Otevřít hlavní menu

Serž Azati Sarkisjan, někdy Sargsjan[pozn. 1] (arménsky Սերժ Ազատի Սարգսյան; * 30. června 1954 Stěpanakert) je arménský politik, ministr v několika vládách, posléze premiér a v období 2008–2018 arménský prezident.

Serž Sarkisjan
Serž Sarkisjan (2010)
Serž Sarkisjan (2010)

3. prezident Arménské republiky
Ve funkci:
9. dubna 2008 – 9. dubna 2018
Předchůdce Robert Kočarjan
Nástupce Armen Sarkisjan
Stranická příslušnost
Členství Republikánská strana Arménie

Narození 30. června 1954 (64 let)
Stěpanakert
Národnost Arméni
Choť Rita Sarkisjanová
Rodiče Azat Sargsyan a Nora Sargsyan
Příbuzní Levon Sargsyan (sourozenec)
Sídlo Jerevan
Alma mater Jerevanská státní universita
Profese politik
Ocenění Hero of Artsakh
Řád knížete Jaroslava Moudrého 1. třídy
Řád zlatého rouna
Řád cti
Řád Republiky Srbské
… více na Wikidatech
Podpis Serž Sarkisjan, podpis
Webová stránka www.serzhsargsyan.am
Commons Kategorie Serzh Sargsyan
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

V letech 1972–1974 sloužil jako voják základní službysovětské armádě. V roce 1979 ukončil studium filologie na Jerevanské státní univerzitě. V období let 1979 až 1988 působil v komunistických a komsomolských orgánech ve svém rodném městě Stěpanakertu, posléze byl velitelem karabašské domobrany ve válce o Náhorní Karabach.[2]

V roce 1990 se stal poslancem Národního shromáždění, v 90. letech byl postupně ministrem obrany, vnitra a ministrem národní bezpečnosti. V období 1999–2007 byl tajemníkem Národní bezpečnostní rady, v roce 2000 se stal znovu ministrem obrany. V roce 2007 se stal arménským premiérem.[2]

V únoru 2008 vyhrál s podporou vlastní Republikánské strany Arménie prezidentské volby; do funkce nastoupil v dubnu 2008. Jako prezident se zasadil o vytvoření celní unieRuskem a dalšími postsovětskými republikami v roce 2014 a realizoval přeměnu Arménie z prezidentsképarlamentní republiku, což bylo podle kritiků vyjádřením snahy o udržení si vlastního politického vlivu.[2]

V roce 2011 se konaly velké demostrace proti Sarkisjanovu režimu. Při dalších protestech v červenci 2016 žádali protestující jeho odstoupení a propuštění všech politických vězňů[3] – tyto demonstrace následovaly po přepadení policejní stanice v hlavním městě Jerevanu skupinou ozbrojenců, kteří požadovali propuštění opozičního politika a veterána války o Náhorní Karabach Žirajra Sefiljana. Při vzájemných stretech bylo zraněno přes 50 lidí.[4]

Sarkisjanovo prezidentské období skončilo dne 9. dubna 2018 a hned 17. dubna se stal předsedou vlády. Po několikadenních bouřlivých protestech, během nichž demonstranti požadovali jeho odstoupení a bylo zadrženo přes 200 lidí,[5] nakonec dne 23. dubna (po pouhých šesti dnech v úřadu) rezignoval, v důsledku čehož následně odstoupila i arménská vláda.[6]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Přes totožnost příjmení není příbuzný s dalšími arménskými politiky – svým nástupcem v prezidentském úřadu Armenem Sarkisjanem,[1] ani s bývalým premiérem Tigranem Sarkisjanem.

ReferenceEditovat

  1. Armenia lawmakers elect president as leader eyes 'super' powers. Tribune.com.pk [online]. 2018-03-02 [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c Arménský premiér odstoupil, vůdce opozice je na svobodě. ČT24 [online]. 2018-04-23 [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. 
  3. ATANESIAN, Grigor. Armenians step up their demands in a fourth summer of protest. Theguardian.com [online]. 2016-07-30 [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. GRIGORYAN, Marianna. Armenian police clash with demonstrators as hostage stand-off continues. Theguardian.com [online]. 2016-07-21 [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. V Arménii to vře. Policie rozháněla demonstranty a zatýkala představitele opozice. ČT24 [online]. 2018-04-22 [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. 
  6. Arménský premiér odstoupil, vůdce opozice je na svobodě. ČT24 [online]. 2018-04-23 [cit. 2018-04-24]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat