Skalní obydlí (Lhotka u Mělníka)

kulturní památka České republiky na území obce Lhotka, okres Mělník

Skalní obydlí, evidované jako čp. 1 v centru obce Lhotka u Mělníka v okrese Mělník ve Středočeském kraji, je zapsané jako kulturní památka v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek České republiky.[1] Jedná se o jednu z nejpůsobivějších ukázek tohoto zvláštního druhu lidové architektury, typického zejména pro oblast Kokořínska. Skalní obydlí ve Lhotce je od roku 2009 zpřístupněno veřejnosti jako expozice Regionálního muzea v Mělníku.[2]

Skalní obydlí ve Lhotce u Mělníka
Celkový pohled na skalní obydlí čp. 1 ve Lhotce u Mělníka
Celkový pohled na skalní obydlí čp. 1
ve Lhotce u Mělníka
Účel stavby

byt s malým hospodářstvím, muzeum

Základní informace
Výstavbapolovina 19. století
Další majiteléMarie Holubová (do r. 1982)
Současný majitelStředočeský kraj
Poloha
AdresaLhotka u Mělníka čp. 1, okres Mělník, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky18472/2-1338 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Piskovcové oblasti severních Čech byly obývány již v prehistorickém období, jak dokazují četné archeologické nálezy z doby mezolitu.[3] Ve středověku byl členitý terén pískovcových skal mj. využíván k budování skalních hradů, a to nejen v severních Čechách, ale i v dalších krajích České republiky a v sousedních zemích. Jako příklady lze uvést hrady Sloup, Stohánek, Altrathen, Valečov, Rotštejn, Arnstein, Pulčín a mnohé další.

 
Cesta ke skalnímu obydlí ve Lhotce

Obyvatelé pískovcových oblastí zřizovali ve skalách kolem svých domů sklepy a chlévy, jak dokládá například památkově chráněný soubor 54 skalních sklípků v ulicích Sadové a Jana Roháče v Dubé na Českolipsku, pocházejících z 18. až 20. století.[4] V uvedeném období, tj. zejména v 18. a 19. století, případně ještě na počátku 20. století, se zde objevil nový fenomén v podobě budování specifického druhu lidové architektury – skalních obydlí.[5] Některé z těchto skalních bytů nebyly jen dočasnými nouzovými obydlími nejchudších – nezřídka sloužily i k trvalému bydlení a byly pak děděny v rodinách z generace na generaci. Některé z těchto „domů“ měly svá popisná čísla a pokud patřily obcím, mohly být přidělovány jako obecní byty.[2] Na Mělnicku je za nejstarší z těchto obydlí považován skalní byt u osady Hlučov v Kokořínském dole na území stejnojmenné přírodní rezervace, která je součástí Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj. Nad vchodem do tohoto skalního obydlí býval kdysi čitelný letopočet „1717“.[5][6] Nejzajímavější veřejnosti přístupná skalní obydlí v severní části okresu Mělník lze nalézt na území Vidimi, Šemanovic, Lhotky, Hlučova, Truskavny, Kokořína a Kokořínského Dolu.[5] Ve skalách v mělnické části Kokořínska se vyskytuje celkem více než sto skalních obydlí. Další podobné objekty se nacházejí v jižní části okresu Česká Lípa v okolí Dubé a Blatců.

Ještě v roce 1945 byly ve Lhotce trvale obývány tři skalní byty. Jednalo se o byty Bělověských, Hauserových a Holubových. Skalní byt čp. 1 ve Lhotce u Mělníka byl nejdéle obývaným kokořínským skalním obydlím.[2] Přesné datum jeho vzniku není známo, ale pravděpodobně v roce 1859 tento byt koupil Jan Beneš s manželkou. Ve skalním bytě pak žil jejich syn Josef Beneš se svou ženou Rozálií a s dcerami Annou a Marií.[7]Jan Beneš tak byl pradědem Marie, provdané Holubové, poslední obyvatelky čp. 1 ve Lhotce. Marie Holubová ve skalním domě žila od svého narození v roce 1900 až do roku 1982, kdy kvůli pokročilému věku musela byt opustit, načež rok poté zemřela v domově důchodců v Řepíně.[8][7]

PopisEditovat

Skalní obydlí čp. 1 na stavební parcele č. 90/2 a na pozemcích 99/3, 99/4 a 59/5 tvoří ucelený obytný a hospodářský komplex.[1][2] Průčelí skály, v níž je obydlí vytesáno, je obrácené k severozápadu. Ze vstupní chodby se na jednu stranu vcházelo do místnosti, v níž byla chlebová pec, na druhé straně je větší světnice se dvěma okny.[1] Zvenčí je prostor světnice vyznačen jako obílená část skalní stěny.[2] Druhé dveře ze dvora vedou do další přízemní části skalního bloku, kde je umístěn chlév, z něhož lze sestoupit po schodech do menšího sklepa. V „patře“, tj. v horní části skály nad obytnými místnostmi byla vytesána sýpka, opatřená dvěma menšími okny.[2] V areálu, který doplňuje budova řezárny a další menší hospodářský objekt, je umístěna malá expozice zemědělské techniky.[2]

V bezprostředním okolí čp. 1 ve lhotecké lokalitě, jíž se přezdívalo „Cikánka“ podle kotlářské rodiny, která obývala jeden z místních skalních bytů a v zimních měsících zde provozovala své řemeslo, aby pak v létě mohla putovat se svými kotly, mísami a poklicemi po světě, se nacházejí další skalní obydlí. Tyto prostory však jsou součástí soukromých nemovitostí a nejsou proto veřejnosti přístupné.[9]

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c Památkový katalog: Skalní obydlí [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-01-22]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g Skalní obydlí ve Lhotce u Mělníka [online]. Mělník: Regionální muzeum Mělník [cit. 2021-01-22]. Dostupné online. 
  3. SVOBODA, Jiří A., et al. Mezolit severních Čech (I - III). Brno: Archeologický ústav AV ČR, 2017. ISBN 80-86023-52-4, 978-80-7524-005-7, 978-80-7524-036-1. 
  4. Soubor 54 skalních sklípků [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-01-23]. Dostupné online. 
  5. a b c Lidová architektura [online]. Mělník: Regionální muzeum Mělník [cit. 2021-01-23]. Dostupné online. 
  6. Seznam. Skalní byt [online]. mapy.cz [cit. 2021-01-23]. Dostupné online. 
  7. a b Nejdéle obývaný skalní byt na Kokořínsku opustila majitelka před 34 lety. Novinky.cz [online]. 2016-05-26 [cit. 2021-01-23]. Dostupné online. 
  8. Lhotka, skalní obydlí. Evidenční list kulturní památky - původní. [online]. Praha: NPÚ [cit. 2021-01-23]. Dostupné online. 
  9. O Lhotce - Skalní byt [online]. Lhotka u Mělníka: Obecní úřad Lhotka [cit. 2021-01-23]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat