Simon Yates

britský cyklista

Simon Philip Yates (* 7. srpna 1992) je britský silniční a dráhový cyklista jezdící za UCI WorldTeam Team Jayco–AlUla.[3] Yates se stal mistrem světa v bodovacím závodu na Mistrovství světa v dráhové cyklistice 2013. V silniční cyklistice dosáhl svého největšího úspěchu na Vueltě a España, kterou vyhrál v roce 2018. Také vyhrál soutěž mladých jezdců na Tour de France 2017 a měl skvěle nakročeno i k celkovému vítězství na Giro d'Italia 2018, jenže v 19. etapě odpadl a ztratil půl hodiny na vítěze etapy a pozdějšího celkového vítěze Chrise Frooma. Yatesovým dvojčetem je Adam Yates, jenž je též profesionálním cyklistou.

Simon Yates
Simon Yates v roce 2014
Simon Yates v roce 2014
Osobní informace
Datum narození7. srpna 1992 (31 let)
Místo narozeníBury, Anglie[1]
StátSpojené královstvíSpojené království Spojené království
Výška172 cm[1]
Hmotnost58 kg[1]
PříbuzníAdam Yates (sourozenec)
Týmové informace
Současný týmTeam Jayco–AlUla
Disciplínasilniční cyklistika
dráhová cyklistika
Rolezávodník
Typ jezdcevrchař
Amatérské týmy
2013100% me
Profesionální týmy
2014–Orica–GreenEDGE[2]
Úspěchy
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Mistrovství světa v dráhové cyklistice
zlato 2013 Minsk Bodovací závod

Kariéra editovat

Začátek kariéry editovat

 
Yates v roce 2012

Oba bratři se dostali k cyklistice díky svému otci Johnovi, jenž se zranil při nehodě na kole. Během svého uzdravovacího procesu je brával na velodrom v Manchesteru na tréninky jeho cyklistického klubu, Bury Clarion, díky čemuž se oba bratři seznámili s ostatními členy týmu. Společně brzy začali za tuto sestavu jezdit silniční závody. Na dráze mezitím reprezentovali barvy týmu Eastlands Velo.

Ve věku 18 let byl Yates vybrán Britským cyklistickým výborem do Britské olympijské akademie. Také byl vybrán do anglického národního týmu pro Hry Commonwealthu 2010 v Dillí, kde bydlel na pokoji společně s Chrisem Froomem.[4]

Na Mistrovství světa v dráhové cyklistice 2013 vyhrál Yates bodovací závod.[5]

Orica–GreenEDGE (2014–) editovat

Sezóna 2015 editovat

Yates byl vybrán do sestavy týmu Orica–GreenEDGE na Tour de France 2015, společně se svým bratrem Adamem. Simon se umístil osmý ve třetí etapě a jedenáctý ve dvacáté, královské etapě s cílem na Alpe d'Huez.[6]

Sezóna 2016 editovat

V březnu se Yates umístil na celkovém sedmém místě na Paříž–Nice 2016, ale v dubnu se ukázalo, že byl Yates pozitivně otestován na zakázanou látku terbutalin v průběhu závodu.[7] Yates byl ze závodu zpětně diskvalifikován a na 4 měsíce mu bylo zakázáno závodit. Jeho tým vzal za celou záležitost plnou zodpovědnost a odůvodnil ji jako "administrativní chybu". Kvůli tomu se Yates nemohl zúčastnit Tour de France, kde se jeho bratr Adam umístil na čtvrtém místě v celkovém pořadí a vyhrál soutěž mladých jezdců.[8]

Po vypršení svého trestu se Yates zúčastnil Vuelty a España.[9] Yates vyhrál po sólovém útoku ze skupiny uprchlíků šestou etapu a připsal si svůj první etapový triumf na akcích Grand Tours.[10]

Sezóna 2017 editovat

 
Yates v dresu lídra soutěže mladých jezdců na Tour de France 2017.

V roce 2017 získal Yates etapová vítězství na Paříž–Nice a Tour de Romandie. Na Tour de France dojel na sedmém místě v celkovém pořadí a vyhrál soutěž mladých jezdců, čímž napodobil výkon svého bratra z předchozího ročníku.[11]

Sezóna 2018 editovat

Na začátku sezóny Yates potvrdil svou účast na Giru d'Italia a Vueltě a España.[12] V březnu vyhrál Yates sedmou etapu závodu Paříž–Nice a posunul se díky tomu do čela celkového pořadí, avšak následující den zaútočil Marc Soler (Movistar Team), jenž na něj ztrácel pouhých 37 sekund, a díky náskoku 35 sekund v cíli a časovému bonusu za třetí místo v etapě se Soler dostal před Yatese a stal se tak celkovým vítězem závodu. Později téhož měsíce vyhrál Yates závěrečnou etapu závodu Volta a Catalunya poté, co několikrát zaútočil na cílovém 6,6 km dlouhém okruhu kolem parku Montjuïc. V celkovém pořadí se umístil na čtvrtém místě.[13]

 
Yates v růžovém dresu na Giru d'Italia 2018.

Yates vstoupil do Gira d'Italia jako lídr týmu Mitchelton–Scott společně s Estebanem Chavesem. Jejich podpůrný tým zahrnoval jezdce jako Roman Kreuziger, Mikel Nieve či Jack Haig. Po sedmém místu v úvodní časovce se posunul do čela závodu po šesté etapě, v níž nechal vyhrát týmového kolegu Estebana Chavese. Své vedení zvětšil díky vítězstvím v deváté, jedenácté a patnácté etapě, po níž měl náskok na průběžně druhého obhájce triumfu Toma Dumoulina 2 minuty a 11 sekund a na sedmého Chrise Frooma 4 minuty a 52 sekund.[14] Po menších ztrátách v sedmnácté etapě, individuální časovce, Yates odpadl v závěrečném stoupání na Prato Nevoso v osmnácté etapě a ztratil 28 sekund na své rivaly. Následná devatenáctá etapa byla klasifikována jako královská etapa s třemi významnými stoupáními v 2. polovině trasy: Colle delle Finestre s štěrkovými a dlážděnými sektory, Sestriere a stoupání do Bardonecchie, kde byl cíl. Yates odpadl na začátku stoupání Finestre, zatímco Froome zaútočil 80 km před cílem. Froomův náskok stoupal a vyrostl až na 3 minuty před stíhací skupinou. Yates ztratil 38 minut a propadl se na průběžné sedmnácté místo.[15] Nakonec dokončil na dvacátém prvním místě, hodinu a 15 minut za celkovým vítězem Froomem.[16]

 
Yates (uprostřed) na pódiu Vuelty a España 2018.

Yatesovým dalším závodem v UCI World Tour byl závod Tour de Pologne, kde se umístil na druhém místě v celkovém pořadí za Michałem Kwiatkowskim. Také získal vítězství v poslední etapě. Na Vueltu a España přijel Yates jako lídr týmu Mitchelton–Scott. Součástí týmu byl i jeho bratr Adam, jenž měl plnit funkci domestika.[17] Yates se posunul na průběžné třetí místo po čtrvté etapě, první horské zkoušce. V deváté etapě, poslední přede dnem odpočinku, přebral Yates červený dres pro lídra závodu po Rudym Molardovi[18] O své vedení však přišel ve dvanácté etapě, v níž se spolu se svým týmem rozhodl nestahovat náskok úniku, čímž umožnili Jesúsu Herradovi se posunout do čela závodu. Yates však následující den ukrojil skoro 2 minuty z Herradova náskoku a následně zvítězil ve čtrnácté etapě, díky čemuž se posunul zpět do čela Vuelty. Svůj náskok zvýšil i v šestnácté a devatenácté etapě. V poslední horské etapě zaútočil na posledním stoupání dne a připojil se k Miguelu Ángelu Lópezovi, Nairu Quintanovi a Enricu Masovi, kteří se pohybovali na čele závodu. Etapu nakonec dojel na třetím místě za Masem a Lópezem, kteří se posunuli na druhé a třetí místo v celkovém pořadí poté, co Alejandro Valverde a Steven Kruiswijk ztratili několik minut.[19] V poslední etapě již bezproblémově dojel do cíle a zajistil si tak své vítězství.

Sezóna 2019 editovat

V roce 2019 vyhrál Yates poprvé ve své kariéře individuální časovku, a to na březnovém závodu Paříž–Nice.[20] Následně se vrátil na Giro d'Italia s cílem vyhrát. Veřejně prohlásil, že se považuje za “favorita číslo jedna” pro Giro.[21] Hned v úvodní etapě, individuální časovce, se umístil na druhém místě za vítězným Primožem Rogličem. Všechny šance na vítězství však ztratil v deváté etapě, v níž ztratil přes 3 minuty a spadl na celkové 24. místo. Následně ztratil i ve třinácté. etapě s cílem u jezera Serrù. I přesto, že dojel druhý v 19. etapě, se do cíle závodu dostal až na osmém místě v celkovém pořadí, což popsal jako “srdcervoucí”.[22]

 
Yates na Tour de France 2019, kde vyhrál 2 etapy.

Yates se zúčastnil Tour de France 2019 jako domestik svého bratra Adama. Ve dvanácté etapě závodu se dostal do úniku a v cílovém sprintu proti Gregoru Mühlbergerovi a Pellu Bilbaovi etapu vyhrál.[23] V závodu pak ještě vyhrál patnáctou etapu, rovněž z úniku, tentokrát však po sólovém nástupu 8,6 km před cílem na závěrečném stoupání dne Prat d'Albis.[24]

Sezóna 2020 editovat

V září 2020 vyhrál Yates etapový závod Tirreno–Adriatico 2020 odložený kvůli pandemii covidu-19 před krajanem Geraintem Thomasem a stal se tak prvním britským vítězem tohoto závodu.[25] Následující měsíc se Yates zúčastnil odloženého Gira d'Italia, kde byl považován za jednoho z favoritů závodu. Yates však musel odstoupit po 8. etapě závodu poté, co byl pozitivně otestován na covid-19.[26]

Sezóna 2021 editovat

Po neúspěšné obhajobě titulu na Tirrenu–Adriaticu, kde skončil na 10. místě, vyhrál etapový závod Tour or the Alps o 58 sekund před Pellem Bilbaem a Aleksandrem Vlasovem.

Na start Gira d'Italia vstoupil Yates jako jeden z hlavních kandidátů na celkový triumf.[27] Yates se od začátku závodu držel s ostatními favority a udržoval své šance na celkové vítězství. Ve čtrnácté etapě zaútočil na závěrečném stoupání dne, Monte Zoncolan, a jediný, kdo se ho byl schopen držet, byl lídr závodu Egan Bernal. Ten mu sice ujel, ale Yates do cíle dojel před všemi ostatními favority a posunul se na průběžně druhou příčku.[28] V šestnácté etapě, která byla kvůli špatným povětrnostním podmínkám zkrácena, však ztratil čas a propadl se na páté místo. V devatenácté etapě zaútočil na závěrečném stoupání dne, Alpe di Mera, 6 km před cílem. Nikdo se Yatese nepokusil dojet, a tak získal etapový triumf. Díky tomu se posunul na průběžnou třetí příčku za Bernala a Damiana Carusa.[29] Tu si udržel až do cíle v Milánu a připsal si tak své druhé pódiové umístění na Grand Tours.

 
Yates na Giru d'Italia 2022

Sezóna 2023 editovat

Yates svou sezónu 2023 zahájil na australském etapovém závodu Tour Down Under, na nějž přijel jako pomocník lídra Teamu Jayco–AlUla Michaela Matthewse. Ten však měl ve druhé etapě před posledním stoupání dne defekt a donutil tak Yatese k tomu, aby reagoval na nástup Jaye Vina. Yates pak s Vinem a dalšími třemi závodníky ujel pelotonu a v cílovém sprintu o vítězství dojel čtvrtý. V celkovém pořadí se díky tomu posunul na dvanáctou příčku se ztrátou 21 sekund na nového lídra závodu a vítěze etapy Rohana Dennise.[30] Hned v následující etapě musel Yates znovu pokrývat nástup Vina, tentokrát na stoupání Corkscrew. Pouze on a Pello Bilbao se ho udrželi a ocitli se na čele závodu jako vedoucí skupina. Společně dojeli do cíle, v němž ze sprintu vyhrál Bilbao. Yates dojel druhý a posunul se na třetí místo v celkovém pořadí, 16 sekund za Vinem a 1 sekundu za Bilbaem.[31] V závěrečné páté etapě, jež byla označena za královskou zkoušku závodu, Yates zaútočil na posledním výjezdu na Mount Lofty. Jeho nástup pokryl Vine a Ben O'Connor. V cílovém sprintu nebyl O'Connor schopen konkurovat, takže o vítězství bojoval pouze Yates a Vine. Vítězem etapy se nakonec stal Yates, ale ani to mu nestačilo k poražení Vina, jenž se stal celkovým vítězem závodu. Co se však Yatesovi podařilo, byl posun na druhou příčku v celkovém pořadí před Bilbaa, jenž na Yatesův nástup nereagoval a propadl se na třetí místo.[32]

Hlavní výsledky editovat

Silniční cyklistika editovat

2011
vítěz Pro-Am Classic
Tour de l'Avenir
vítěz 6. etapy
Thüringen Rundfahrt der U23
9. místo celkově
2013
Národní šampionát
  vítěz silničního závodu do 23 let
Arden Challenge
  celkový vítěz
vítěz 4. etapy
Tour of Britain
3. místo celkově
vítěz 6. etapy
3. místo La Côte Picarde
An Post Rás
9. místo celkově
  vítěz soutěže mladých jezdců
Tour de l'Avenir
10. místo celkově
vítěz etap 5 a 6
Flèche du Sud
10. místo celkově
Thüringen Rundfahrt der U23
10. místo celkově
Czech Cycling Tour
10. místo celkově
2014
Tour of Alberta
  vítěz vrchařské soutěže
Národní šampionát
3. místo silniční závod
Kolem Slovinska
7. místo celkově
  vítěz soutěže mladých jezdců
2015
Critérium du Dauphiné
5. místo celkově
  vítěz soutěže mladých jezdců
Kolem Baskicka
5. místo celkově
Tour de Romandie
6. místo celkově
2016
vítěz Prueba Villafranca de Ordizia
2. místo Circuito de Getxo
Vuelta a Burgos
4. místo celkově
Vuelta a España
6. místo celkově
vítěz 6. etapy
Paříž–Nice
7. místo celkově
7. místo Clásica de San Sebastián
2017
vítěz GP Miguel Indurain
Tour de Romandie
2. místo celkově
vítěz 4. etapy
Tour de France
7. místo celkově
  vítěz soutěže mladých jezdců
Paříž–Nice
9. místo celkově
vítěz 6. etapy
2018
vítěz UCI World Tour
Vuelta a España
  celkový vítěz
  vítěz kombinované soutěže
vítěz 14. etapy
Giro d'Italia
vítěz etap 9, 11 a 15
lídr   po etapách 6 – 18
lídr   po etapách 9 – 18
Paříž–Nice
2. místo celkově
vítěz 7. etapy
Tour de Pologne
2. místo celkově
vítěz 7. etapy
2. místo Prueba Villafranca de Ordizia
Volta a Catalunya
4. místo celkově
vítěz 7. etapy
2019
Tour de France
vítěz etap 12 a 15
Vuelta a Andalucía
  vítěz vrchařské soutěže
vítěz 4. etapy
Paříž–Nice
vítěz 5. etapy (ITT)
Giro d'Italia
8. místo celkově
2020
Tirreno–Adriatico
  celkový vítěz
vítěz 5. etapy
Tour de Pologne
3. místo celkově
Tour Down Under
7. místo celkově
10. místo Cadel Evans Great Ocean Road Race
2021
Tour of the Alps
  celkový vítěz
vítěz 2. etapy
Giro d'Italia
3. místo celkově
vítěz 19. etapy
CRO Race
4. místo celkově
  vítěz vrchařské soutěže
Volta a Catalunya
9. místo celkově
Tirreno–Adriatico
10. místo celkově
2022
Vuelta a Castilla y León
  celkový vítěz
vítěz 2. etapy
vítěz Prueba Villafranca de Ordizia
Giro d'Italia
vítěz etap 2 (ITT) a 14
Vuelta Asturias
  vítěz bodovací soutěže
vítěz etap 1 a 3
Paříž–Nice
2. místo celkově
vítěz 8. etapy
Vuelta a Andalucía
5. místo celkově
6. místo Clásica de San Sebastián
2023
Tour Down Under
2. místo celkově
vítěz 5. etapy
3. místo Giro dell'Emilia
Tour de France
4. místo celkově
Paříž–Nice
4. místo celkově
4. místo Memorial Marco Pantani
5. místo Il Lombardia
6. místo Grand Prix Cycliste de Montréal
Kolem Baskicka
9. místo celkově
2024
AlUla Tour
  celkový vítěz
vítěz 5. etapy
Tour Down Under
7. místo celkově

Výsledky na etapových závodech editovat

Výsledky na Grand Tours
Grand Tour 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023
  Giro d'Italia 21 8 DNF 3 DNF
  Tour de France DNF 89 7 49 DNF 4
  Vuelta a España 6 44 1 DNF
Výsledky na etapových závodech
Závod 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023
  Paříž–Nice 44 29 DSQ 9 2 25 2 4
  Tirreno–Adriatico 1 10
  Volta a Catalunya 4 13 NS 9 DNF
  Kolem Baskicka 11 5 DNF 22 9
  Tour de Romandie 6 2 DNF
  Critérium du Dauphiné 5 13
  Tour de Suisse Nezúčastnil se během své kariéry

Výsledky na klasikách editovat

Monument 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023
Milán – San Remo 37 95
Kolem Flander Nezúčastnil se během své kariéry
Paříž–Roubaix
Lutych–Bastogne–Lutych 39 153
Giro di Lombardia DNF 18 86 5
Klasika 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023
Strade Bianche 63
Valonský šíp 78 62
Clásica de San Sebastián DNF 14 7 18 DNF NS 22 6
Grand Prix Cycliste de Québec 22 82 NS 56
Grand Prix Cycliste de Montréal 36 16 6
Legenda
Nezúčastnil se
DNF Nedokončil
DSQ Diskvalifikován

Dráhová cyklistika editovat

2009
Národní šampionát
3. místo madison (s Adamem Yatesem)
2010
Mistrovství světa juniorů
  vítěz madisonu (s Danielem McLayem)
  2. místo týmová stíhačka
Národní juniorský šampionát
  vítěz madisonu (s Adamem Yatesem)
2. místo bodovací závod
2. místo scratch
2011
vítěz Šest dní v Gentu Beloften (s Owainem Doullem)
Národní šampionát
2. místo omnium
UCI World Cup, Peking
  3. místo týmová stíhačka
2012
Národní šampionát
  vítěz madisonu (s Markem Christianem)
  vítěz omnia
  vítěz týmové stíhačky
2013
Mistrovství světa
  vítěz bodovacího závodu

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Simon Yates (cyclist) na anglické Wikipedii.

  1. a b c Simon Yates » Team Jayco AlUla [online]. procyclingstats.com [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Mitchelton-Scott finalise 25-rider roster for 2019 [online]. cyclingnews.com, 2018-11-16 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. TEAM JAYCO ALULA [online]. UCI, 2024-01-01 [cit. 2024-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-01-02. (anglicky) 
  4. SLATER, Matt. Simon and Adam Yates: Bury boys on a twin track to the top [online]. bbc.com, 2014-09-27 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. BEVAN, Chris. Jason Kenny and Simon Yates win World cycling golds for Britain [online]. bbc.com, 2013-02-22 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Tour de France: Pinot lands huge win for France on l'Alpe d'Huez [online]. procyclingstats.com, 2015-07-25 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Simon Yates: British cyclist fails drug test 'after asthma inhaler error' [online]. bbc.com, 2016-04-29 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. BENSON, Daniel. Tour de France: Froome seals third overall victory in Paris [online]. cyclingnews.com, 2016-07-24 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. 2016 » 71st Vuelta a España (2.UWT) [online]. procyclingstats.com [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. BENSON, Daniel. Vuelta a Espana: Yates wins in Luintra with solo attack [online]. cyclingnews.com, 2016-08-25 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. O'SHEA, Sadhbh. Tour de France: Groenewegen wins on the Champs-Elysees [online]. cyclingnews.com, 2017-07-23 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. WYNN, Nigel. Adam Yates will lead Mitchelton-Scott team at 2018 Tour de France; Simon Yates to Giro and Vuelta [online]. cyclingweekly.com, 2017-12-15 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. FOTHERINGHAM, Alasdair. Volta a Catalunya: Simon Yates wins final stage, Valverde takes overall [online]. cyclingnews.com, 2018-03-25 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. FORDYCE, Tom. Giro d'Italia: Simon Yates extends lead with fine solo win on stage 15 [online]. bbc.com, 2018-05-21 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. FLETCHER, Patrick. Giro d'Italia stage 19: Chris Froome steals maglia rosa with 80km solo attack [online]. cyclingnews.com, 2018-05-25 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. OSTANEK, Daniel. Giro d'Italia: Chris Froome takes a third straight Grand Tour victory [online]. cyclingnews.com, 2018-05-27 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. FOTHERINGHAM, Alasdair. Simon Yates on track for Vuelta a Espana in final countdown [online]. cyclingnews.com, 2018-08-23 [cit. 2023-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. How Simon Yates set his winning course at La Vuelta [online]. eveningexpress.co.uk, 2018-09-16 [cit. 2023-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-09-17. (anglicky) 
  19. WINDSOR, Richard. Simon Yates sets up Vuelta a España 2018 overall victory as Enric Mas wins gruelling stage 20 [online]. cyclingweekly.com, 2018-09-15 [cit. 2023-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. COSSINS, Peter. Simon Yates: 'I wasn’t expecting time trial win' [online]. cyclingweekly.com, 2019-03-15 [cit. 2023-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. FOTHERINGHAM, Alasdair. Simon Yates: I'm the number one favourite for the Giro d'Italia [online]. cyclingnews.com, 2019-05-10 [cit. 2023-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Simon Yates vows to come back to try again after 'heartbreaking' Giro d'Italia [online]. cyclingnews.com, 2019-06-03 [cit. 2023-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. BROWN, Gregor. Simon Yates 'wasn't confident' of winning final sprint of Tour de France stage 12 [online]. cyclingweekly.com, 2019-07-18 [cit. 2023-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. SKELTON, Jack. Tour de France 2019: Simon Yates wins stage 15 as Geraint Thomas gains time [online]. bbc.com, 2019-07-21 [cit. 2023-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. Tirreno-Adriatico: Simon Yates wins race after time trial, Geraint Thomas second [online]. bbc.com, 2020-09-14 [cit. 2023-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. Giro d'Italia: Simon Yates out of race with Covid-19 [online]. bbc.com, 2020-10-10 [cit. 2023-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. FLETCHER, Patrick. Form ranking: Giro d’Italia 2021 contenders [online]. cyclingnews.com, 2021-04-28 [cit. 2023-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. BENSON, Daniel. Giro d'Italia: Egan Bernal increases overall lead on stage 14 atop Zoncolan [online]. cyclingnews.com, 2021-05-22 [cit. 2023-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. BENSON, Daniel. Giro d'Italia: Egan Bernal survives as Simon Yates wins stage 19 [online]. cyclingnews.com, 2021-05-28 [cit. 2023-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. FARRAND, Stephen. Rohan Dennis wins stage 2 of the Tour Down Under [online]. cyclingnews.com, 2023-01-19 [cit. 2023-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. GIULIANI, Simone; BEARD, Clara. Pello Bilbao wins Tour Down Under stage 3 [online]. cyclingnews.com, 2023-01-20 [cit. 2023-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. WOODPOWER, Zeb. Vine wins Tour Down Under, Yates takes final stage [online]. cyclingnews.com, 2023-01-22 [cit. 2023-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články editovat

Externí odkazy editovat