Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band

osmé studiové album skupiny The Beatles
Tento článek je o albu. O písni pojednává článek Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band (píseň).

Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band je osmé studiové album britské skupiny The Beatles. Bylo vydáno v červenci 1967 a stalo se jedním z esenciálních uměleckých počinů tzv. Léta lásky. Je často označováno jako nejvlivnější rockové album všech dob (například časopis Rolling Stone ho zařadil na první místo žebříčku 500 nejlepších alb). Řadí se mezi dvacet nejlépe prodávaných alb historie hudby.

Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band
InterpretThe Beatles
Druh albaStudiové album
Vydáno1. června, 1967 (UK)
2. června, 1967 (U.S.)
Nahráno6. prosince 196621. dubna 1967, Abbey Road Studios
ŽánryPsychedelic rock, art rock, experimental rock
Délka39:43
Jazykangličtina
VydavatelstvíParlophone
Capitol
ProducentGeorge Martin
Profesionální kritika
The Beatles chronologicky
Revolver
(1966)
Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band
(1967)
Magical Mystery Tour
(1967)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah a celé pojetí tohoto alba ve významné míře ovlivnily tvorbu mnohých současníků i následujících generací muzikantů a skupin nejen populární hudby.

NahráváníEditovat

 
Beatles v době nahrávání alba

Nahrávání Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band probíhalo v období, kdy se Beatles stáhli do ústraní před enormní popularitou, která je v předchozích letech provázela (tzv. beatlemánie). U skupiny tento tlak vedl k vnitřnímu napětí a nechuti k veřejným vystoupením na koncertech, kde přes řev publika ani sami sebe neslyšeli. Roku 1966 navíc vznikla aféra s výrokem Johna Lennona, který měl v jednom z interview v nadsázce pronést, že Beatles jsou „větší než Ježíš“, čímž proti sobě popudil křesťanské církve a věřící. Po katastrofálním zájezdu na Filipíny, kdy se dostali do nemilosti režimu tehdejšího diktátora Ferdinanda Marcose a stěží se jim podařilo vůbec odletět, už odehráli jen jedno turné v Severní Americe, po kterém se kapela usnesla, přes nesouhlas Paula McCartneyho a zejména jejich manažera Briana Epsteina, že přestanou veřejně vystupovat a budou se věnovat jen studiové práci.

Jako bezpochyby nejpopulárnější britská skupina tehdy The Beatles dostali neomezený přístup do nahrávacích studií firmy EMI na Abbey Road. Nahrávání alba probíhalo na vysoké profesionální úrovni, často i pozdě do noci.

Skupina původně chtěla nahrát opět album ve stylu R&B, popu a rocku, ale postupně se do skladeb dostávaly různé další, tehdy nové a převratné hudební vlivy a postupy. Beatles se svým producentem Georgem Martinem zkoušeli využívat nejmodernější elektronické nástroje jako byly Hammondovy varhany či mellotron, ale i klasické orchestrální nástroje jako smyčce, trubky, flétny, klarinet, perkuse, a široké spektrum exotických nástrojů, jako různé bubínky nebo strunný indický nástroj sitár (který ostatně uvedli do západní populární hudby už na albu Rubber Soul).

Beatles použili i množství modulárních studiových efektů, kytarový pedál (wah-wah), fuzzbox, kterými zvýraznili experimentální přístup k nahrávání, použili i kolísání rychlosti zvuků, efekty ozvěny skrz Leslieho reproduktor, McCartney využil nové postupy pro nahrávání basové linky. Celkově bylo nahrávání alba revolučním zlomem po technické, interpretační, ale i organizační stránce. Od základu se změnil přístup ke studiovému nahrávání, začaly se všeobecně využívat možnosti dodatečného zpracování, mixování zvukových stop a experimentování s nimi. Prakticky se tak přestalo počítat s tím, že by (přinejmenším některé) skladby mohly být hrány živě na koncertech, vzniklá hudba byla ryze studiová, pro poslech z desky nebo jiných nosičů. Dlužno ale podotknout, že toto do velké míry platilo už pro předešlé beatlovské album Revolver.

Změnilo se i nepsané pravidlo o maximální délce popových skladeb – dvě písně alba byly delší než pět minut.

Jednotlivé nahrané stopy byly spojeny do jedné. Tou dobou měla studia Abbey Road k dispozici jen čtyřstopé nahrávací magnetofony, a tak musely být zvukové stopy spojovány postupně, přes několik mezikroků. Magnetofon s osmi stopami studia získala až po vydání alba, koncem roku 1967.

Téma a struktura albaEditovat

 
Hudebníci imitující podobu Beatles na obalu alba

Jakkoliv na tomto albu (na rozdíl od těch posledních) Beatles ještě pracovali vesměs společně a v dobré harmonii, hnacím motorem a autorem jeho koncepce byl Paul McCartney, na nějž velmi zapůsobilo právě vydané inovativní album Pet Sounds amerických Beach Boys, a toužil je překonat. Napadlo ho pojmout album jako dílo fiktivní kapely jménem Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band („Kapela Klubu osamělých srdcí seržanta Pepře“) – tato myšlenka maskování nebo přeměny identity byla pro publicitou vyčerpané Beatles zajímavá. Během tvorby projektu si nechali narůst kníry a delší vlasy a oblékali se do různobarevných uniforem, které měly zdůraznit jejich novou identitu. Zároveň to lépe korespondovalo s tehdejší módou hippies, než jejich do té doby typický decentní styl.

Původní koncept se nakonec omezil na úvodní skladbu Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, která posluchače s eponymní kapelou seznámila, a následující píseň fiktivního kapelníka Billyho Shearse (Ringo Starr) nazvanou With a Little Help from My Friends (obě skladby byly zvukově prolnuté, bez pauzy). K tématu se pak vrátila předposlední skladba Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band (Reprise) (zkrácená verze první písně), čímž bylo album symbolicky orámováno před závěrečnou a nejdelší skladbou, epickou A Day in the Life.

Ostatní písně alba byly žánrově rozmanité skladby, textově často inspirované nějakým náhodným zážitkem, novinovým titulkem nebo nápisem (např. She's Leaving Home, Being for the Benefit of Mr Kite!, Lovely Rita, Good Morning Good Morning, A Day in the Life), a mnohdy psané pod vlivem LSD či jiných halucinogenů, s nimiž tehdy Beatles hodně experimentovali. George Harrison přispěl velmi originální skladbou Within You Without You, založenou na indické instrumentaci a připomínající hinduistické mantry. McCartneyho skladby na albu se naopak vyznačovaly spíše staromilským zvukem inspirovaným britským music-hallem, zatímco Lennonova Being for... zase připomínala cirkusovou hudbu. Jedinečná kombinace psychedelického zvuku (jehož byli Beatles průkopníky) a předválečné nostalgie je pro toto album typická.

Před nahráváním alba skupina pracovala na skladbách, které měly být jejich vzpomínkami na dětství a každodenní život. Pod tlakem tehdejší obchodní politiky EMI (skupina musela vydat jedno album plus čtyři singly ročně) byly dvě z těchto skladeb, Penny Lane a Strawberry Fields Forever, dokončeny a vydány s albem jako singly. Byly pak zařazeny na americké vydání následujícího alba Magical Mystery Tour (v Británii vyšlo pouze jako EP bez těchto skladeb).

Obal albaEditovat

 
Nápodoba obálky alba na billboardu k 50. výročí jeho vydání

Autorem obalu, který v roce 1968 získal Grammy za nejlepší grafické ztvárnění, byli Robert Fraser ve spolupráci s Paulem McCartneym. Designéry byli Peter Blake a jeho manželka Jann Haworthová, fotografem byl Michael Cooper. Robert Fraser přemluvil Paula aby použil na obal malbu v psychedelickém stylu od holandského grafického studia The Fool, která měla být původně použita na titulní stranu alba. Tento design byl použit na vnitřní stranu otvíracího obalu u několika prvních výlisků.

Robert Fraser Paulovi představil svého známého, uznávaného popartového umělce Petra Blaka, který spolu s manželkou zpracoval současný návrh, jenž dostal název „People We Like“. Původní koncept designu obalu počítal s vyobrazením scény vystoupení skupiny seržanta Peppera v parku. Postupně se rozhodli k vystupujícím připojit i jiné známé osobnosti, které byly vyobrazeny v životní velikosti.

 
Identifikace osobností na obalu alba (v popisu obrázku po rozkliknutí)

Ve finální podobě je na titulním obrázku barevná koláž vytvořená z lepenkových modelů slavných lidí, mezi kterými je i Edgar Allan Poe, Fred Astaire, Bob Dylan, Tony Curtis, Marilyn Monroe, Oliver Hardy, Karel Marx, Sigmund Freud, Stuart Sutcliffe, Oscar Wilde, David Livingstone, Johnny Weissmuller, George Bernard Shaw, Marlon Brando, Lewis Carroll, Shirley Temple, Albert Einstein, Marlene Dietrich členové Beatles v oblecích i několik voskových figurín (z muzea Madame Tussaud) – mezi nimi členové skupiny Beatles v uniformách Sgt. Peppera a boxer Sonny Liston. Voskové figuríny jsou nastaveny tak, aby se dívaly dolů na nápis The Beatles, který je vytvořen z květů. Ve skupině postav měli být i Ježíš Kristus, Adolf Hitler, Mahatmá Gándí a Elvis Presley, ale byli zamítnuti.

Toto album je první v historii anglické populární hudby, které má na zadní straně vytištěné texty skladeb.

Obal alba byl jako jeden z prvních otvíratelný. Na vnitřní straně byl obrázek členů skupiny v uniformách. Pestré saténové uniformy seržanta Peppera navrhl Manuel Cuevas. Kromě hodnostních znaků na uniformách můžeme najít i:

  • na blůzách George Harrisona a Paula McCartneyho rytířské kříže, které dostali od britské královny,
  • britský královský erb na Lennonově pravém rukávu,
  • pásky ontarijské provinční policie na rukávech Paula McCartneyho.

Seznam skladebEditovat

Všechny skladby jsou od autorské dvojice Lennon–McCartney, kromě skladby „Within You Without You“ od George Harrisona. Reálně většinu materiálu na albu napsal Paul McCartney – převážně Lennonovy jsou jen tři písně a Harrison je zastoupen jedinou skladbou, což byl v té době podprůměr.

Jak bylo u Beatles zvykem, hlavní pěvecký part zpravidla zpívá (hlavní) autor písně, s výjimkou 2. skladby, kterou napsali Lennon a McCartney pro Ringa. Tomuto rozdělení přesně odpovídá i závěrečná skladba A Day In The Life, kde Lennon i McCartney každý zpívají svou část písně.

Strana jednaEditovat

  1. Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band“ – 2:04 (zpěv McCartney)
  2. With a Little Help from My Friends“ – 2:46 (zpěv Starr)
  3. Lucy in the Sky with Diamonds“ – 3:30 (zpěv Lennon)
  4. Getting Better“ – 2:49 (zpěv McCartney)
  5. Fixing a Hole“ – 2:38 (zpěv McCartney)
  6. She's Leaving Home“ – 3:37 (zpěv McCartney, Lennon)
  7. Being for the Benefit of Mr. Kite!“ – 2:39 (zpěv Lennon)

Strana dvaEditovat

  1. Within You Without You“ (George Harrison) – 5:07 (zpěv Harrison)
  2. When I'm Sixty-Four“ – 2:37 (zpěv McCartney)
  3. Lovely Rita“ – 2:44 (zpěv McCartney)
  4. Good Morning Good Morning“ – 2:43 (zpěv Lennon)
  5. Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band (Reprise)“ – 1:20 (zpěv Lennon, McCartney, Harrison, Starr)
  6. A Day in the Life“ – 5:33 (zpěv Lennon, McCartney)

ObsazeníEditovat

The BeatlesEditovat

Kapelní techniciEditovat

Další hudebníciEditovat

  • John Oedry – klavír ve skladbě „With a Little Help from My Friends
  • James Buck, Neil Sanders, Tony Randall, John Burden – dechové nástroje ve skladbě „Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band
  • Erich Gruenberg, Derek Jacobs, Trevor Williams, Jose Luis García – housle ve skladbách „She's Leaving Home“ a „A Day in the Life
  • John Underwood, Stephen Shingles – housle ve skladbách „She's Leaving Home“ a „A Day in the Life
  • Dennis Vigay, Alan Dalziel – Cello ve skladbách „She's Leaving Home“ a „A Day in the Life
  • Gordon Pearce – basa ve skladbách „She's Leaving Home“ a „A Day in the Life
  • Sheila Bromberg – harfa ve skladbě „She's Leaving Home
  • Shambhu Das – ve skladbě „Within You Without You
  • Ravi Šankar – dilruba a sitar ve skladbě „Within You Without You
  • Erich Gruenberg, Alan Loveday, Julien Gaillard, Paul Scherman, Ralph Elman, David Wolfsthal, Jack Rothstein, Jack Greene – housle ve skladbě „Within You Without You
  • Reginald Kilbey – Cello ve skladbě „Within You Without You
  • Allen Ford, Peter Beavan – violoncelo ve skladbě „Within You Without You
  • Robert Burns, Henry Mackenzie – klarinet ve skladbách „When I'm Sixty-Four“ a „A Day in the Life
  • Frank Reidy – klarinet vr skladbě „When I'm Sixty-Four
  • Barrie Cameron, David Glyde, lan Holmes, John Lee – dechové nástroje ve skladbě „Good Morning Good Morning

ŽebříčkyEditovat

AlbumEditovat

Rok Země Žebříček Umístění
1967 USA Billboard 200 1 (15 týdnů)
1967 Spojené království UK Albums Chart 1 (27 týdnů)
1967 Austrálie Australian ARIA Albums Chart 1 (30 týdnů)

Album se dostalo do žebříčku Spojeného království 3. června 1967 a je tam (do 1. července, 2007) celkem 201 týdnů.

V USA je album v žebříčku Billboard 200 celkem 175 týdnů.

SinglyEditovat

Rok Singl Žebříček Umístění
1978 „Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band"/ 
"With a Little Help from My Friends"/
"A Day in the Life“
Popové singly  2

OceněníEditovat

GrammyEditovat

Rok Vítěz Ocenění
1967 Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band Grammy za album roku
1967 Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band Gramy za nejlepší obal alba
1967 Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band Grammy za nejlepší nahrávku neklasické hudby
1967 Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band Grammy za nejlepší nazpívané album

Grammy – nominaceEditovat

Rok Nominováno Ocenění
1967 Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band Nejlepší nazpívananí skupinou
1967 Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band Nejlepší interpretace duetem, skupinou ve zpěvu
1967 „A Day in the Life“ Nejlepší aranžmá hudby se zpěvem

Rock n' rollová síň slávyEditovat

Rok Ocenění
1988 Uvedeno
2007 Nejvýznamnější rock n' rollové album

Externí odkazyEditovat