Slavík obecný

druh ptáka rodu Luscinia

Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) je malý druh pěvce z čeledi lejskovitých.

Jak číst taxoboxSlavík obecný
alternativní popis obrázku chybí
Slavík obecný
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďlejskovití (Muscicapidae)
Rodslavík (Luscinia)
Binomické jméno
Luscinia megarhynchos
Brehm, 1831
Některá data mohou pocházet z datové položky.

TaxonomieEditovat

Známe 3 poddruhy.

  • L. m. megarhynchos - slavík obecný evropský obývá většinu evropského areálu.
  • L. m. hafizi - slavík obecný středoasijský obývá oblast od východního Íránu na východ až do západního Mongolska.[2]

PopisEditovat

  • Délka těla: 15-17 cm,
  • Rozpětí křídel: 23-26 cm.
  • Hmotnost: 16-27,5 g[3]

Slavík je o něco větší než vrabec. Svrchu je hnědý s rezavočerveným kostřecem a ocasem, spodní část těla má šedobéžovou s o něco světlejším hrdlem. Nad okem se táhne nevýrazný světlý proužek. Pohlaví se zbarvením nijak neliší. Od velmi podobného slavíka tmavého jej v terénu mnohdy nelze odlišit; má o něco červenější ocas a spodní část hrdla a hrudi bez zřetelného vlnkování. Liší se hlavně zpěvem.[4]

ZpěvEditovat

Zpívá ve dne i v noci obvykle dobře skrytý v husté vegetaci. Má neobyčejně bohatý hlasový fond. Při svém zpěvu střídá flétnové tóny, vydává silný tlukot, hvízdá i kloktá. U podobného zpěvu slavíka tmavého chybí úvodní táhlé hvizdy a hlavně charakteristický tlukot; naopak typické je pro něj závěrečné „srrrrr“.[2][4]

RozšířeníEditovat

Druh s evropským typem rozšíření, sahajícím od jihozápadní Evropy a Britských ostrovů po Kazachstán a západní Mongolsko. Malá izolovaná populace žije také v severozápadní Africe.[5] Tažný, zimuje v tropické Africe.

Výskyt v ČeskuEditovat

V České republice hnízdí na většině území do 600 m n. m. Po výrazném poklesu početnosti v první polovině 20. století se od 50. let začal opět šířit a osídlovat i oblasti, kde nebyl nikdy předtím zaznamenán (např. Tachovsko, Jindřichobudějovicko nebo Zábřežsko); v roce 2001-2003 byla celková populace odhadnuta na 8000-16 000 párů, což představuje více než 30% nárůst oproti stavům v letech 1985-89. Stoupl také počet obsazených mapovacích kvadrátů, a to ze 41 na 50 %.[2]

Přílet na naše území připadá na dubenkvěten, odlet na srpenzáří.[2]

BiotopEditovat

Žije v lesích a hájích s bohatým podrostem, také v zahradách a sadech.[4] Na rozdíl od blízce příbuzného slavíka tmavého se nevyhýbá ani sušším stanovištím, jakými jsou např. pásy zeleně podél různých typů liniových staveb.[2]

HnízděníEditovat

 
Vejce slavíka obecného

Monogamní druh, hnízdí jednotlivě. Samci se na hnízdiště vrací o něco dříve než samice, ale zpívat začínají až po několika dnech. Hnízdo staví samotná samice dobře skryté na zemi v keřích, a často jej vystýlá suchým dubovým listím. Hnízdí 1x ročně; ve snůšce je 4-5 (2-6) nejčastěji tmavě zelenohnědých, hustě hnědě skvrnitých vajec o velikosti 21,03 x 16,10 mm. Inkubace trvá 12-14 dnů, sedí pouze samice. Mláďata krmí zpočátku samotná samice, která také přebírá potravu přinášenou samcem, později oba rodiče. Hnízdo opouštějí po 11 dnech a vzletnosti dosahují ve věku 14 dnů. Rodina se rozpadá po dalších 10-14 dnech. Pohlavně dospívají ve 2. kalendářním roce.[2] Nejvyšší věk v přírodě je 8 let, v zajetí dokonce 27 let.[6]

PotravaEditovat

Živí se zejména hmyzem a pavouky, příležitostně i jinými členovci a drobnými měkkýši. Před odletem na zimoviště jsou v potravě v malé míře zastoupeny také dužnaté bobule. Potravu sbírá většinou na zemi ve krytu vegetace.[2]

OceněníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-12]
  2. a b c d e f g HUDEC, K. a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7. 
  3. https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8867/
  4. a b c SVENSSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7. 
  5. CEPÁK, J. a kol. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6. 
  6. https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8867/

VideoEditovat

Externí odkazyEditovat

LiteraturaEditovat

Šťastný, K., Drchal, K. Naši pěvci. Praha : SZN, 1984. 174 S.