externí odkazy editovat

Literatura editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Česká_kongregace_sester_dominikánek&oldid=23677348“