Sovětská okupace východního Polska 1939 – 1941

Sovětská okupace východního Polska 1939–1941[1] byl politický a policejní systém výkonu moci na území Polské republiky obsazené Sovětským svazem invazí dne 17. září 1939 a po rozdělení území Polska německo-sovětským Ribbentropovým-Molotovovým paktem z 23. srpna 1939 upraveným smlouvou o hranicích a přátelství, kterou 28. září 1939 uzavřelo Německo a SSSR v Moskvě.[2] Podle mezinárodního práva teritorium Polské republiky okupované a anektované Sovětským svazem i území Polské republiky okupované Německem tvořila dále integrální část Polska.[3]

Heinz Guderian a Semjon Krivošejn zdraví společnou přehlídku Wehrmachtu a Rudé armády v Brestu 22. září  1939

Rozdělení PolskaEditovat

 
Vojáci Wehrmachtu a Rudé armády v Lublinu 22. září 1939

V důsledku německé a sovětské invaze do Polska v září 1939 bylo území Polska rozděleno mezi nacistickou třetí říši a Sovětský svaz. Oba režimy měly nepřátelský vztah vůči polské kultuře a polské společnosti a měly za cíl jejich zničení. Před německým útokem (Operace Barbarossa) vedli agresoři koordinovaná opatření vůči Polsku – nejviditelnější ve čtyřech společných konferencích Gestapa a NKVD –, kde byly probrány plány boje proti polskému odboji a plány na budoucí zničení Polska. Tyto konference v letech 1939–1941 byly zaměřeny na výměnu informací o potlačování polského odbojového hnutí, o eliminaci polské inteligence a vůdčí elity na územích vtělených do třetí říše a SSSR po zářijové okupaci roku 1939.

Dne 28. září 1939 Sovětský svaz a Německo změnily smlouvou o hranicích a přátelství tajná ustanovení z paktu Ribbentrop-Molotov (někdy označ. jako IV. dělení Polska).[4] a stanovili hranici na linii řeka Pisa, Narva, Bug a San. Tím oblasti západně od této linie přesunuly do německého pásma vlivu a hitlerovské Německo převzalo 178 000 km² území Polska. Malá část území, 752 km², byla připsána německému satelitu Slovenskému štátu. SSSR převzal 192 000 km² území Polska (52,1 %) s více než 13 700 000 osob, z toho 38 % Poláků (5,1 milionů), 37 % Ukrajinců, 14,5 % Bělorusů, 8,4 % Židů, 0,9 % Rusů, 0,6 % Němců a 336 000 uprchlíků z oblastí německých.

Prozatímní administrativa prvních týdnůEditovat

V době mezi vstupem Rudé armády na východní polská území a jejich formální anexí do SSSR, tedy od 17. září do 2. listopadu 1939, vznikala v obsazených polských oblastech prozatímní správa kvazistátních území tzv. „Západního Běloruska” a „Západní Ukrajiny”.

Západní BěloruskoEditovat

 
Mapa Běloruské SSR a Západního Běloruska v době okupace
Podrobnější informace naleznete v článku Západní Bělorusko.

Dne 22. října 1939 se uskutečnily volby do Lidových shromáždění Západní Ukrajiny a Západního Běloruska, ustavených sovětskými úřady. Volební kampaň i samy volby proběhly v ovzduší teroru. Hlasovat se mohlo jen pro předem vybrané kandidáty a ve volebních komisích zasedali uniformovaní příslušníci NKVD. Podle zfalšovaných výsledků dosáhla účast 96,7 % a pro Sověty představené kandidáty bylo odevzdáno 90 % hlasů. Takto vzniklé Lidové shromáždění zasedalo ve dnech 28. až 30. října v Białystoku pod heslem smrt bílému orlu[5]. Lidové shromáždění požádalo Nejvyšší sovět SSSR o začlenění Západního Běloruska do Běloruské SSR. Již 2. listopadu schválil Nejvyšší sovět SSSR souhlas se žádostí Lidového shromáždění Západního Běloruska a připojil Západní Bělorusko k Běloruské SSR, a tím k SSSR.

Do Západního Běloruska připadla tato polská vojvodství:

Prozatímním hlavním městem Západního Běloruska se stal Bělostok.

Souběžně 26. října 1939 SSSR předal Vilno a jeho vojvodství Litvě. V následujícím roce se však připojením Litvy po 3. srpnu 1940 i toto teritorium ocitlo uvnitř sovětských hranic.

Západní UkrajinaEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Západní Ukrajina.
 
Antipolský propagandistický plakát – sovětský voják probodává bajonetem polského Bílého orla

Dne 22. října 1939 proběhly volby do Lidového shromáždění Západní Ukrajiny. Již 26. až 28. října 1939 Lidové shromáždění Západní Ukrajiny v budově lvovského operního Velkého divadla zasedalo a odhlasovalo rezoluci o připojení Západní Ukrajiny k Ukrajinské sovětské socialistické republice, a tedy k SSSR. Také tento návrh přijal Nejvyšší sovět SSSR 1. listopadu 1939.

Do Západní Ukrajiny připadla vojvodství:

V lůně SSSREditovat

Související informace naleznete také v článku Katyňský zločin.

Začlenění východních území druhé republiky bylo jednostranným aktem anexe a do roku 1945 nebylo mezinárodně uznáno.

