Skryté kurikulum nemá přesnou definici. Jsou to však skryté lekce, které uštědřuje škola, lekce které nejsou vedeny podle oficiálních záměrů a plánů školského systému či učitelů. Také bývá definováno jako všechno, co není naplánováno a postiženo v kurikulu formálním. Zjednodušeně lze říct, že se jedná o "zákulisí" školního života.[1][2][3][4]

Skryté kurikulum patří společně s kurikulem formálním (oficiálním) a neformálním do konceptu kurikula, které se dělí podle míry oficiálnosti a dostupnosti hodnocení. Skryté kurikulum patří mezi pojmy v oblasti sociologie, pedagogiky i psychologie. Vstahuje se ke všem stupňům školního vzdělávání.[4]

Je obsaženo ve třech věcech: v symbolických objektech, v artefaktech (jako příklad uvádějí časoprostorové uspořádání prostředí školy) a v tělech aktérů výchovně vzdělávacího procesu (např. vyjádření skrze řeč těla).[3]

Historie editovat

Pojem skryté kurikulum bylo velkým tématem vzdělávací politiky 70. let dvacátého století. Vychází z pojmu kurikulum, který se v pedagogice objevil až ve 20. století v anglické terminologii. Běžným se stal až v 60. letech v souvislosti s tzv. kurikulárním hnutím. Dnes je nezastupitelným termínem nejen v anglicky mluvících, ale i v jinojazyčných zemích včetně Německa a Francie. V České republice se pojem kurikulum začíná aplikovat především při zkoumání základních a středních škol.[4][5][6]

Příklady editovat

Příklad skrytého kurikula může být „zákulisí“ práce s kurikulem, který potřebuje znát např. nováček (ať už student nebo začínající učitel), aby „obstál“ na fakultě a také, aby věděl, které nástrahy na něj čekají a jak je má zvládnout. To, co se žáci učí ve škole, není primárně otevřené, zjevné kurikulum vyučovacích předmětů typu francouzský jazyk nebo biologie, ale hodnoty a přesvědčení jako jsou: umět být konformní, znát svoje místo, vyčkat, až na mě přijde řada, umět soutěžit, být si vědom své ceny, mít úctu k autoritě. Skryté kurikulum učí žáky, o čem je vlastně život; učí, že vzdělání je něco, co je dáno hotové, spíše než něco, k čemu se mají sami dopracovat. Převažujícími hodnotami společnosti jsou ty, které si žáci „odnesou" ze školy.[4]

Skryté kurikulum popisuje vlivy, které utvářejí studenty, naučí je tomu, co není školou zjišťováno a často ani zamýšleno. V reálném životě je součástí skrytého kurikula schopnost studentů sdružovat se ve skupiny, vytvářet a měnit vztahy mezi učitelem a studenty, ovlivňovat pravidla výuky a postupy, jimiž jsou studenti vyučování, implicitní obsah učebnic, zastávání rozdílných sexuálních rolí ve škole, způsob odměňování a trestání studentů. Typickými výsledky učení ve skrytém kurikulu jsou: postoje vůči autoritě, poslušnost či revoltování, učení se hodnotám a kulturním zvyklostem, kulturní či politická socializace atp.[4]

Za skryté kurikulum lze považovat i to, že žáci bedlivě sledují veškeré verbální i tělesné komunikační strategie své učitelky, a tím si osvojují vzorce chování přímo z modelu, který jim poskytuje. Také to, jak se žáci učí strategicky vyhýbat požadavkům své učitelky a jak tyto schopnosti zdokonalují, aniž by se s ní dostali do otevřeného konfliktu.[3]

K obsahu skrytého kurikula patří např. schopnosti studentů sdružovat se, vytvářet a měnit vztahy mezi sebou i pedagogy, obsah učebnic, způsob odměn a trestů, charakteristika a přidělení mužských a ženských rolí včetně rozdílných způsobů, obsahů a účelů komunikace.[7]

Reference editovat

  1. KASÍKOVÁ, H. Pedagogika pro učitele. Dostupné online.
  2. KAŠČÁK, O. Rituály a skryté kurikulum alebo Kam v pedagogike zaradiť rituálne štúdie? Dostupné online.
  3. a b c HACKL, B.; HUMMEL, S. Velikonoční prázdniny: Co se lze ve škole naučit z řeči těla. Dostupné online.
  4. a b c d e MAREŠ, J.; RYBÁŘOVÁ, M. Skryté kurikulum – málo známý parametr klimatu vysoké školy. Dostupné online.
  5. ŠVAŘÍČEK, R. Úhly pohledu. Dostupné online.
  6. MIKESKOVÁ, Š. Kurikulum – základní pilíř vzdělávání. Dostupné online.
  7. DOLEŽALOVÁ, L. Genderové stereotypy v pedagogické komunikaci v mateřské škole. Dostupné online.