Seriózní médium

Seriózní médium (někdy také prestižní, standardní médium) je označení sdělovacího prostředku, kde klíčovou roli hraje objektivita, analýza a kontext, a obecné informace, jejichž význam roste s časovou vzdáleností od popisované události.[1]

Úkolem prestižního média je vybírat důležitá témata a přirozeným jazykem s přiměřeným zjednodušením je komentovat a analyzovat ptydepe politiků, propagandu PR agentur, ale i odborných a vědeckých prací a tím umožnit vytváření kvalifikovaného veřejného mínění.[2]

VlastnostiEditovat

Seriózní médium pracuje s významnými tématy, dlouhodobě sleduje společenské procesy a jevy, oslovuje odborníky, umožňuje polemiku a diskusi, případně provozuje investigativní žurnalistiku. Hlavním formátovým obsahem je komentář a analýza.[3] V článcích udržuje časovou linku, používá přesnou terminologii, kontext události, pohled odborníka, pracuje s ověřenými informacemi.[4][3] Zpravidla má definovaný svůj etický kodex.

Klíčovou roli hraje neutralita, lakoničnost, odkazování na reference a jejich ověřování.[5] Vnímají rozdíl mezi privátní a veřejným.[1]

PříkladyEditovat

Jako příklad seriózního média uvádí Karel Hvížďala v západní Evropě[3] tyto deníky:

Dále Daniel Raus zmiňuje britský týdeník Economist,[6] Radek Sárközi pak Proglas.[7]

Český deník seriózního typu však na trhu vinou procesu bulvarizace chybí a pohybují se na úrovni pop-novin. Dříve byly považovány za prestižní Hospodářské noviny než v květnu 2009 prošly rozsáhlou obsahovou proměnou a krácením.[3] Jedním z problémů udržení a vzniku prestižního deníku v ČR je i malý trh. Podle průzkumů by seriózní deník kupovalo okolo 30 tisíc lidí, k ekonomické soběstačnosti je však třeba 80 až 100 tisíc.[8]

OdkazyEditovat

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Karel Hvížďala: Bulvár, to není nadávka (přetisk), in Euro 43/2007, 2. listopad 2007
  2. Karel Hvížďala: Estetika médií určuje etiku sporů, Neviditelný pes, 11. června 2008
  3. a b c d Karel Hvížďala: Média a politika: rizika propojováníKatolický týdeník Příloha Perspektivy 19/2010
  4. Irena Ryšánková: Téma lekce: Lžou novináři?, rámcový vzdělávací program. 2008
  5. Zuzana Zejdová: Noviny a jejich titulky Archivováno 21. 3. 2009 na Wayback Machine in Metodický portál vzdělávání, 4. únor 2008
  6. Radko Kubičko, Petr Duhan, Daniel Raus: Disponují česká média svou vlastní hodnotovou orientací?[nedostupný zdroj] in Hovory o médiích, ČRo 6, 24. březen 2008
  7. Radek Sárközi Jak se dělá školní časopis(6) Mediální výchova, in Česká škola. 13. březen 2002
  8. Karel Hvížďala: Politici mají právo postavit se mínění většiny, rozhovor ČT 24, 20. duben 2010

Externí odkazyEditovat