Seleukos II. Kallinikos

seleukovský král

Seleukos II. Kallinikos (Σέλευκος Β΄ ὁ Καλλίνικος, asi 265 př. n. l.225 př. n. l.) byl vládce Seleukovské říše od roku 246 př. n. l. do své smrti v roce 225 př. n. l. Jeho panování bylo poznamenáno řadou vnitřních i vnějších konfliktů, které vedly k oslabení říše.

Seleukos II. Kallinikos
Syria - king Seleukos II - 261-246 BC - gold stater - head of Seleukos II - Apollon - München SMS.jpg
Narození265 př. n. l.
Úmrtí225 př. n. l. (ve věku 39–40 let)
PotomciSeleucus III Ceraunus, Antiochos III. Megás a Antiochis
OtecAntiochos II. Theós
MatkaLaodice I
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byl známý pod přízvisky Kallinikos („krásně vítězící“) a Pogonos („vousatý“). Jeho otcem byl Antiochos II. Theós a matkou Laodiké I. Za manželku si vzal Laodiké II., s níž měl pět dětí.[1]

Jeho nástupu na trůn předcházel spor o následovnictví. Druhá manželka Antiocha Thea, egyptská princezna Bereniké Fernoforos, prosazovala jako legitimního vládce svého nezletilého syna Antiocha. Vypukla proto válka s Egyptem, při níž Ptolemaios III. Euergetés dobyl rozsáhlá území v Sýrii. Teprve roku 241 př. n. l. byl uzavřen mír a hranicí mezi oběma říšemi se stala řeka Nahr al-Kebir (řecky Eleutheros). Pak proti Kallinikovi vystoupil jeho mladší bratr Antiochus Hierax, který ovládl Sardy, a vypukla „válka bratrů“, která s přestávkami trvala až do Hieraxovy smrti roku 226 př. n. l.[2] Další pokus o svržení Kallinika vedla jeho teta Stratoniké Makedonská.

Za Kallinikovy vlády se také na východě vzbouřili Parthové, které vedl satrapa Andragorás. Oslabená Seleukovská říše nedokázala obnovit kontrolu v oblasti Parthie a Hyrkánie, kterou nakonec trvale ovládl Arsakés I. Nebezpečný protivník Seleukovcům povstal i v Malé Asii, kde Attalos I. vybudoval mocný stát v Pergamonu.

Seleukos II. zemřel ve věku zhruba čtyřiceti let po pádu z koně.[3] Jeho nástupcem se stal nejstarší syn Seleukos III. Keraunos.

ReferenceEditovat

  1. Livius.org Dostupné online
  2. Oxford Classical Dictionary Dostupné online
  3. Britannica.com Dostupné online

Externí odkazyEditovat