Skupina typů geobiocénů

Skupina typů geobiocénů (označovaná také zkratkou STG) je základní jednotka geobiocenologického klasifikačního systému, která je výsledkem Zlatníkovy teorie typu geobiocénu. Skupina typů geobiocénů sdružuje několik typů geobiocénů s podobnými trvalými ekologickými podmínkami, které jsou bioindikovány rostlinnými společenstvy. Do těchto skupin jsou sdružovány na základě fytocenologické podobnosti přirozených lesních biocenóz ve stádiu zralosti. V rámci jedné skupiny typů geobiocénů jsou natolik homogenní ekologické podmínky (klimatické, trofické i hydrické), že se vyznačují určitým druhovým složením a prostorovou strukturou biocenóz, určitou produktivností a určitou dynamikou vývoje.[1]

Skupina typů geobiocénů je také typologická biogeografická jednotka biogeografického členění krajiny v geobiocenologickém pojetí. Na území ČR se nachází asi 200 těchto skupin, v rámci 1 typu biochory se jich průměrně vyskytuje 5–12.

Označení STGEditovat

Každá skupina typů geobiocénů je nositelem určitých ekologických podmínek a na ně navázaných potenciálních společenstev, můžeme ji tedy pro snazší identifikaci označit tzv. geobiocenologickou formulí. V této formuli jsou použity nadstavbové jednotky geobiocenologického klasifikačního systému (tj. vegetační stupeň, trofická řada či meziřada a hydrická řada). V méně vyhraněných STG jsou běžná i různá rozpětí těchto kategorií. Název skupiny typů geobiocénů je tvořen podle hlavních dřevin potenciálních biocenóz.[1]

1) číslice – vyjadřuje převažující vegetační stupeň v biochoře. Je použito členění podle A. Zlatníka, který pro ČR vymezil 8. vegetačních stupňů:

  • 1. dubový
  • 2. bukodubový
  • 3. dubobukový
  • 4. bukový
  • 5. jedlobukový
  • 6. smrkojedlobukový
  • 7. smrkový
  • 8. klečový[2]

2) písmeno(a) – vyjadřuje trofickou řadu či meziřadu, které naznačují minerální bohatost a kyselost půdního prostředí:

Základní řada

  • A – oligotrofní (chudá a kyselá)
  • B – mezotrofní (středně bohatá)
  • C – nitrofilní (obohacená dusíkem)
  • D – bázická (živinami bohatá na bázických horninách, především na vápencích)

Meziřada

  • AB – oligotrofně-mezotrofní
  • BC – mezotrofně-nitrofilní
  • BD – mezotrofně bázická
  • CD – nitrofilně-bázická

3) číslice – označuje hydrickou řadu. Ta vystihuje ekologicky významné rozdíly ve vlhkostním režimu půd:

  • 1. suchá (zakrslá)
  • 2. omezená
  • 3. normální
  • 4. zamokřená
  • 5. mokrá (s proudící nebo stagnující vodou)
  • 6. rašelinná

Příklady STGEditovat

Například geobiocenologická formule 3 B 3 označuje skupinu typů geobiocénů Querci-fageta typica (typické dubové bučiny) ve 3. dubobukovém vegetačním stupni, mezotrofní řadě B a v normální hydrické řadě 3.

Méně vyhraněná skupina typů geobiocénů může mít označení např. (2)3 BC-C (4)5a. Ta označuje STG Fraxini-alneta inferiora (jasanové olšiny nižšího stupně), která se vyskytuje především ve 3. dubobukovém vegetačním stupni a do 2. stupně zasahuje jen okrajově. Troficky zaujímá široké rozpětí – od mezotrofně nitrofilní meziřady BC až po nitrofilní řadu C. Obdobně je širší i rozpětí hydrických kategorií – od zamokřené řady po mokrou řadu s tekoucí vodou.

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b BUČEK, Antonín; LACINA, Jan. Geobiocenologie II.. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická universita, 1999. 240 s. ISBN 80-7157-417-1. 
  2. CULEK, Martin, a kol. Biogeografické členění České republiky II. díl. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005. 589 s. ISBN 80-86064-82-4.