Sienská škola

umělecký směr
Maestà či Trůnící Madona od Duccia di Buoninsegni (1308-11) Tempera na dřevě, 214 x 412 cm, Museo dell'Opera del Duomo, Siena

Sienská škola je italská malířská škola, jež se v období mezi 13. a 15. stoletím rozvíjela v toskánském městě Siena. Ve 14. století zaujímala významné místo ve vývoji italského malířství.

Proti nedaleké Florentské škole, s níž po určitou dobu soupeřila, se vyznačovala větším smyslem pro duševní a smyslové hodnoty a zálibou v dekorativním působení půvabných linií a nádherných barev,[1] jak je tomu v gotickém malířství. Byla tak více konzervativní. V sienských obrazech ze 14. století žije ještě byzantský smysl pro krásu drahých materiálů.[1]

K hlavním představitelům sienské malířské školy patřili Duccio di Buoninsegna (asi 12551318), Simone Martini (asi 12841344) a jeho bratr Donato, Lippo Memmi (asi 12911356) a Pietro (asi 12801348) a Ambrogio (asi 1290–1348) Lorenzettiové. Simone Martini přinesl sienské umění nejen do Říma a Neapole, ale také do papežského paláce v Avignonu. Odtud pronikly charakteristické rysy sienského malířství do Francie a poté do dalších evropských zemí.[2]

Ve 14. století pak sienského malířství ve spojení se západoevropskou tradicí zapůsobilo i na českou gotickou malbu.[1]

V renesanci nehrála Siena žádnou významnější úlohu. Poskytla jen příležitost pro některé malíře jiných škol (S. Arentino, Sodoma, Pinturicchio).

Seznam umělcůEditovat

1251 až 1300Editovat

1301 až 1350Editovat

1351 až 1400Editovat

1401 až 1450Editovat

1451 až 1500Editovat

1501 až 1550Editovat

1601 až 1650Editovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sienese School na anglické Wikipedii.

  1. a b c Mráz, Bohumír, Mrázová, Marcela. Encyklopedie světového malířství. 1. vyd. Praha: Academia, 1988. 630 s. bez ISBN
  2. Pijoan, José. Dějiny umění 5. 1. vyd. Praha: Odeon, 1979. 320 s. bez ISBN

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat