Souhvězdí Hadonoše
Hadonoš (Ophiuchus) je jedním z 88 moderních souhvězdí, patří ale i k 48 souhvězdím uvedených již v Ptolemaiově Almagestu. Leží na nebeském rovníku, proto je alespoň jeho část viditelná ze všech míst na světě. Hadonoš je i jedním ze 13 souhvězdí, kterými prochází ekliptika, takže patří mezi zvířetníková souhvězdí. V dnešní době se objevily pokusy zařadit Hadonoše i v astrologii, ty však popírají základy astrologie a jde spíše o snahu autora na sebe upozornit. Od 29. listopadu do 17. prosince se zde nachází Slunce, ale podle tradiční astrologie toto období připadá na souhvězdí Střelce.
Souhvězdí Hadonoše | |
---|---|
![]() Souhvězdí Hadonoše | |
Latinský název | Ophiuchus |
Latinský genitiv | Ophiuchi |
Latinská zkratka | Oph |
Rektascenze | 16 h 1 m až 18 h 45 m[1] |
Deklinace | +14° až -30°[1] |
Rozloha | 948[1] čtverečných stupňů |
Viditelnost na zeměpisné šířce | +80° až -80°[1] (všude) |
Nejlepší pozorovatelnost v ČR | Červenec[1] |
Počet hvězd jasnějších než 3m | 5[1] |
Nejjasnější hvězda | Ras Alhague (α Oph)[1] (2,1m) |
Sousední souhvězdí | Herkules Had Váhy Štír Střelec Orel |
Severně od Hadonoše (Ophiuchus) je Herkules (Hercules), jihozápadně Střelec (Sagittarius), jihovýchodně Štír (Scorpius), na východě je Hlava hada (Serpens Caput) a Váhy (Libra), zatímco na západě je Orel (Aquila), Štít (Scutum) a Ocas hada (Serpens cauda). Hlava a Ocas hada, ačkoli spolu nesousedí, tvoří jediné oficiální souhvězdí Had (Serpens). Odpradávna byl Hadonoš a Had součástí jediného souhvězdí, ale při ustanovení nových hranic souhvězdí v roce 1930 bylo rozděleno na dvě.[2]
V tomto souhvězdí se nachází několik hvězd patřících mezi nejbližší ke sluneční soustavě, přitom Barnardova šipka je po třech složkách systému Alfa Centauri nejbližší hvězdou ke Slunci. Nachází se jen necelých 6 světelných let od Země, ale pouhým okem viditelná není.
V roce 1604 vzplanula v tomto souhvězdí Keplerova supernova, poslední supernova pozorovaná v naší Galaxii. Supernova vzdálená nanejvýš 6 kiloparseků byla viditelná pouhým okem a v době maximálního jasu zastínila každou hvězdu noční oblohy.
Souhvězdí obsahuje 25 kulových hvězdokup[3] a 7 z nich je tak jasných, že byly zařazeny do Messierova katalogu a je možné je vidět i triedrem.[2] Více kulových hvězdokup než v Hadonoši je pouze v sousedním souhvězdí Střelce.[3]
Významné objektyEditovat
HvězdyEditovat
Souhvězdí Hadonoše obsahuje 5 hvězd jasnějších 3. magnitudy:
Hvězda | Jméno | Hvězdná velikost |
---|---|---|
α Oph | Ras Alhague | 2,1m |
η Oph | Sabik | 2,42m |
ζ Oph | Han | 2,56m |
δ Oph | Yed Prior | 2,73m |
β Oph | Cebalrai | 2,77m |
α Oph (Ras Alhague, arabsky رأس الحواء „hlava krotitele hadů“) je nejjasnější hvězdou v Hadonoši. Je to dvojhvězda vzdálená od Země 47 světelných let, kterou tvoří bílá hvězda spektrální třídy A5 s hmotností 2,4 hmotností Slunce a její slabší průvodce, který není běžnými hvězdářskými dalekohledy viditelný.[2]
η Oph (Sabik, arabsky: „první přicházející“) je druhou nejjasnější hvězdou v Hadonoši (Bayerovo označení obvykle přiřazuje druhé nejjasnější hvězdě v souhvězdí písmeno „β“, ale souhvězdí Hadonoše je v tomto ohledu jednou z mnoha výjimek, protože jsou jeho nejjasnější hvězdy označeny spíše podle své polohy).[4] Také Sabik je dvojhvězda, kterou nelze rozlišit běžnými hvězdářskými dalekohledy. Od Země je vzdálená asi 85 světelných let, na obloze dosahuje magnitudy 2,4 a jejími složkami jsou dvě bílé hvězdy s magnitudami 3,1 a 3,6.[2]
ζ Oph (Han) má magnitudu 2,6 a je to mladá horká hvězda spektrální třídy O9, která je od Země vzdálená kolem 450 světelných let. Její hmotnost je 20 násobkem hmotnosti Slunce.[5] Její jas je velmi výrazně tlumen mezihvězdným prachem, jinak by dosahovala magnitudy 1.[2]
δ Oph (Yed Prior, „yed“ znamená arabsky „ruka“, „prior“ latinsky „přednější“, představuje přední část levé ruky Hadonoše)[6] leží na hranici se souhvězdím Hada, má magnitudu 2,7 a od Země je vzdálená 170 světelných let. Jde o červeného obra spektrální třídy M1, jehož červené zbarvení je rozeznatelné i pouhýma očima.[2]
β Oph (Cebalrai, arabsky „pastýřův pes“) dosahuje magnitudy 2,77 a je to oranžový obr spektrální třídy K2 vzdálený od Země 82 světelných let.[7]
Barnardova šipka je hvězda s největším vlastním pohybem na obloze a ve střední Evropě je to po Slunci druhá nejbližší pozorovatelná hvězda, vzdálená od Země pouze 6 světelných let. K jejímu spatření je však nutný dalekohled o průměru alespoň 60 mm, protože má magnitudu 9,5. Je to červený trpaslík třídy M4, který má pouze 17 % sluneční hmotnosti. Nejblíže ke Slunci, vzdálená pouhé asi 4 světelné roky, by se měla nacházet za přibližně 10 000 let.[2] V roce 2018 u ní byla objevena kamenná exoplaneta s hmotností více než trojnásobnou proti Zemi.[8] Její označení je Barnardova hvězda b.[8]
V Hadonoši se také nacházejí dvojhvězdné systémy 36 Ophiuchi a 70 Ophiuchi, které se oba skládají ze dvou oranžových trpaslíků podobných Slunci, ale chladnějších a slabších. Oba systémy jsou od Země méně než 20 světelných let daleko a dají se rozlišit i malými dalekohledy. 36 Ophiuchi má navíc ještě třetího oranžového trpaslíka, který je vidět 12 úhlových minut východně od hlavní dvojhvězdy.[2]
GJ 1214 b je exoplaneta obíhající kolem červeného trpaslíka GJ 1214, který je od Země vzdálen 42 světelných let. Exoplaneta byla nalezena v roce 2009, má šestinásobek hmotnosti Země a svoji mateřskou hvězdu obíhá po velmi výstředné dráze.[9]
Objekty hlubokého vesmíruEditovat
- Kulové hvězdokupy
V souhvězdí Hadonoše se nachází 25 kulových hvězdokup a není to náhoda. Sousední souhvězdí Střelce je totiž místem oblohy, ve kterém se při pohledu ze Země nachází střed Galaxie. Právě hojný výskyt kulových hvězdokup v této části oblohy vedl v roce 1917 Harlowa Shapleyho k myšlence, že se střed Galaxie musí nacházet ve velké vzdálenosti od Země směrem k souhvězdí Střelce.[3] Ze 25 je jich 7 tak jasných, že se dostaly do Messierova katalogu.
Nejjasnější kulovou hvězdokupou v souhvězdí Hadonoše je Messier 62 (M 62), ale leží na jižním okraji souhvězdí u hranice se souhvězdím Štíra, takže ve střední Evropě vychází pouze nízko nad obzor. Díky své jasnosti 6,45 magnitudy[10] je však viditelná i triedrem. Od Země je vzdálená 22 tisíc světelných let, ale od jádra Galaxie necelých 6 000 světelných let,[10] takže slapová síla jádra způsobuje protažení jejího tvaru.[11]
Další jasnou kulovou hvězdokupou je Messier 10, která se svou vzdáleností 14 tisíc světelných let leží mnohem blíže k Zemi než M 62 a díky tomu má také větší úhlovou velikost 20′.[12] Několik jednotlivých hvězd se v ní dá rozeznat i středně velkým hvězdářským dalekohledem.[2]
Messier 12 je málo zhuštěná kulová hvězdokupa 9. stupně podle Shapleyho–Sawyerové klasifikace.[13] V porovnání s M 10 je o trochu vzdálenější, má menší úhlovou velikost a je trochu méně jasná.
Messier 19 leží necelých 5 000 světelných let od jádra Galaxie[10] a je ještě protaženější než M 62, takže je dokonce považována za nejoválnější známou kulovou hvězdokupu.[2][14]
Messier 14 má absolutní hvězdnou velikost -9,0[10] tedy větší než další jasné kulové hvězdokupy tohoto souhvězdí, M 10 a M 12 (větší absolutní hvězdnou velikost -9,1 má pouze M 62), které ovšem leží blíže k Zemi a zdají se tedy být jasnější. Svítivost hvězdokupy je srovnatelná se 400 000 sluncí.[15] I tato hvězdokupa je viditelná triedrem, ale na hvězdy ji začíná rozkládat až velký hvězdářský dalekohled.[2]
Za příznivých podmínek je triedrem viditelná i kulová hvězdokupa Messier 9, která také leží blízko jádra Galaxie.[2] Její magnituda je 7,7[10] a na severozápadní straně ji částečně zastiňuje temná mlhovina Barnard 64.[16]
V malých dalekohledech je snadno viditelná i kulová hvězdokupa Messier 107,[2] která má magnitudu 7,9.[10] Dosahuje 10. stupně podle Shapleyho–Sawyerové klasifikace, takže je uprostřed pouze slabě zhuštěná.[17]
80′ severovýchodně od M 9 leží NGC 6356,[16] která je od Země vzdálená 48 000 světelných let a má magnitudu 8,25.[10] V jižním výběžku souhvězdí se dají malým až středním dalekohledem vyhledat ještě další slabší kulové hvězdokupy, například NGC 6284, NGC 6293, NGC 6304, NGC 6316 a NGC 6355.[2]
- Otevřené hvězdokupy
Nejjasnější, nejrozsáhlejší a k Zemi velmi blízkou otevřenou hvězdokupou tohoto souhvězdí je Melotte 186 (Cr 359), která má úhlovou velikost 240′ (4°), od Země je vzdálená kolem 800 světelných let[18] a protože je 3. magnitudy,[19] je viditelná i pouhým okem.
IC 4665 je mladá jasná a rozsáhlá otevřená hvězdokupa s magnitudou 4,2[20] vzdálená od Země pouhých 1 150 světelných let.[18] Je velmi jasná, takže je na tmavé obloze viditelná i pouhým okem jako mlhavá skvrna,[2] ale nejlépe je viditelná triedrem, protože v dalekohledech už se nemusí vejít do zorného pole. Její stáří je kolem 40 milionů let.[18][20]
Také NGC 6633 je velmi jasná a rozsáhlá, takže je vidět pouhým okem jako mlhavá skvrnka,[2] ale s odhadovaným stářím 426 milionů let[18] je alespoň 10x starší než IC 4665. I ona se nachází poměrně blízko k Zemi, vzdálená je pouhých 1 225 světelných let.[18] Její výraznou vlastností je protažený tvar viditelný v triedru. Hvězdářský dalekohled ji rozloží na několik desítek hvězd.[2]
Další rozsáhlou a blízkou otevřenou hvězdokupou je Collinder 350, která má úhlovou velikost 39′ a od Země je vzdálená asi 900 světelných let.[18] Malý dalekohled v ní umožní rozeznat 2 desítky hvězdy slabších 8. magnitudy.[2]
- Planetární mlhoviny
Nejsnadněji pozorovatelnou planetární mlhovinou v Hadonoši je NGC 6572. Při své magnitudě 8 je poměrně jasná, ale má malé rozměry, takže je potřeba pozorovat ji při velkém zvětšení.[2]
Výrazně slabší je mlhovina NGC 6369, která se někdy nazývá Malý duch. Ze střední Evropy je obtížně pozorovatelná, protože vychází jen nízko nad obzor a dosahuje pouze 11. magnitudy. Hlavní prstenec mlhoviny má úhlovou velikost asi 30′.[2] Podobně jasná a podobně velká je i planetární mlhovina NGC 6309.[21]
- Temné mlhoviny
Nejvýraznější temnou mlhovinou tohoto souhvězdí je Mlhovina Dýmka. Mlhovina zakrývá hustá pole hvězd na pozadí a svůj název dostala podle svého zahnutého tvaru.[22] Shlukováním tmavého plynu a prachu v ní vznikají nové hvězdy.[23] Od Země je vzdálená asi 450 světelných let[22] a její skutečný rozměr je 6 světelných let.[23]
- Galaxie
V souhvězdí Hadonoše je možné najít i několik galaxií. Nejjasnější z nich je obří spirální galaxie NGC 6384, která má magnitudu 10,5 a úhlovou velikost 6,0′×4,3′. Je to objekt viditelný až středně velkými hvězdářskými dalekohledy. Tato galaxie je od Země vzdálená asi 80 milionů světelných let.[2]
Zajímavou galaxií je NGC 6240, která ukazuje výsledek doznívajícího sloučení dvou galaxií. Z obou galaxií vycházejí dlouhé proudy srážkou vyvržených hvězd, plynu a prachu a jsou místem, kde překotně vznikají nové hvězdy. Tento objekt je od Země vzdálen 400 milionů světelných let.[24]
ReferenceEditovat
- ↑ a b c d e f g Detail souhvězdí: Hadonoš [online]. Fakulta pedagogická ZČU, 2010-01-15 [cit. 2018-03-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Hadonoš [online]. [cit. 2018-04-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c Poloha kulových hvězdokup [online]. Fakulta pedagogická ZČU, 2010-01-15 [cit. 2018-04-11]. Dostupné online.
- ↑ KALER, Jim. Stars of the Week - Sabik. stars.astro.illinois.edu [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KALER, Jim. Stars of the Week - Zeta Oph. stars.astro.illinois.edu [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KALER, Jim. Stars of the Week - Yed Prior. stars.astro.illinois.edu [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KALER, Jim. Stars of the Week - Cebalrai. stars.astro.illinois.edu [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Kolem Barnardovy hvězdy obíhá super-Země [online]. Evropská jižní observatoř, 2018-11-14 [cit. 2020-08-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ROZEHNAL, Jakub. Máme ji?. Aldebaran Bulletin [online]. Aldebaran Group for Astrophysics, 2009-12-25. Dostupné online. ISSN 1214-1674.
- ↑ a b c d e f g HARRIS, W. E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. S. 1487. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2018-04-11]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. DOI 10.1086/118116. Bibcode 1996AJ....112.1487H. (anglicky)
- ↑ FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 62 [online]. [cit. 2018-04-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 10 [online]. [cit. 2018-04-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 12 [online]. [cit. 2018-04-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 19 [online]. [cit. 2018-04-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 14 [online]. [cit. 2018-04-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 9 [online]. [cit. 2018-04-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 107 [online]. [cit. 2018-04-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. S. 871–873. Astronomy and Astrophysics [online]. Červenec 2002 [cit. 2018-04-12]. Roč. 389, s. 871–873. Dostupné online. arXiv astro-ph/0203351. DOI 10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode 2002A&A...389..871D. (anglicky)
- ↑ SIMBAD Astronomical Database: Results for Mel 186 [online]. [cit. 2018-04-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b FROMMERT, Hartmut. SEDS.org: IC 4665 [online]. [cit. 2018-04-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 6309 [online]. [cit. 2018-04-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Mlhovina Dýmka [online]. astro.cz, 2012-11-23 [cit. 2018-04-12]. Dostupné online.
- ↑ a b Ceci N’est Pas Une Pipe [online]. Evropská jižní observatoř, 2012-08-15 [cit. 2018-03-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ NASA - APOD. Astronomický snímek dne - NGC 6240: Splynutí galaxií [online]. astro.cz, 2015-05-21 [cit. 2018-04-12]. Dostupné online.
Externí odkazyEditovat
- Slovníkové heslo Hadonoš ve Wikislovníku
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hadonoš na Wikimedia Commons
- KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Hadonoš [online]. [cit. 2018-04-11]. Dostupné online.