Seraja Szapszal

představitel krymských a litevských Karaimů

Seraja Šapšal nebo Hadži Seraja Chan Šapšal (karaimsky: Хаджи Серая Хан Шапшал; polsky: Seraj Szapszal) (1873-1961) byl Chacham a představitel krymských a litevských Karaimů. Šapšal se narodil v Çufut Kale na Krymu a vystudoval Univerzitu v Petrohradě, kde získal doktorát z filologie a orientálních jazyků.

Seraja Szapszal
Shapshal.jpg
Narození 8.jul. / 20. května 1873greg.
Bachčisaraj
Úmrtí 18. listopadu 1961 (ve věku 88 let)
Vilnius
Místo pohřbení Karaite cemetery in Vilnius
Alma mater Východní fakulta Carské univerzity v Petrohradu
Ocenění Řád sv. Anny 2. třídy
Řád sv. Vladimíra 4. třídy
Řád sv. Stanislava 2. třídy
Řád znovuzrozeného Polska
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Panturkičtí přívrženci Seraji Šapšala tvrdí, že Šapšal získal doktorát na Univerzitě v Petrohradě, a/nebo doktorát a profesuru na Univerzitě Jana Kazimíra ve Lvově, pro toto tvrzení nicméně neexistuje jediný důkaz, kromě článků samotných přívrženců a citací z těchto článků, a jednoho „potvrzení“ z roku 1939 na nehlavičkovém papíře, podepsaný jakýmsi řádovým pracovníkem Univerzity. Do současné doby nebyl na Univerzitě ve Lvově nalezen žádný záznam o dizertaci ani o habilitaci Seraji Šapšala. Neexistuje ani jediný důkaz, že by Seraja Šapšal získal do roku 1955 titul doktor nebo profesor honoris causa. Lze věřit tvrzením, že na Univerzitě v Petrohradě úspěšně dokončil magisterské studium. Seraja Šapšal získal titul doktor filozofie až 8. ledna roku 1955; udělila mu ho Komise pro vzdělávání vědeckých pracovníků při Akademii věd Litevské SSR.

Šapšal byl z pověření carské vlády osobním učitelem íránského korunního prince Mohamada Ali Šaha a stal se v roce 1907 ministrem perské vlády; s touto funkcí se pojila povinnost poskytovat citlivé a strategické informace carské vládě.[zdroj?] Seraja Šapšal byl sice 16.8.1911 zvolen trokským chachamem, nabízený úřad ale odmítl přijmout; odůvodnil to nedostatkem zkušeností a nízkým věkem. Zajímavé je, že Seraja Šapšal nikdy nedokončil karaimské náboženské vzdělání (v dětství se přestěhoval do Petrohradu a navštěvoval pouze světské školy), neměl tedy právo užívat titul Ribbi a neměl právo rituálně porážet zvířata. Seraja Šapšal nebyl moc oblíben mezi náboženský zaměřenými karaimy, kteří ho považovali za Černosotněnce a kteří se nedokázali smířit s jeho podílem na krvavém potlačení povstání v Persii (v Persii si vysloužil přezdívku Krvavý Šapšal). Po obsazení Krymu bolševiky byl krátce vězněn, pomocí úplatků se mu ale podařilo uprchnout do Istanbulu. V letech 1919 až 1927 žil v Istanbulu, kde pracoval jako bankovní úředník. V roce 1927 se přestěhoval do Vilniusu a stal se představitelem Karaimů v Polsku. Šapšal byl zastáncem falešných teorií o chazarském původu Karaimů a dovedl tyto falešné teorie do extrému. Vzhledem k tomu, že po druhé světové válce se opět ucházel k titulu Chachama, není pravděpodobné, že by tyto snahy myslel zcela vážně. Šapšal prosazoval přerušení všech kontaktů mezi Karaimy a rabanitskými Židy. V roce 1941 se Szapszal setkal s čelními nacisty a pomáhal jim formulovat nacistickou politiku vůči východoevropským Karaimům. Jako vilniuský Chacham se nechvalně proslavil svojí konfrontační politikou s rabanitskými Židy, například se Zeligem Kalmanovičem. Szapszal předal nacistům podrobný seznam členů karaimské komunity z Vilniusu a z města Troki. Szapszal tímto ochránil Karaimy před noriberskými zákony, avšak také tím umožnil najít a uvěznit rabanitské Židy, kteří měli falešné doklady, které uváděly, že jsou Karaimové, kdyby to však neudělal, riskoval by zásah proti celé své komunitě, i díky tomu se některým rabanitům nakonec podařilo mezi karaimskou komunitu skrýt. Není ani úplně přesné mít za to, že Seraja Šapšal spolupracoval s nacisty, on s nimi hlavně vyjednával a dosáhl toho, že Karaité nebyli považováni za židy a to i když nacisté viděli karaistké modlitebny s židovskou liturgií a hebrejsky psanými knihami. Po válce sjednával karaitské záležitosti stejně tak s bolševiky. Po druhé světové válce žil v Trakai a později ve Vilniusu. Pracoval v komunistické Litevské Akademii Věd. Šapšal byl spoluautorem Karaimsko-Rusko-Polského slovníku (vydán 1974) a byl autorem mnoha článků o krymských Karaimech. Jeho „Historie Karaimů“ nebyla publikována. Část jeho sbírek a knih je možné zahlédnout v malém muzeu v karaitské modlitebně – kenese v Trakai. Šapšal zemřel v roce 1961.