Soudní dohled nad výchovou nezletilého

Soudní dohled na výchovou nezletilého je výchovné sankční opatření, které nařizuje soud v případě, že péče rodičů o dítě je nedostatečná, ale svým charakterem nemusí být dosud nařízena ústavní výchova. Používá se v situacích, kdy je šance na zlepšení rodinných poměrů dítěte a rodina je ochotná spolupracovat s orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Je uložen na základě zákona o sociálně právní ochraně dětí[1] a občanského zákoníku.[2] Smyslem dohledu je pravidelné sledování podmínek života dítěte. Důvodem pro jeho stanovení může být nedostatečná péče o dítě ze strany rodičů případně osob odpovědných za jejich výchovu, výchovné problémy nezletilého, záškoláctví, drobná kriminalita apod.[3]

Realizace soudního dohleduEditovat

Podnět k zahájení řízení o uložení dohledu dává většinou orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) nebo může být stanoven v rámci opatrovnického řízení u soudu. Provádí se ve spolupráci se školou dítěte, s orgánem sociálně-právní ochrany dětí, případě dalších institucí (dětský lékař, zájmové kroužky apod.), osob (širší rodina, kamarádi, sousedé), které působí v místě bydliště dítěte. Na základě vyhlášky č. 37/1992 Sb. vyžaduje soud prvního stupně v pravidelných obdobích, nejméně jednou za šest měsíců, zprávy o výchově nezletilého a jeho chování od příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, školy nebo internátu, nebo požádá o pravidelné zasílání těchto zpráv v určených obdobích.[4] Zprávy zasílané soudu orgánem sociálně-právní ochrany dětí vycházejí z dlouhodobé spolupráce s rodinou, z péče o dítě, z rozhovorů, sociálních šetření apod. Soudní dohled končí dosažením zletilosti dítěte nebo rozhodnutím soudu na základě návrhu podaného účastníky řízení.

Dohled realizovaný obecním úřadem obce s rozšířenou působnostíEditovat

Zákonná úprava dovoluje také obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností v rámci správního řízení stanovit dohled nad výchovou dítěte. Je nařizován, vyžaduje-li to zájem dítěte, a je prováděn za součinnosti školy, případně dalších institucí a osob v místě bydliště dítěte.[1] V praxi však OSPOD tuto možnost využívají vůbec nebo velmi málo. Preferují ukládání dohledu soudem, které je ze strany klientů více respektováno a má vyšší účinek.[3]

Jiná výchovná opatřeníEditovat

Vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte může soud případně orgán sociálně-právní ochrany dětí kromě dohledu stanovit ještě jiná výchovná opatření:

  • napomenout vhodným způsobem dítě, rodiče, osobu do jejíž péče bylo dítě svěřeno nebo
  • uložit dítěti nebo rodičům omezení bránící škodlivým vlivům na jeho výchovu, zejména zákazem činnosti.[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b § 13 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (dále také jen "zákon o sociálně-právní ochraně dětí"), dostupný např. na Zákony pro lidi.cz.
  2. a b § 925 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen "občanský zákoník"), dostupný např. na Zákony pro lidi.cz.
  3. a b JANA BARVÍKOVÁ, Anna Šťastná. Využívání opatření k zachování nebo obnově rodinných vztahů mezi rodiči a dětmi [online]. VÚPSV, v.v.i. Praha, 2014. Dostupné online. 
  4. Vyhláška ministerstva spravedlnosti České republiky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, dostupná např. na Zákony pro lidi.cz.

Právní předpisyEditovat

  • Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí
  • Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
  • Vyhláška ministerstva spravedlnosti ČR č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy
  • Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád