Otevřít hlavní menu

Seznam kamenů zmizelých v Kraji Vysočina

seznam na projektech Wikimedia
Kámen zmizelých v Třebíči, 2015

Seznam kamenů zmizelých v Kraji Vysočina obsahuje tzv. kameny zmizelých respektive alternativně stolpersteine na území Kraje Vysočina. Kameny zmizelých připomínají osud těch lidí, kteří byli nacisty zavražděni, deportováni, vyhnáni nebo dohnáni k sebevraždě.

První kámen zmizelých byl v Třebíči položen 18. července 2013, v Pacově 14. května a v Havlíčkově Brodě dne 15. září 2014, v Senožatech 3. srpna 2015 a v Chotěboři 3. srpna 2016.

ChotěbořEditovat

Obrázek Nápis Bydliště Jméno, život
  
ZDE BYDLEL
MAYER MAX
SCHENKEL

NAR. 1882
DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚN 8.3.1944
V OSVĚTIMI-BŘEZINCE
Fominova 257

49°43′7″ s. š., 15°40′10″ v. d.

Mayer Max Schenkel
  
ZDE BYDLEL
ZDENĚK SCHENKEL
NAR. 1919
DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚN 8.3.1944
V OSVĚTIMI-BŘEZINCE
Fominova 257 Zdeněk Schenkel
  
ZDE BYDLELA
IRMA SCHENKELOVÁ
NAR. 1891
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚNA 8.3.1944
V OSVĚTIMI-BŘEZINCE
Fominova 257 Irma Schenkelová

Havlíčkův BrodEditovat

Obrázek Nápis Bydliště Jméno, život
 
ZDE ŽIL
PAVEL PACHNER
NAR. 1876
DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA
DO SOBIBORU 1942
ZAVRAŽDĚN
Dolní 104

49°36′19″ s. š., 15°34′47″ v. d.

Pavel Pachner se narodil dne 20. února 1876 v Havlíčkově Brodě. Žil spolu s manželkou Idou v rodném městě, měl dvě dcery - Zdeňku (narozena 13. března 1904) a Hanu (narozena 12. února 1908) a stal se úspěšným a uznávaným podnikatelem. Převzal otcovu drogerii U Černého psa a také provozoval fotografický obchod a čerpací stanici. Po smrti svého bratra Oskara v roce 1937 zdědil dům v Dolní 104 a také obchod s lihovinami a vínem. V roce 1939 byli Pavel a Ida oloupeni a donuceni se přestěhovat do Prahy. Dne 7. května 1942 byli manželé zatčeni a transportováni z Prahy do Terezínského ghetta. Dne 9. května 1942 pak byli posláni do vyhlazovacího tábora Sobibor.[1] Obě jejich dcery byly také deportovány do Terezína, ty však přežily druhou světovou válku.
 
ZDE ŽILA
IDA PACHNEROÁ
NAR. 1876
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
DO SOBIBORU 1942
ZAVRAŽDĚNA
Dolní 104 Ida Pachnerová se narodila 27. června 1876 v Praze jako Ida Morgensternová. Provdala se za Pavla Pachnera a pak s manželem žila v jeho rodném městě, v Havlíčkově Brodě. Manželé měli dvě dcery Zdeňku (narozena 13. března 1904) a Hanu (narozena 12. února 1908). V roce 1939 byli Pavel a Ida oloupeni a donuceni se přestěhovat do Prahy. Dne 7. května 1942 byli manželé zatčeni a transportováni z Prahy do Terezínského ghetta. Dne 9. května 1942 pak byli posláni do vyhlazovacího tábora Sobibor. Obě jejich dcery byly také deportovány do Terezína, ty však přežily druhou světovou válku.

JihlavaEditovat

Obrázek Nápis Bydliště Jméno, život
 
ZDE BYDLEL
ABRAHAM ADOLF
BERNSTEIN

NAR. 1884
DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚN 16.10.1944
V OSVĚTIMI-BŘEZINCE
Abraham Adolf Bernstein
 
ZDE BYDLELA
EMA BERNSTEINOVÁ
ROZ. MORGENSTERNOVÁ
NAR. 1887
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚNA 16.10.1944
V OSVĚTIMI-BŘEZINCE
Ema Bernsteinová
 
ZDE BYDLELA
ELLY PORGESOVÁ
ROZ. BERNSTEINOVÁ
NAR. 1917
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
OSVOBOZENA
Elly Porgesová

PacovEditovat

Obrázek Nápis Bydliště Jméno, život
 
ZDE ŽIL
VIKTOR WEINER
NAR. 1875
DEPORTOVÁN 1943
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚN 16.7.1943
TAMTÉŽ
Španovského 172

49°28′19″ s. š., 15°0′7″ v. d.

Viktor Weiner se narodil 15. ledna 1875, byl ženatý s Marií Weinerovou (narozenou Langerovou). Manželé měli dvě děti Elsu (také Elišku, narozenou v roce 1914 nebo 1915) a Hanu (narozenou v roce 1919). V Pacově vlastnil malou továrnu na kožené zboží, kde byly vyráběny tašky a peněženky. Dne 5. července 1943 byl transportován z Prahy do terezínského ghetta (jeho číslo v transportu bylo 598), jeho žena a děti byly deportováni v roce 1942. Dne 16. července 1943 byl v Terezíně zavražděn.
 
ZDE ŽILA
ELSA WEINEROVÁ
NAR. 1915
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
DO OSVĚTIMI 1943
ZAVRAŽDĚNA
Španovského 172 Elsa Weinerová (také Eliška) se narodila v roce 1915 v Pacově, podle Jad vašem a holocaust.cz se narodila 16. listopadu 1914[2]. Jejími rodiči byli Viktor a Marie Weinerovi. Její otec vlastnil malou továrnu na zpracování kůže, kde Elsa také pracovala. Dne 16. listopadu 1942 byla se sestrou a matkou transportována do terezínského ghetta (číslo v transportu bylo 116). Podle Holocaust.cz byla poslána 6. září 1943 do Osvětimi a tam byla zavražděna. Její otec Viktor byl deportován v červenci 1943 do Terezína a tam byl také  zavražděn dne 16. července 1943.
 
ZDE ŽILA
HANA WEINEROVÁ
NAR. 1919
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
DO OSVĚTIMI 1943
ZAVRAŽDĚNA
Španovského 172 Hana Weinerová se narodila 4. února 1919 v Pacově (podle holocaust.cz až 24. února 1919[3]). Jejími rodiči byli Viktor a Marie Weinerovi. Její otec vlastnil malou továrnu na zpracování kůže, kde Hana také pracovala. Dne 16. listopadu 1942 byla se sestrou a matkou deportována do terezínského ghetta (číslo v transportu bylo 116). Podle Holocaust.cz byla poslána 6. září 1943 do Osvětimi a tam byla zavražděna.
 
ZDE ŽILA
MARIE WEINEROVÁ
NAR. 1888
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
DO OSVĚTIMI 1943
ZAVRAŽDĚNA
Španovského 172 Marie Weinerová (rozená Langerová) se narodila 5. dubna 1888. Provdala se za Viktora Weinera. Manželský pár měl dvě dcery, Elišku a Hanu. Dne 16. listopadu 1942 byla se svými dvěma dcerami deportována do Terezína (její číslo v transportu bylo 115). Podle Holocaust.cz byla transportována do Osvětimi 6. září 1943 a pak zavražděna. Její manžel Viktor byl deportován v červenci 1943 do Terezína a tam zavražděn dne 16. července 1943.

PohledEditovat

Na návsi v obci Pohled byly 14. srpna 2018 umístěny čtyři kameny připomínající rodinu Turnovských.[4]

SenožatyEditovat

Obrázek Nápis Bydliště Jméno, život
 
ZDE ŽIL
RUDOLF
FRANKENBUŠ

NAR. 1894
DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚN 17.9.1942
V MAJDANKU
Senožaty 82

49°34′9″ s. š., 15°11′58″ v. d.

Rudolf Frankenbuš (Rudolf Frankenbusch) se narodil v Senožatech 25. března 1894. Byl ženatý s Františkou Frankenbušovou, manželé měly dvě děti - Zdeňka (narozen v roce 1926) a Věru (narozena v roce 1928). Po smrti otce v roce 1924 převzal obchod s potravinami, jehož nabídku rozšířil a obchodoval se smíšeným zbožím. Dne 13. června 1942 byl deportován do Terezína (jeho číslo v transportu bylo 636). Při příjezdu vlaku na nádraží v Bohušovicích byl okamžitě odveden k čekajícímu vlaku do koncentračního tábora Majdanek (jeho číslo v transportu bylo 921), byl převelen k výkonu nucených prací. Dne 17. září 1942 byl Rudolf Frankenbusch zavražděn.
 
ZDE ŽIL
ZDENĚK
FRANKENBUŠ

NAR. 1926
DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚN 17.9.1942
V MAJDANKU
Senožaty 82 Zdeněk Frankenbuš (také Zdeněk Frankenbusch) se narodil 8. ledna 1926. Jeho rodiči byli Rudolf a Františka Frankenbuschovi. Jeho otec vlastnil obchod s potravinami. Dne 13. června 1942 byl spolu se sestrou a rodiči deportován do transportu do Terezína (jeho číslo v transportu bylo 639). Při příjezdu vlaku na nádraží v Bohušovicích byl okamžitě odveden k čekajícímu vlaku a byl pravděpodobně deportován do vyhlazovacího tábora Sobibor. Podle Jad vašem a holocaust.cz neexistuje žádná další informace (tento vlak je znám jako ztracený vlak, protože nebylo zcela jasné, kudy tento vlak vlastně jel a kdo byl vyhoštěn či transportován. Ve vlaku bylo asi 1000 deportovaných a zřejmě nikdo tuto cestu nepřežil. Je známo, že jeho otec byl převezen do koncentračního tábora Majdanek, kde vykonával práci a kde byl 17. září 1942 zavražděn. Na kameni je uvedena vražda 17. září 1942 v Majdanku. To není jisté.

Jisté však je, že Zdeněk Frankenbusch válku nepřežil.

 
ZDE ŽILA
FRANTIŠKA
FRANKENBUŠOVÁ

NAR. 1897
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚNA 17.9.1942
V MAJDANKU
Senožaty 82 Františka Frankebušová (také Františka Frankenbuschová) se narodila jako Františka Herrmannová dne 22. září 1897. Provdala se za Rudolfa Frankenbusche. Manželé měly dvě děti - Zdeňka (narozen v roce 1926) a Věru (narozena v roce 1928). Dne 13. června 1942 byla se svými dětmi a manželem deportována do Terezína (její číslo v transportu bylo 637). Při příjezdu vlaku na nádraží v Bohušovicích byla okamžitě odvedena k čekajícímu vlaku a pravděpodobně byla deportována do vyhlazovacího tábora Sobibor. Podle Jad vašem a holocaust.cz neexistuje žádná další informace (tento vak je znám jako ztracený vlak, protože nebylo zcela jasné, kudy tento vlak vlastně jel a kdo byl vyhoštěn či transportován. Ve vlaku bylo asi 1000 deportovaných a zřejmě nikdo tuto cestu nepřežil. Je známo, že její manžel byl převezen do koncentračního tábora Majdanek, kde vykonával práci a kde byl 17. září 1942 zavražděn. Na kameni je uvedena vražda 17. září 1942 v Majdanku. To není jisté. Jisté však je, že Františka Frankenbuschová válku nepřežila.
 
ZDE ŽILA
VĚRA
FRANKENBUŠOVÁ

NAR. 1928
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚNA 17.9.1942
V MAJDANKU
Senožaty 82 Věra Frankenbušová (také Věra Frankenbuschová) se narodila 1. ledna 1928. Jejími rodiči byly Rudolf a Františka Frankenbuschovi. Její otec vlastnil obchod s potravinami. Dne 13. června 1942, byla s bratrem a rodiči deportována do Terezína (její číslo v transportu bylo 638). Při příjezdu vlaku na nádraží v Bohušovicích byla okamžitě odvedena k čekajícímu vlaku a pravděpodobně deportována do vyhlazovacího tábora Sobibor. Podle Jad vašem a holocaust.cz neexistuje žádná další informace (tento vlak je znám jako ztracený vlak, protože nebylo zcela jasné, kudy tento vlak vlastně jel a kdo byl vyhoštěn či transportován. Ve vlaku bylo asi 1000 deportovaných a zřejmě nikdo tuto cestu nepřežil. Je známo, že její otec byl převezen do koncentračního tábora Majdanek, kde vykonával práci a kde byl 17. září 1942 zavražděn. Na kameni je uvedena vražda 17. září 1942 v Majdanku. To není jisté. Jisté však je, že Věra Frankenbuschová válku nepřežila.

TřebíčEditovat

Obrázek Nápis Bydliště Jméno, život
 
ZDE ŽIL
ARNOŠT BENEŠ
NAR. 1900
DEPORTOVÁN 1943
DO OSVĚTIMI
ZAVRAŽDĚN 1943
L. Pokorného 10

49°13′1″ s. š., 15°52′38″ v. d.

Arnošt Beneš se narodil v Třebíči 11. října 1911 jako třetí ze čtyř dětí v rodině Glaserů. Navštěvoval školu v Třebíči, vyučil se jako obchodník a pracoval v prodejně semen na Karlově náměstí č.p. 25. Později si pořídil obchod sám a v roce 1932 se oženil s Ingeborg (Inge), narozenou Schimkovou, která pocházela z Brna. V říjnu 1933 se manželům narodila první dcera. Susanna se narodila v říjnu 1937, později se narodila druhá dcera Hana. Arnošt Beneš se přátelil s malířem a fotografem Ludvíkem Bahnerem a začal se zajímat o fotografii. V letech 1932/1933 a 1934/1935 se podílel na výstavách Klubu fotoamatérů v Třebíči, která se konala v akademické hale: Beneš získal první cenu. V roce 1935 se podílel na výroční výstavě města, která ukázala i tvář židovského města v Třebíči mezi lety 1335-1935. Jeho obrazy byly vystaveny na výstavách v Jihlavě a Brně. Také se věnoval kresbě a vyráběl výrobky vyrobené z loutek a hraček pro své dcery a stavěl vykládaný nábytek. Byl také sběratelem drobných uměleckých předmětů a postaviček, měl také malou sbírku obrazů. V roce 1940 mu byly všechny cennosti odebrány nacisty. Byl mu zabaven dokonce i jeho fotoaparát. Čínský porcelán, který měl ve svém bytě byl zničen nacisty. Od této chvíle také nemohl pracovat v oboru. V květnu 1942 byli místní židé deportováni do Terezína a Osvětimi. Arnošt byl podroben nuceným pracím na stavbě železničního mostu v Sázavě, 16. listopadu 1942 byl deportován do Terezína (jeho číslo v transportu bylo 1). Dne 10. ledna 1943 byl transportován do Osvětimi (jeho číslo v transportu bylo 696). Do roku 1998 z lidí, kteří byli v tomto transportu, přežil pouze jeden člověk. Arnošt Beneš byl zavražděn dne 5. března 1943 v Osvětimi.[5]

Z třebíčských židů přežilo válku pouze 35 lidí, Susanna Urbanová, nejstarší dcera Arnošta Beneše byla jedna z nich, žije v Třebíči.

 
ZDE ŽIL
WALTER FÜRNBERG
NAR. 1898
DEPORTOVÁN 1943
DO OSVĚTIMI
ZAVRAŽDĚN 1943
Havlíčkovo nábřeží 1

49°13′ s. š., 15°52′38″ v. d.

Walter Fürnberg se narodil 25. listopadu 1898, byl ženatý s Annou. V roce 1942 byl jeho dům "arizován". V květnu 1942 byli třebíčští židé deportováni do Terezína a Osvětimi. Walter Fürnberg byl deportován do Osvětimi, kde byl 5. března 1943 zavražděn. Z třebíčských židů se z války vrátilo pouze 35.
 
ZDE ŽILA
ANNA INGBEROVÁ
ROZ. TAUSSIGOVÁ
NAR. 1898
DEPORTOVÁNA 1943
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚNA 1943
V OSVĚTIMI
Karlovo nám. 16

49°12′59″ s. š., 15°52′52″ v. d.

Anna Ingberová rozená Taussigová se narodila 11. ledna 1922 v Třebíči. Pocházela z rodiny obchodníků, její rodiče měli v Třebíči obchod. Anna se provdala za posledního třebíčského rabína rabbiho Mojžíše Ingbera. Vzali se v jejích 17 letech, krátce před vypuknutím války. Rabín Ingber pocházel z Podkarpatské Rusi a v roce 1935 přišel do Třebíče, aby převzal místo na rabinátu. V květnu 1942 byli třebíčští židé deportováni do Terezína a Osvětimi. Rabín Ingber byl deportován a nepřežil válku. Jeho žena Anna byla z Prahy deportována do Terezína 6. března 1943 (číslo v transportu bylo 983), odtud byla transportována 6. září 1943 do Osvětimi (její číslo v transportu bylo 2512). V ten den bylo do Osvětimi transportován 5007 lidí, z nich přežilo pouze 40 lidí. Anna Ingerbová byla zavražděna v Osvětimi. Z třebíčských židů jen 35 přežilo válku.[6]

V Třebíči bylo dne 27. května 2018 položeno dalších sedm kamenů zmizelých. Součástí akce byla vzpomínková modlitba.[7]

ŽirovniceEditovat

Obrázek Nápis Bydliště Jméno, život
 
ZDE BYDLEL
EDUARD PFEFFER
NAR. 1875
DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA
1943 DO OSVĚTIMI
ZAVRAŽDĚN
Podhadrí 267

49°15′9″ s. š., 15°11′10″ v. d.

Eduard Pfeffer
 
ZDE BYDLELA
MARIE PFEFFEROVÁ
ROZ. LUSTIGOVÁ
NAR. 1884
DEPORTOVÁNA 1942
DO TEREZÍNA
1943 DO OSVĚTIMI
ZAVRAŽDĚNA
Podhadrí 267 Marie Pfefferová
Dostupné mapy ke článku

Data pokládání kamenůEditovat

Data pokládání kamenů zmizelých v kraji Vysočina:

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liste der Stolpersteine im Kraj Vysočina na německé Wikipedii.

  1. Zmizeli Sousede Archivováno 23. 11. 2015 na Wayback Machine, Pavel Pachner, jeho manželka Ida, jejich dcery a vnoučata, citováno dne 23.
  2. http://yvng.yadvashem.org/nameDetails.html?language=en&s_lastName=weinerova&s_firstName=eliska&s_place=&itemId=4766826&ind=108
  3. http://www.holocaust.cz/de/opferdatenbank/opfer/132686-hana-weinerova/
  4. KUBÍKOVÁ, Dáša. Leo Turnovský z Pohledu jako jediný přežil válku. V obci odhalili kameny zmizelých za jeho rodinu [online]. Český rozhlas, 2018-10-01 [cit. 2019-03-19]. Dostupné online. 
  5. Životopis Arnošta Beneše.
  6. Stručný Životopis Anny Ingberové.
  7. Lidé v Třebíči si připomněli výročí transportů i holokaust | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2018-06-09]. Dostupné online. (česky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat