Čchiou Jing
Čchiou Jing (čínsky pchin-jinem Qiú Yīng, znaky 仇英; 1494?–1552) byl čínský malíř mingské doby, patřící k nejvýznamnějším reprezentantům mingského umění, jeden ze čtyř mingských mistrů. Byl proslulý svými zdobnými krajinami a výjevy z palácového života.
| Čchiou Jing | |
|---|---|
| Pseudonym | Š’-čou |
| Jiná jména | Čchiou Š’-fu |
| Narození | asi 1494 Tchaj-cchang, Ťiang-su |
| Úmrtí | 1552 Su-čou |
| Umělecká činnost | |
| Znám jako | malíř |
| Škola | škola Wu |
| Ovlivněn | Čou Čchen, Tchang Jin |
|
| |
| Národnost | chanská |
| Země | říše Ming |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jméno editovat
Čchiou Jing používal zdvořilostní jméno Š’-fu (čínsky pchin-jinem Shífù, znaky zjednodušené 实父, tradiční 實父) a pseudonym Š’-čou (čínsky pchin-jinem Shízhōu, znaky 十洲).[1]
Život a dílo editovat
Narodil se v řemeslnické rodině[pozn. 1] v Tchaj-cchangu (nyní v provincii Ťiang-su) a vyučil se výrobě lakových výrobků. Přesídlil do Su-čou, hospodářského a uměleckého centra tehdejší Číny, aby se mohl stát malířem.[1] Zprvu zdobil dveře a stěny domů, později se stal učedníkem Čou Čchena a Tchang Jina. Stal se profesionálním malířem závislým na podpoře bohatých mecenášů.[2] Známo je kolem 120 jeho obrazů, nejstarší je z roku 1530.[1]
Smíšením návyků z výzdoby lakových výrobků a výuky u sučouských mistrů založené na kopírování starých mistrů (v němž byl tak úspěšný, že jeho práce byly od děl tchangských a sungských mistrů k nerozeznání)[2] si vytvořil originální styl, mezi současníky mimořádně populární a obdivovaný. Zákazníci si cenili zvláště vnější efektnosti jeho obrazů, připomínající nazdobené lakové předměty.[1] Populární byl až tak, že obchodníci jeho jménem podepisovali množství obrazů, často vzdálených jeho stylu.[3]
Ačkoli pro sučouskou školu Wu je typická malba tuší, Čchiou Jing maloval i krajiny v zeleno-modrém stylu a kompozice na pomezí krajinářského žánru šan-šuej a figurální malby (žen-wu), často s tématem přátel (Letní posezení pod banánovníky, 蕉陰結夏).[1]
Vynikl i v žánru „malby krasavic“ (š’-nü), jak v jeho romantické variantě (např. Báseň o opuštěné ženě), tak klasické (Jitro v chanském paláci, 漢宮春曉圖). Vrcholem jeho tvorby v této oblasti je cyklus šedesáti portrétů Nešťastné krásky tisíce podzimů (千秋絕豔圖).[1]
Byl mistrem techniky kung–pi (pracný štětec), precizní malby jemným štětcem. [4]
Jeho všestranný talent mu zajistil místo mezi „Čtyřmi velkými mistry dynastie Ming“ (Čchiou Jing, Šen Čou, Wen Čeng-ming a Tchang Jin). Důraz na dekorativnost a eleganci obrazů i čerpání z odkazu minulých generací byly ve shodě s uměleckými pravidly mingské malířské akademie. Je proto tradičně řazen ke konzervativnímu křídlu jižních škol, případně k jižnímu směru akademické tradice, byť zaujímal relativně samostatné postavení.[1]
Galerie editovat
- Obrazy Čchiou Jinga
-
Letní posezení pod banánovníky -
Pavilón v horách nesmrtelných -
Vesnice broskvoní -
Nefritová jeskyně v zemi nesmrtelných -
Samotářský rybář v údolí lotosů -
Báseň o rudém listu
Odkazy editovat
Poznámky editovat
Reference editovat
- ↑ a b c d e f g КРАВЦОВА, М.Е. Цю Ин [online]. Синология.Ру, 2009–2015 [cit. 2015-04-29]. Stať z Духовная культура Китая: энциклопедия: в 5 т. / гл. ред. М.Л. Титаренко; Ин-т Дальнего Востока. — М.: Вост. лит., 2006–. Т. 6 (дополнительный). Искусство / ред. М.Л. Титаренко и др. — 2010. — 1031 с. С. 794-795.. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c China Online Museum. Qiu Ying [online]. China Online Museum [cit. 2015-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MUNSTERBERG, Hugo. The Arts of China. Rutland, Vermont: Charles E. Tuttle, 1989. ISBN 978-1-4629-0295-8. S. 174. (anglicky)
- ↑ HOSACK JAMESOVÁ, Karen. Slavné obrazy. Praha: Euromedia group, 2019. ISBN 978-80-7617-785-7. Kapitola Jitro v chanském paláci, s. 70–73.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Čchiou Jing na Wikimedia Commons - China Online Museum. Qiu Ying [online]. China Online Museum [cit. 2015-04-29]. Biografie a galerie obrazů Čchiou Jinga. Dostupné online. (anglicky)
