Otevřít hlavní menu

Sklípkancovití

čeleď pavouků

Sklípkancovití (Hexathelidae) je čeleď pavouků z nadčeledi Hexatheloidea. Molekulární studie z roku 2018 naznačily, že čeleď není monofyletická a nezahrnuje tedy všechny příslušníky jedné vývojové linie. Na samostatné čeledi byly povýšeny podčeledi Porrhothelinae, Macrothelinae a Atracinae a ponechána pouze podčeleď Hexathelinae, kterou tvoří celkem sedm rodů: Bymainiella, Hexathele (typový rod), Mediothele, Paraembolides, Plesiothele, Scotinoecus, Teranodes.[1] Tuto systematiku uvádí například World Spider Catalog.[2] Integrated Taxonomic Information System se stále ještě k září 2018 kloní ke staré taxonomii a některé pavouky, včetně pro svou jedovatost známého sklípkance jedovatého (Atrax robustus), stále řadí do čeledi Hexathelidae.[3]

Jak číst taxoboxSklípkancovití
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Podkmen klepítkatci (Chelicerata)
Třída pavoukovci (Arachnida)
Řád pavouci (Araneae)
Nadčeleď Hexatheloidea
Čeleď sklípkancovití (Hexathelidae)
Simon, 1892
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Domovem sklípkancovitých jsou státy Chile a Argentina v Jižní Americe, ale především Austrálie (včetně Tasmánie) a Nový Zéland.[2] Nebyli zaznamenáni ve spolkových státech Západní Austrálie a Severní teritorium. Čeleď zahrnuje několik převážně středně velkých až velkých druhů pavouků s dlouhýma nohama. Největší druhy mohou měřit i více než 5 cm, nejmenší však i méně než 1 cm. Horní část těla je převážně tmavá a lesklá, zadeček je zespodu také tmavý a vybaven párem snovacích bradavek. Tito pavouci si budují nory v zemi (některé druhy i na stromech), v nichž číhají na kořist. Její přítomnost odhalí pomocí vibrací a usmrtí ji jedovatým kousnutím pomocí chelicer − klepítek.[4] Pokud je stále zastávána stará systematika, do čeledi se řadí i jedovatí pavouci z rodů Atrax a Hadronyche, jejichž kousnutí je nebezpečné i pro člověka. Poranění od těchto pavouků je velmi bolestivé. Jed může mít jak pouze lokální účinky, tak vyústit i v tak vážné problémy, jako jsou hypotenze, kóma a multiorgánová selhání. V 80. letech 20. století byl vyvinut injekčně podávaný protijed[5] a od jeho využívání nejsou zaznamenána žádná smrtelná pokousání.[4] Kousnutí jiných zástupců sklípkancovitých není pro člověka nebezpečné.[4]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. HEDIN, Marshal; DERKARABETIAN, Shahan; RAMÍREZ, Martín J. Phylogenomic reclassification of the world’s most venomous spiders (Mygalomorphae, Atracinae), with implications for venom evolution. Scientific Reports. 2018-01-26, roč. 8, čís. 1. Dostupné online [cit. 2018-09-13]. ISSN 2045-2322. DOI:10.1038/s41598-018-19946-2. (anglicky) 
  2. a b Family: Hexathelidae Simon,1892 [online]. World Spider Catalog [cit. 2018-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Hexathelidae Simon, 1892 [online]. ITIS [cit. 2018-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c WHYTE, Robert; ANDERSON, Greg. A Field Guide to Spiders of Australia. [s.l.]: Csiro Publishing, 2017. ISBN 0643107088. S. 389. (anglicky) 
  5. BARCELOUX, Donald. Medical toxicology of natural substances : foods, fungi, medicinal herbs, plants, and venomous animals. Los Angeles: University of California ISBN 978-0-471-72761-3. S. 932 až 934. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat