Otevřít hlavní menu

Sovětská okupace východního Polska 1939 – 1941

Heinz Guderian a Semjon Krivošejn zdraví společnou přehlídku Wehrmachtu a Rudé armády v Brestu 22. září  1939

Sovětská okupace východního Polska 1939 – 1941[1] byl policejně-vojenský systém sovětské administrativy na území Polské republiky (PR) obsazené agresí SSSR proti Polsku zahájené 17. září 1939 po rozdělení území Polska německo-sovětskou Smlouvou o hranicích a přátelství z 28. září 1939, kterou uzavřeli v Moskvě a která navazovala na Pakt Ribbentrop-Molotov z 23. srpna 1939.

Podle mezinárodního práva teritorium Polské republiky okupované a anektované Sovětským svazem i území PR okupované Německem tvořila dále integrální část Polska[2].

Rozdělení PolskaEditovat

 
Vojáci Wehrmachtu a Rudé armády v Lublinu 22. září 1939

V důsledku německé a sovětské invaze do Polska v září 1939 bylo území Polska rozděleno mezi nacistickou třetí říši a Sovětský svaz. Oba režimy měly nepřátelské vztahy vůči polské kultuře a polské společnosti a měli za cíl jejich zničení. Před německým útokem, nazvaným Operace Barbarossa, oba agresoři vedli koordinovaná opatření vůči Polsku - nejviditelnější ve čtyřech společných konferencích Gestapa a NKVD, kde byly probrány plány boje proti polskému odboji a budoucí plány zničení Polska. Tyto konference v létech 1939 až 1941 byly zaměřené na výměnu informací a zkušeností s potlačování polského odbojového hnutí, eliminaci polské inteligence a vůdčí elity na územích vtělených do třetí říše a SSSR po zářijové okupaci roku 1939.

28. září 1939 Sovětský svaz a Německo změnily tajná ustanovení z paktu Ribbentrop-Molotov, často nazývaných IV. dělením Polska, a stanovili hranici na linii řeka Pisa, Narva, Bug a San. Tím oblasti západně od této čáry přesunuly do německého pásma vlivu a tím zvětšily teritorium pro Němce. SSSR převzal 52,1% území Polska (okolo 200 000 km²) s více než 13 700 000 osob, z toho 38 % Poláků (5,1 milionů), 37 % Ukrajinců, 14,5 % Bělorusů, 8,4 % Židů, 0,9 % Rusů, 0,6 % Němců a 336 000 uprchlíků z oblastí německých.

Prozatímní administrativa prvních týdnůEditovat

V době mezi vstupem Rudé armády na východní polská území a jejich formální anexí do SSSR, tedy od 17. září do 2. listopadu 1939, vznikala v obsazených polských oblastech prozatímní správa kvazistátních území tzv. „Západního Běloruska” a „Západní Ukrajiny”.

Západní BěloruskoEditovat

 
Mapa Běloruské SSR a Západního Běloruska v době okupace
Podrobnější informace naleznete v článku Západní Bělorusko.

22. října 1939 se uskutečnily volby do Lidových shromáždění Západní Ukrajiny a Západní Běloruska, ustaveného sovětskými úřady. Volební kampaň i samy volby proběhly v ovzduší teroru. Hlasovat se mohlo jen na předem vybrané kandidáty a ve volebních komisích zasedali uniformovaní příslušníci NKVD. Podle zfalšovaných výsledků účast dosáhla 96,7 % a pro sověty představené kandidáty bylo odevzdáno 90 % hlasů. Takto vzniklé Lidové shromáždění zasedalo ve dnech 28. až 30. října v Bialostoku pod heslem smrt bílému orlu[3]. Lidové shromáždění požádalo Nejvyšší sovět SSSR o začlenění Západního Běloruska do Běloruské SSR. Již 2. listopadu Nejvyšší sovět SSSR schválil souhlas se žádostí Lidového shromáždění Západního Běloruska a připojila ho k Běloruské SSR a tím do SSSR.

Do Západního Běloruska připadla tato polská vojvodství:

Prozatímním hlavním městem Západního Běloruska se stal Bělostok.

Souběžně 26. října 1939 SSSR Vilno a jeho vojvodství předal Litvě. V následujícím roce se však připojením Litvy po 3. srpnu 1940 i toto teritorium ocitlo uvnitř sovětských hranic.

Západní UkrajinaEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Západní Ukrajina.
 
Antipolský propagandistický plakát – sovětský voják probodává bajonetem polského Bílého orla

22. října 1939 proběhly volby do Lidového shromáždění Západní Ukrajiny. Již 26. až 28. října 1939 v budově lvovského operního Velkého divadla zasedalo a odhlasovalo rezoluci o připojení Západní Ukrajiny k Ukrajinské sovětské socialistické republice a tedy k SSSR. Také tento návrh přijal Nejvyšší sovět SSSR 1. listopadu 1939.

Do Západní Ukrajiny připadla vojvodství:

V lůně SSSREditovat

Související informace naleznete také v článku Katyňský zločin.

Začlenění východních území druhé republiky bylo jednostranným aktem anexe a do roku 1945 nebylo mezinárodně uznané.

Zpočátku okupace získala podporu mezi některými národními menšinami, které považovaly politiku Polska za nacionalistickou. Značný podíl ukrajinského obyvatelstva zpočátku přijal s uspokojením snahy o sjednocení s ostatní Ukrajinou.

Po invazi do Polska SSSR přestal uznávat polský stát a neuznával ani polské armádní zajatce za vojenské zajatce podle mezinárodního práva, ale za povstalce proti nové vládě. V létech 1939 – 1941 Sověti zatkli a uvěznili okolo 500 000 Poláků včetně bývalých úředníků, důstojníků a přirozených nepřátel lidu, duchovních. To bylo přibližně 10 % všech dospělých mužů. Sověti dále vyvraždili asi 65 000 Poláků. V jedné plánovité vraždě NKVD provádělo rozsudky smrti 21 768 Polácích včetně politiků, vládních úředníků a intelektuálů a také 14 471 polských důstojnících. 4 254 oběti té vraždy byly odhaleny katyňském lese Němci v roce 1943. Ti následně oznámili záležitost Mezinárodnímu červenému kříži, aby nezávisle prozkoumal ostatky a potvrdil sovětskou vinu.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Okupacja sowiecka ziem polskich (1939–1941) na polské Wikipedii.

  1. okupacja sowiecka ziem polskich. Encyklopedia PWN
  2. Michał Gnatowski, Dokumenty o stosunku sowieckiego kierownictwa do polskiej konspiracji niepodległościowej na północno-wschodnich Kresach Rzeczypospolitej w latach 1943-1944, w: Studia Podlaskie, t. V, 1995, s. 216.
  3. Dokumenty i materiały do historii stosunków polsko-radzieckich, t. VII, s. 198-204.

LiteraturaEditovat

  • Zmowa: IV rozbiór Polski. Wstęp i oprac. Andrzej L. Szcześniak. Warszawa: ALFA, 1990.

Související článkyEditovat