Slukovec asijský

druh ptáka rodu Limnodromus

Slukovec asijský (Limnodromus semipalmatus) je druh slukovitého ptáka, který hnízdí na sibiřské Rusi, v Mongolsku a Číně a na zimu táhne hlavně do jihovýchodní Asie. Druh se vyznačuje dlouhým, rovným a po celé délce stejně robustním zobákem s tupou špičkou.

Jak číst taxoboxSlukovec asijský
alternativní popis obrázku chybí
Svatební šat
alternativní popis obrázku chybí
Prostý šat
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleďslukovití (Scolopacidae)
Rodslukovec (Limnodromus)
Binomické jméno
Limnodromus semipalmatus
(Blyth, 1848)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

SystematikaEditovat

Druh popsal Edward Blyth v roce 1848.[2] Řadí se do malého rodu Limnodromus v rámci čeledi slukovitých a řádu dlouhokřídlých. Netvoří žádné poddruhy.[3]

Rodové jméno Limnodromus je kombinací starořeckých slov imnē („bažina“) a -dromos („běžec“). Druhové jméno semipalmatus pochází z latinského semi („polovina“ či „malý“) a palmatus („dlaňový“), což odkazuje k blanitým nohám.[4][5]

Rozšíření a populaceEditovat

Hnízdí v několika geograficky oddělených stepních oblastech Asie od ruské západní Sibiře po jih Mongolska a severovýchodní Čínu. Mimo hnízdní období byli slukovci asijští zaznamenání ve velmi velkém areálu výskytu od Nového Zélandu a Austrálie přes jihovýchodní a jižní Asii po Japonsko, Koreu, Kazachstán a Uzbekistán. Těžiště výskytu v zimě se nachází na Jávě a Sulawesi. Celková populace se v roce 2016 odhadovala na cca 23 000 jedinců.[6]

PopisEditovat

Tento středně velký až větší bahňák dosahuje výšky 34–36 cm a váhy kolem 180 g. Křídlo je dlouhé 174–188 mm, zobák 75–88 mm, běhák 46–54 mm, ocas 60–67 mm.[7] Tmavý zobák je dlouhý, statný, rovný a tupě zakončený. Ve svatebním šatu má načervenalou hlavu, hruď a hřbet, zatímco spodina je bílá. V prostém šatu má flekovanou šedohnědou hlavu, hruď a hřbet, spodina zůstává bílá.[8]

Jak ve svatebním, tak v prostém šatu se velmi podobá břehoušovi rudému, se kterým často tvoří volná hejna, ve kterých mohou být slukovci asijští snadno přehlédnuti a považováni za mnohem početnější břehouše rudé. Klíčovým odlišovacím znakem slukovce asijského oproti břehoušovi rudém je jeho menší velikost (slukovec je o cca 15 % menší) a zobák, který je u slukovce rovný (u břehouše mírně prohnutý nahoru), konzistentně tmavý a stejně tlustý až ke špičce a ne zašpičatělý jako u břehouše rudého.[8][7]

BiologieEditovat

 
Pár slukovců asijských při hledání potravy v mělkých bahnitých vodách

Kontaktní volání představuje krátké čep-čep nebo čoup a měkké naříkající kiaou. Na hnízdištích se projevuje krátkým, měkkým opakovaným keuik nebo kru-ru.[7] Živí se malými rybkami, larvami, žížalami, mnohoštětinatci, korýši a měkkýši. Potravu hledá jako typický bahňák, a sice v bahně, které za rozvážného pochodu propichuje zobákem .[6][8]

Doba hnízdění se může silně lišit v závislosti na lokaci a aktuální hladině vody, nejčastěji jsou vejce kladena od konce května do počátku června. Slukovci asijští hnízdí v koloniích o cca 6–20 párech, které se často mísí s rybáky bělokřídlými (Chlidonias leucopterus). Hnízda jsou od sebe vzdálena 4–350 m. Typický hnízdní habitat tvoří řídce zarostlé travní sladkovodní i slané mokřady. Hnízdo představuje mělký důlek v zemi vystlaný trávou, případně zahnízdí na hromádce vegetace.[6]

Po skončení doby hnízdění slukovci migrují na zimoviště, kde dolétávají někdy v září, aby se v dubnu vrátili zpět na hnízdiště. Migrují v malých hejnech. Mimo období tahu se vyskytují většinou v páru nebo menších hejnech, i když při sběru potravy nebo při hřadování mohou tvořit i hejna o 100 a více jedincích.[6][8] V době zimování se vyskytují striktně u pobřeží.[8]

Ohrožení a ochranaEditovat

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako téměř ohrožený z důvodu relativně malé populace, která je podobně jako řada jiných populací slukovitých ptáků na ústupu vlivem úbytku přirozených stanovišť na zimovištích (vysoušení mokřadů a wattů za účelem výstavby i vysychání následkem globálního oteplování). Zranitelnost druhu spočívá i v tom, že více než polovina populace je závislá na jediném zimovišti v Indonésii (delta řeky Banyuasin).[6] Mokřady kolem Lien-jün-kang v oblasti Žlutého moře poskytují důležitou tahovou zastávku až 90 % populace.[9]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. BLYTH, Edward. The journal of the Asiatic Society of Bengal. Svazek 17. Calcutta, India: Bishop's College Press, 1848. Dostupné online. S. 252. (anglicky) 
  3. Sandpipers, snipes, Crab-plover, coursers [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-11-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 272, 353. 
  5. HIGGINS, P. J.; DAVIES, S.J.J.F, 1996. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds: Volume 3, Snipe to pigeons. Svazek 3. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 978-0195530704. S. 206. (anglicky) 
  6. a b c d e Limnodromus semipalmatus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22693351A93397892, 2016 [cit. 2021-11-09]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22693351A93397892.en. (anglicky) 
  7. a b c HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. S. 362. (anglicky) 
  8. a b c d e CROSSLAND, A. C. Asiatic dowitcher [online]. New Zealand Birds Online, 2017 [cit. 2022-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. YANG, Ziyou; LI, Jing; HAN, Yongxiang. Coastal wetlands in Lianyungang, Jiangsu Province, China: probably the most important site globally for the Asian Dowitcher (Limnodromus semipalmatus). Avian Research. 2021-07-08, roč. 12, čís. 1, s. 38. Dostupné online [cit. 2022-11-13]. ISSN 2053-7166. DOI 10.1186/s40657-021-00272-7. 

LiteraturaEditovat

  • HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. (anglicky) 
  • HIGGINS, P. J.; DAVIES, S.J.J.F, 1996. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds: Volume 3, Snipe to pigeons. Svazek 3. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 978-0195530704. (anglicky) 
  • JOHNSGARD, Paul A. The plovers, sandpipers, and snipes of the world. Lincoln: University of Nebraska Press, 1981. Dostupné online. ISBN 9780803225534. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat