Silistra
Silistra (bulharsky Силистра) je přístavní město na severovýchodě Bulharska, které leží na jižním břehu řeky Dunaj při hranici s Rumunskem. Také je administrativním centrem stejnojmenné oblasti a obštiny a je důležitým městem v jižní Dobrudži. Žije tu necelých čtyřicet tisíc obyvatel.
| Silistra Силистра | |
|---|---|
 | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 44°6′33″ s. š., 27°15′55″ v. d. |
| Nadmořská výška | 6 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+02:00 (standardní čas) UTC+03:00 (letní čas) |
| Stát |  Bulharsko |
| Oblast | Silisterská |
| Obština | Silistra |
  Silistra | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 27,2 km² |
| Počet obyvatel | 33 480 (2024)[1] |
| Hustota zalidnění | 1 232,7 obyv./km² |
| Etnické složení | Bulhaři, Turci |
| Náboženské složení | pravoslaví, islám |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 086 |
| PSČ | 7500 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatAntika
editovatMísto bylo osídleno od 5. tisíciletí př. n. l. Thráky. Město bylo založeno Římany v roce 29 př. n. l. pod jménem Durostorum a byla významným vojenským centrem, přístavištěm a silniční stanice provincie Moesie. Po skončení dáckých válek, které vedl císař Traján zde byla umístěna Legio XI Claudia kvůli ochraně dunajských hranic. Za císaře Gordiána III. se v okolí města Durostorum válčilo. Za císaře Diokleciána se stalo Durostorum hlavním místem provincie Scythia Minor. V roce 388 se město stalo sídlem biskupství. Jedním z prvních biskupů byl Auxentius z Dorostoma. Po rozdělení říše patřilo město k Východořímské říši a později Byzantské říši.
Středověk
editovatPříchodem Slovanů se jméno pozměnilo na Dorostol a později na Drăstăr (Дръстър). Za první bulharské říše zde nechal chán Omurtag postavit palác a v roce 927 ho zvolil za sídlo první bulharský patriarcha Damián. V 10. století bylo území severovýchodního Bulharska zpustošeno válkami s Byzantskou říší a Kyjevskou Rusí. Nakonec město dobyl císař Jan Cimiskes, přejmenoval ho na Theodoropolis na počest sv. Theodora Stratelatese a určil ho sídlem provincie Paristrion. V roce 1032[p 1] město dobyli Pečeňhové. V době druhé bulharské říše zde sídlil car Teodor Svjatoslav.
Osmanská nadvláda
editovatMěsto padlo pod nadvládu Osmanské říše v roce 1388 a následně bylo silně opevněno. Stalo se sídlem Silisterského vilájetu, který se rozkládal na jižním břehu Dunaje a podél pobřeží Černého moře od Istanbulu ke Krymu. V oné době město těžilo ze svého postavení a velmi prosperovalo.
Během rusko-turecké války bylo v roce 1828 dobyto ruskou armádou a zůstalo obsazeno až do roku 1833. V té době zde rozestavěli pravoslavný chrám. Po znovuzískání města Turci zesílil zdejší opevnění. V době bulharského obrození se sem začali ve větší míře stěhovat Bulhaři, kteří si vystavěli na předměstí vlastní čtvrť a v ní i bulharskou školu. Čtvrť Turci vypálili v roce 1853. Do ruské moci se město dostalo znovu v průběhu Krymské války.[p 2] V roce 1858 ho navštívili američtí misionáři a popsali jako město s 20 tisíci obyvateli, ohrazené valy a zdmi vysokými 4,5 až 6 m. V roce 1872 město navštívil a popsal rakouský cestovatel Felix Kanitz.
Novodobá historie
editovatZ osmanského područí bylo město osvobozeno na začátku rusko-turecké války a v roce 1878 se stalo součástí Bulharského knížectví. K prudkému hospodářskému rozvoji města došlo v letech 1902–1912, kdy zde vzniklo vícero průmyslových podniků, především strojírenských a potravinářských. V roce 1913, po ukončení první balkánské války, Bulharsko postoupilo město Rumunsku na základě Petrohradského protokolu, což bylo po druhé balkánské válce stvrzeno bukurešťským mírem. V oné době byla také nazývána Dârstor. Pod bulharskou pravomoc se navrátilo v roce 1940 v souladu s Craiovskou smlouvou.
8. září 1944 do Bulharska vpadla přes Silistru Rudá armáda a následně obsadila celé Bulharsko. V důsledku toho se v zemi chopila moci Vlastenecká fronta vedená komunisty a položila tak základy budoucí totalitní vlády. Během socialismu se Silistra rozvinula v rozvinuté průmyslově-zemědělské město. Pád komunistického režimu v roce 1989 vyvolal ve městě ekonomickou nestabilitu, ze které se město začalo zotavovat a stabilizovat až po vstupu Bulharska do Evropské unie v roce 2007. K dalšímu oživení došlo po zrušení bariér v důsledku vstupu obou sousedících zemí do schengenského prostoru (2025).
Památky
editovat
Můžeme tu najít hrobku po Římanech, zbytky středověké pevnosti, tureckou tvrz a galerii umění.
Obyvatelstvo
editovatNíže uvedená tabulka ukazuje vývoj populace města od konce 19. století (1887–2021):
| Silistra | ||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1887[2] | 1910[2] | 1934[3] | 1946[3] | 1956[3] | 1965[3] | 1975[3] | 1985[3] | 1992[3] | 2001[3] | 2011[3] | 2021[3] | ||||
| Populace | 11 415 | 11 046 | 15 159 | 16 142 | 20 350 | 32 996 | 58 197 | 53 522 | 48 360 | 41 952 | 35 607 | 29 498 | ||||
K 15. prosinci 2024 ve městě žilo 33 289 obyvatel a bylo zde trvale hlášeno 39 959 obyvatel.[4] Podle sčítání z 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[5][p 3]
Rodáci
editovat- Flavius Aetius (cca 396–454) - význačný západořímský vojevůdce a politik
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Uvádí se též rok 1036.
- ↑ Obsazení města se tehdy zúčastnil Lev Nikolajevič Tolstoj.
- ↑ Deklarovat národnost nebylo při sčítání povinné.
- ↑ jiné a neurčené národnosti
Reference
editovat- ↑ Dostupné online.
- ↑ a b MLADENOV, Čavdar; DIMITROV, Emil. Урбанизацията в България от освобождението до края на Втората световна война. S. 13–17. География [online]. [cit. 2025-03-13]. Roč. 2009, čís. 1, s. 13–17. ve formátu pdf. (bulharsky)
- ↑ a b c d e f g h i j Nacionalen statističeski institut. Справка за населението на гр. Силистра, общ. Силистра, обл. Силистра Код EKATTE - 66425 [online]. Национален статистически институт [cit. 2025-03-13]. Dostupné online. (bulharsky)
- ↑ Таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.12.2024 г. (по области, общини и населени места). Обновява се тримесечно. [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2024-12-15 [cit. 2025-03-13]. Dostupné online. (bulharsky)
- ↑ НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2024-06-20]. Řádek 3730. soubor ve formátu xls. (bulharsky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Silistra na Wikimedia Commons - UNESCO
- web města (anglicky a bulharsky)
