Čeština: Rukopisná kresba se liší od německého vydání, což jsou tištěné dřevořezy.

V letech 1777, 1796 a 1883-1884 byl triumfální pochod Maxmiliána I. Habsburského tiskem vydán znovu. Ženy, jako „strážkyně štítů“ apod. se v |renesanční ilustraci objevují často i jinde (např. na dřevořezech Albrechta Dürera). Zajímavé je, že žena praporečnice na praporu jezdce má i knížecí čepici, tedy, že je to v podstatě „markraběnka“. Zajímavé je i užití červeno-stříbrných a modro-stříbrných přikryvadel, tedy všech tinktur štítu znaku. To nebývá často, většinou jsou přikryvadla moravského markraběte důsledně (oficiálně) po obou stranách jen červeno-stříbrná, stejně jako u znaku českého krále, ačkoli existují rozmanité doklady barevného provedení přikryvadel dokládající různé povědomí tvůrců o podobě úplného znaku moravského markraběte.

Zlaté/žluté střapce jsou nejčastější (textilní) dekorací – viz u církevních korouhví, ale i jako dekorace textilu (svazování těžkých závěsů pomocí zlatých šňůr se střapci, zdobení dobových reprezentačních oděvů apod.). Ke zlaté se hodí červená (královská, majestátní) nebo modrá, které již je na praporu dost. Jsou použity červené střapce, vedle (nejčastějších) dekorativních zlatých/žlutých; feflíky (praporové šňůry a střapce). Znaky zemí s dodatkem "Erb:" (anglický, český, moravský, portugalský atd.) vyplývají z dědických a příbuzenských nároků Habsburků té doby (podobně jako císařem též užívaná uherská titulatura, ač fakticky vládl Matyáš Korvín a pak Jagelonci.