Zpočátku okupace získala podporu mezi některými národními menšinami, které považovaly politiku Polska za nacionalistickou. Značný podíl ukrajinského obyvatelstva zpočátku přijal s uspokojením snahy o sjednocení s ostatní Ukrajinou.

Po invazi do Polska přestal SSSR uznávat polský stát a neuznával ani polské armádní zajatce jako vojenské zajatce podle mezinárodního práva, ale považoval je za povstalce proti nové vládě. V letech 1939–1941 Sověti zatkli a uvěznili okolo 500 000 Poláků včetně bývalých úředníků, důstojníků a přirozeně i „nepřátel lidu“, tedy duchovních. To bylo přibližně 10 % všech dospělých mužů. Sověti dále vyvraždili asi 65 000 Poláků. V jednom z plánovitých vyvražďování provádělo NKVD rozsudky smrti na 21 768 Polácích včetně politiků, vládních úředníků a intelektuálů a také na 14 471 polských důstojnících. Němci v roce 1943 odhalili 4254 obětí vraždění v katyňském lese a oznámili skutečnost Mezinárodnímu červenému kříži, aby nezávisle prozkoumal ostatky a potvrdil vinu Sovětů.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Okupacja sowiecka ziem polskich (1939–1941) na polské Wikipedii.

  1. Okupacja sowiecka ziem polskich. In: Encyklopedia PWN [online]. ©1997–2020 [cit. 14. 10. 2020]. Dostupné z: http://encyklopedia.pwn.pl/haslo/3950665/okupacja-sowiecka-ziem-polskich.html
  2. LIPINSKY, Jan. Das Geheime Zusatzprotokoll zum deutsch-sowjetischen Nichtangriffsvertrag vom 23. August 1939 und seine Entstehungs- und Rezeptionsgeschichte von 1939 bis 1999. Frankfurt am Main: Peter Lang Verl., ©2004. 657 s. Europaische Hochschulschriften. ISBN 3-631-52322-X.
  3. GNATOWSKI, Michał. Dokumenty o stosunku sowieckiego kierownictwa do polskiej konspiracji niepodległościowej na północno-wschodnich Kresach Rzeczypospolitej w latach 1943-1944. In: Studia Podlaskie. Tom 5. Białystok: Instytut Historii Filii Uniw. Warszawskiego, 1995, s. 216. ISBN 83-86423-27-7.
  4. CHAVKIN, Boris. Zur Geschichte der Veröffentlichung der sowjetischen Texte der deutsch-sowjetischen Geheimdokumente von 1939–1941. Forum für osteuropäische Zeit- und Ideengeschichte. 2006, vol. 10, iss. 2, s. 167–192. DOI: https://doi.org/10.7788/frm.2006.10.2.167
  5. BASIŃSKI, Euzebiusz et al. Dokumenty i materiały do historii stosunków polsko-radzieckich. Tom VII. Styczeń 1939 – grudzień 1943. Warszawa: Książka i Wiedza, 1973, s. 198–204.

LiteraturaEditovat

  • BASIŃSKI, Euzebiusz et al. Dokumenty i materiały do historii stosunków polsko-radzieckich. Tom VII. Styczeń 1939 – grudzień 1943. Warszawa: Książka i Wiedza, 1973. 575 s.
  • GNATOWSKI, Michał. Dokumenty o stosunku sowieckiego kierownictwa do polskiej konspiracji niepodległościowej na północno-wschodnich Kresach Rzeczypospolitej w latach 1943-1944. In: Studia Podlaskie. [Tom 5.] Białystok: Instytut Historii Filii Uniw. Warszawskiego, 1995, s. 211–317. ISBN 83-86423-27-7. Přístup z: https://repozytorium.uwb.edu.pl/jspui/handle/11320/4256
  • CHAVKIN, Boris. Zur Geschichte der Veröffentlichung der sowjetischen Texte der deutsch-sowjetischen Geheimdokumente von 1939–1941. Forum für osteuropäische Zeit- und Ideengeschichte. 2006, vol. 10, iss. 2, s. 167–192. DOI: https://doi.org/10.7788/frm.2006.10.2.167
  • ХАВКИН, Борис [CHAVKIN, Boris]. К истории публикации советских текстов советско-германских секретных документов 1939-1941 гг. [K historii publikace sovětských textů sovětsko-německých tajných dokumentů z let 1939–1941.] Форум новейшей восточноевропейской истории и культуры. 2007, no 1. [19 s.] Přístup z: https://www1.ku.de/ZIMOS/forum/inhaltruss7.html
  • LIPINSKY, Jan. Das Geheime Zusatzprotokoll zum deutsch-sowjetischen Nichtangriffsvertrag vom 23. August 1939 und seine Entstehungs- und Rezeptionsgeschichte von 1939 bis 1999. Frankfurt am Main: Peter Lang Verl., ©2004. 657 s. Europaische Hochschulschriften. ISBN 3-631-52322-X [chybné ISBN 9783631523223].
  • Okupacja sowiecka ziem polskich. In: Encyklopedia PWN [online]. ©1997–2020 [cit. 14. 10. 2020]. Dostupné z: http://encyklopedia.pwn.pl/haslo/3950665/okupacja-sowiecka-ziem-polskich.html
  • SZCZEŚNIAK, Andrzej Leszek, ed. Zmowa: IV rozbiór Polski. [Tajná dohoda: 4. rozdělení Polska.] Warszawa: Alfa, 1990. 207 s., 18 nečísl. obr. příloh. ISBN 83-7001-338-4.

Související článkyEditovat