Slávy dcera

cyklus sonetů Jána Kollára

Slávy dcera je rozsáhlá básnická skladba Jána Kollára. V prvním vydání (1824) obsahovala krom známého Předzpěvu, jenž je (jako jediná část básně) psán časomírou, tři zpěvy se 150 (+1) sonety, ve 2. vydání (1832) šlo již o pět zpěvů s 615 sonety; počet se zastavil až na konečných 645 sonetech ve 4. vydání (1852).[1][2] Podle názoru dobové i současné kritiky bylo ale nejlepších prvních 150 sonetů.[3] Slávy dcera (Slávou je míněno slovanství) obsahuje obrovské množství kulturních a historických aluzí. Sám Kollár proto vydání z roku 1832 doplnil vysvětlivkami s názvem Výklad čili přímětky a vysvětlivky ku Slávy dceře (o cca 500 stranách). Skladba Slávy dcera je současnému čtenáři velmi těžko srozumitelná. Asi dvě třetiny sonetů z jejího prvního vydání (1824) jsou obsaženy již v Kollárově sbírce Básně z roku 1821.

Slávy dcera
Autor Ján Kollár
Původní název Slávy dcera
Jazyk čeština
Datum vydání 1824
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Při tvorbě se Kollár inspiroval Božskou komedií.

VydáníEditovat

Básně Jana KolláraEditovat

Básně Jana Kollára (1821) se později staly jádrem rozsáhlejšího díla Slávy dcera. Původní soubor básní se skládal z 86 milostných znělek opěvujících Mínu (tj. Frederiku Wilheminu Schmidtovou), dále z elegií, ód a epigramů.

Vydání z roku 1824Editovat

První vydání z roku 1824 obsahovalo 150 znělek, mezi nimi 86 znělek ze souboru Básně Jana Kollára (1821). K milostným veršům přibyla vlastenecká poezie. Mína splývá s vybájenou dcerou bohyně Slávy, a stává se tak symbolem budoucího Slovanstva.

Skladba je zde rozdělena na 3 zpěvy po 50 znělkách. Jednotlivé zpěvy jsou pojmenovány podle řek protékajících původně slovanským územím, Sála, Labe a Dunaj. Kromě zpěvů skladba obsahuje Předzpěv psaný časoměrným veršem.

Vydání z roku 1832 (Předzpěv)Editovat

Druhé vydání bylo rozšířeno o velké množství znělek a celé dva zpěvy, Lethe (slovanské nebe) a Acheron (slovanské peklo).Toto vydání se dá nazvat i jako oslava slovanské minulosti a smutek nynější slovanské situace (tato věta se váže s druhou fází národního obrození). Pro osvětlení historických souvislostí a alegorických vyjádření Kollár připojil řadu komentářů.

Další vydáníEditovat

Poslední verze obsahuje 645 znělek. Kollárova manželka (vlastním jménem F. W. Schmidtová) je zde pod přezdívkou Mína opěvována jako bohyně Slávy. Skladba je založena na Míně a Milekovi (slovanský bůh Lásky), kteří cestují po krajích dříve obývaných Slovany. Tato verze obsahuje 5 zpěvů: 1. Sála 2. Labe, Vltava 3. Dunaj 4. Léthé (= nebe slovanské) 5. Acheron (= peklo slovanské). Ve znělkách se píše o statečných Slovanech a jejich zrádcích.

PřekladyEditovat

Slávy dcera byla přeložena např. do angličtiny, němčiny, polštiny a dalších jazyků.

Slovenský překlad pořídil Ľubomír Feldek pod názvem Dcéra Slávy (vydal Slovenský spisovateľ, Bratislava 1979). Feldek v doslovu ke svém překladu tvrdí, že je pro Slováky obtížné skutečně pochopit a do hloubky vnímat všechny nuance Kollárovy archaické češtiny, a že překládal především proto, „aby sa z nej teda stala prečítaná báseň... a aby teda prestala byť aj v origináli nečítanou“. Podobná modernizace klasických autorů je ve slovenské literatuře poměrně běžná (Ján Kostra podobným způsobem modernizoval Selanky Jána Hollého, Vojtech Mihálik některé Hviezdoslavovy básně, přeloženy byly také texty Jozefa Ignáce Bajzy).

ZajímavostEditovat

Předzpěv díla Slávy dcera zhudebnili a v roce 1995 vydali na albu Tichá domácnost bratři Ebenové.[4]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Dějiny české literatury 2. Praha: Academia, 1960. S. 272. Dostupné online.
  2. Slovník básnických knih. Praha: ČS, 1990. S. 279. Dostupné online.
  3. Soukromě Čelakovský, veřejně Chmelenský. Slovník básnických knih. Praha: ČS, 1990. S. 281. Dostupné online.
  4. Bratři Ebenové: Slávy dcera. Dostupné online.

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat