Sedmiramenný svícen (Brno)

mosazný svícen ve Starobrněnské bazilice

Brněnský sedmiramenný svícen je lité dílo nacházející se ve Starobrněnském klášteře, které pochází nejspíše z konce 15. století či počátku 16. století.[1] Svícen je mimo zvony jedním z nejstarších litých uměleckých děl v Brně[2] a mimo fragment Milánského svícnu jediným svého druhu v Česku.

Sedmiramenný svícen v Brně
Bazilica of The Assumption, Brno.jpg
Základní informace
Vznik 15. století
Vlastnosti
Medium mosaz
Umístění
Umístění Bazilika Nanebevzetí Panny Marie
Status
Památkový status movitá kulturní památka
část kulturní památky České republiky
Kód památky 23059/7-23 (PkMISSezObr) (součást památky )
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

Svícen má zužující se válcovitý dřík s kruhovou podstavou, na jehož spodní části je šest prstenců. Z podstavy dříku vybíhají tři zvířecí hlavy, celý svícen stojí na osmibokém kameni s profilovanou horní hranou, do níž jsou zvířecí hlavy zapuštěny. Dřík je dále rozdělen šesti výraznými prstenci, ve střední části navíc tenkými prstenci mezi nimi. Z třetího až pátého prstence vybíhají osově souměrně ze strany ramena, jejichž zahnutí připomíná tvar oslího hřbetu. Ramena s osmibokým průřezem jsou rovněž rozdělena prstenci, vnější ramena čtyřmi, prostřední třemi a vnitřní jen dvěma. Délka ramen se směrem ke středu zkracuje, takže jejich konce jsou v jedné rovině. Konce ramen jsou zakončeny miskami, přičemž prostřední je větší, a mezi sebou propojeny pruty s prolamovanými oblouky.[3] Na svícnu se nenachází žádné nápisy či značky.

RozměryEditovat

Celková šířka svícnu je 2 m, výška činí 3,3 m.[3][4][2] Kamenný podstavec má průměr 95 cm,[2] malé misky mají průměr 22 cm[3][4] a velká miska uprostřed má průměr 30 cm.[3][4]

HistorieEditovat

Původ a datace svícnu není jasná. V prvním článku o svícnu je jeho vznik umístěn do první poloviny 15. století.[5] V současnosti převládá názor, že vznikl na konci 15. či začátku 16. století.[1] Není známo kdo mohl svícen objednat, předpokládá se, že mohl být pořízen za abatyše Perchty z Boskovic (ve funkci 1464–1482), která během 70. a 80. let klášter s pomocí svého bratra, olomouckého biskupa Tase z Boskovic, obnovovala po škodách způsobených husitskými válkami a válkou s uherským králem Matyášem Korvínem.[6][7][P 1] Chrám byl během toho vybaven souborem deskových maleb a původní oltář sv. Kříže byl upraven a doplněn obrazem Mše sv. Řehoře.[6][P 2] August Prokop uvádí tradici, podle které je svícen darem markraběte Jana Jindřicha a pochází tak z jeho doby.[4][1]

UmístěníEditovat

Svícen byl pravděpodobně umístěn v chóru kostela,[3] nejspíše před oltářem, později stál před středním pilířem kruchty[8][P 3][9][3][10] a následně byl přesunut k jihozápadní zdi transeptu poblíž sakristie, kde stojí dosud.[P 4] Takto rozměrný svícen pravděpodobně sloužil pro osvětlení kostela, není tedy vyloučeno, že jich v kostele bylo více.[11]

StylEditovat

Svícen svým počtem ramen následuje biblický vzor zlatého sedmiramenného svícnu z Šalamounova chrámu v Jeruzalémě. Podobné svícny se objevují v kostelích od raného středověku až do konce 16. století.[1] Tvar svícnu je jednoduchý a jeho zdobení střídmé, což narušují zvířecí hlavy na postavě.[3] Na základě celkového tvaru, tupých profilů a prolamovaných oblouků datuje profesor architektury Hanns Petschnigg svícen do 15. století.[3][12] Lüer a Creutz zařadili svícen do 14. století společně se svícny z Frankfurtu nad Odrou (1375),[13] Lüneburgu (1400), Gandersheimu (před 1433)[14] či Halberstadtu (1475), nejspíše bez znalosti jejich datace, a brněnský svícen označují za jihoněmecký.[15] Peter Bloch na základě vzhledu datuje svícen do konce 15. století, což přebírá i Bohumil Samek.[16][17][18][11] Bloch tak činí na základě zařazení brněnského svícnu do početné severoněmecké skupiny gotických svícnů, avšak nelze jej přesněji zařadit jelikož se vymyká.[19]

Gotické svícny podle něj vykazují několik charakteristik: oproti stromovitým románským svícnům je tvar kompaktnější; materiálem není již bronz, ale mosaz; části dříku a ramen nebývají propojeny zdobenými uzly, ale prstenci; tvar ramen vychází spíše z tvaru oslího hřbetu; misky na svíčky jsou až na výjimky v rovině a noha je oproti románským příkladům s draky a větvovím tvořena jednoduššími tvary – různě profilovaným nebo stupňovaným talířem.[19] Samostatnou skupinou jsou svícny s konzistentní talířovitou nohou, která stojí na lvech – většinou třech nebo čtyřech, v případě brněnského či kolobřežského svícnu je talíř propojen se lvy navíc pomocí malých zvířecích hlav. U brněnského svícnu však lvi chybí.[19][P 5]

Dana Stehlíková v katalogovém hesle ke svícnu shledává, že není možné jednoznačně rozhodnout jestli jde o import vlámského, porýnského nebo saského vzoru či o brněnskou napodobeninu a uvádí „dosavadní datování“ do 15. či začátku 16. století.[P 6] Stehlíková rovněž polemizuje nad tím, jestli svícen není mladší kopií originálu, který mohl být roztaven pro válečné účely, jelikož na svícnu chybí jakékoliv nápisy či značky.[20] Aleš Flídr konstatuje, že se svícen stylově řadí do pozdního středověku a navrhuje, že může jít o import z dolního Porýní či o brněnskou práci.[21]

Podobné gotické svícny jsou v Kolobřehu (1327),[22] Möllnu (1436),[23] Werbenu (1487),[24] Perlebergu (1475),[25] Halberstadtu (1475),[26] Lundu (2. pol. 15. st), Hamelnu (1490),[27] Magdeburgu (1494).[28][P 7] Stockholmu (konec 15. st.),[29] Tallinu (1519)[30] a Fürstenwaldu (1538).[31]

VýznamEditovat

Účel svícnu není znám, podle Petera Blocha měly obecně sedmiramenné svícny v kostelích dvojí význam.[32] Sedmiramenné svícny se začaly v kostelích objevovat v době vlády Karla Velikého, jenž Cáchy považoval za druhý Jeruzalém a svoji palácovou kapli za druhý Šalamounův chrám, v němž umístěný trůn napodoboval Šalamounův trůn.[32] Tímto se Karel Veliký pomyslně pasoval na nového Šalamouna a vládce křesťanstva.[16] Součástí odkazu na Šalamounův chrám byly rovněž sedmiramenné svícny, jenž se podle pramenů měly nacházet v chrámu v Aniane společně s archou úmluvy ve formě dutého oltáře a v chrámu ve Fuldě s archou ve formě relikviáře.[32][33] Tato karolinská tradice zakládá na prvotním významu svícnu, připomínajícím menoru, který měl společně s archou úmluvy představovat Šalamounův chrám, prototyp všech chrámů víry. Zároveň svícen a archa souvisí s představou ecclessie (znamenající zároveň Církev i kostel) jako nového Chrámu, většího a dokonalejšího. Druhý význam získaly svícny ve dvanáctém století, kdy měly formu stromu, čímž měly představovat strom Jesseho podle Izajášovy vize. Svícen by v tomto případě představoval samotný strom a sedm svící by odkazovalo na sedm darů ducha svatého.[32]

MateriálEditovat

Z jakého kovu je svícen odlit není v literatuře jednoznačné. Starší literatura převážně uvádí, že je svícen mosazný,[9][3][34][35][16] některé neodborné či současné prameny uvádí bronz.[10][36][7][18][17][1][2][21] Jednoznačná materiálová analýza však dosud nebyla publikována.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Svícen byl podle pátera Josefa Mendela přestěhován spolu s augustiniány po zrušení jejích kláštera při kostele sv. Tomáše. Tato možnost by mohla vyvrátit dosavadní úvahy o jeho objednavateli.
  2. Obraz Mše sv. Řehoře ve sbírce Moravské galerie
  3. Publikace Archiv für Geographie z roku 1822 uvádí svícen jako osmiramenný.
  4. Na fotografiích stál svícen pod kruchtou alespoň do roku 1922. Avšak, přesunut byl pravděpodobně již během úpravy interiéru kostela a přestavby kruchty prováděné od roku 1898.
  5. Podle Blocha má být brněnský svícen raným a osamoceným příkladem tohoto prvku.
  6. Není jasné, odkud Stehlíková čerpá rozpětí doby vzniku až do začátku 16. století.
  7. Magdeburgský svícen na fotografii

ReferenceEditovat

  1. a b c d e STEHLÍKOVÁ, Dana. Od gotiky k renesanci: výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. Příprava vydání Kaliopi Chamonikola. Brno: Moravská galerie, 1999. 664 s. ISBN 80-7027-097-7. Kapitola 287 Sedmiramenný svícen ze Starého Brna, s. 573–574. 
  2. a b c d ZAPLETALOVÁ, Dana; HLOŽEK, Martin. Chemické a mikroskopické rozbory odpadu středověké zvonařské nebo kovolitecké výroby z Pekařské ulice v Brně. Archeologia technica: zkoumání výrobních objektů a technologií archeologickými metodami. Brno: Technické muzeum, 2011, čís. 22, s. 91–106. Dostupné online. ISSN 1805-7241. 
  3. a b c d e f g h i PETSCHNIGG, Hans. Die Kirche der P. P. Augustiner in Brünn. Mittheilungen der K.K. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale. Wien: Prandel und Ewald, Jänner 1862, roč. VII, čís. 1, s. 11–21. Dostupné online. (německy) 
  4. a b c d PROKOP, August. Die Markgrafschaft Mähren in kunstgeschichtlicher Beziehung. Svazek II. Wien: R. Spies, 1904. 4 svazky (1492 s.). Kapitola XLIX. Die plastik der gotischen periode in Mahren e) Mittelalterlicher Erzguß in Mähren, s. 623. (německy) 
  5. Der siebenarmige Leuchter im Königskloster bei Brünn. Wiener Zeitung. 16. Januar 1861, čís. 13, s. 4. Dostupné online. (německy) 
  6. a b KROUPA, Jiří; SUCHÁNEK, Pavel. 11: Staré Brno – Augustiniánský konvent. In: KROUPA, Jiří. Dějiny Brna 7: Uměleckohistorické památky, historické jádro. [s.l.]: Statutární město Brno, Archiv města Brna, 2015. ISBN 978-80-86736-46-4. S. 687–688.
  7. a b Kaple baziliky a mobiliář [online]. Augustiniánské opatství a farnost při bazilice Nanebevzetí P. Marie na Starém Brně [cit. 2019-02-18]. Dostupné online. 
  8. J. G. R. S. Die Kirche des Königinn-Klosters in Brünn. Archiv für Geographie, Historie, Staats- und Kriegskunst. Wien: Franz Härterschen, 21. August 1822, roč. 13, čís. 99–100, s. 536. Dostupné online. 
  9. a b Der siebenarmige Leuchter im Königskloster bei Brünn. Wiener Zeitung. 16. Januar 1861, čís. 13, s. 4. Dostupné online. (německy) 
  10. a b Průvodce Brnem a jeho okolím. Brno: C. Winkler, 1893. 32 s. Dostupné online. S. 6. 
  11. a b Kaple baziliky a mobiliář [online]. Augustiniánské opatství a farnost při bazilice Nanebevzetí P. Marie na Starém Brně [cit. 2019-02-18]. Dostupné online. 
  12. Hans Petschnig – Architektenlexikon Wien 1770–1945. www.architektenlexikon.at [online]. Architekturzentrum Wien [cit. 2019-02-19]. Dostupné online. 
  13. Siebenflammige Prophezeiung. MOZ.de [online]. [cit. 2019-02-24]. Dostupné online. (německy) 
  14. Kanonissenstift Gandersheim, Bad Gandersheim, Stiftskirche: Deutsche Inschriften Online. www.inschriften.net [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. 
  15. LÜER, Hermann; CREUTZ, Max. Geschichte der Metallkunst. Svazek I. Stuttgart: Ferdinand Enke, 1904. 2 svazky (660 s.). Dostupné online. S. 328. 
  16. a b c BLOCH, Peter. Siebenarmige Leuchter in christlichen Kirchen. Koln: M. Dumont Schauberg, 1961. (Sonderdruck aus dem Wallraf-Kichartz-Jahrbuch; sv. III). Dostupné online. S. 182. (německy) 
  17. a b SAMEK, Bohumil. Klášter augustiniánů v Brně. Brno: Opatství na Starém Brně, NPÚ Brno, 1993. 64 s. ISBN 80-85032-19-8. S. 23. 
  18. a b SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska. Svazek 1. A-I. Praha: Academia, 1994. 2 svazky. ISBN 80-200-0474-2. Kapitola Kostel nanebevzetí P. Marie a klášter Cisterciaček (Augustiniánů), s. 189. 
  19. a b c Bloch 1961, s. 167–171
  20. STEHLÍKOVÁ, Dana. Od gotiky k renesanci: výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. Příprava vydání Kaliopi Chamonikola. Brno: Moravská galerie, 1999. 664 s. ISBN 80-7027-097-7. Kapitola 287 Sedmiramenný svícen ze Starého Brna, s. 573–574. 
  21. a b FLÍDR, Aleš. Dějiny Brna 2: Středověké město. Příprava vydání Libor Jan. Brno: Statutární město Brno, Archiv města Brna, 2013. 1071 s. ISBN 978-80-86736-36-5. Kapitola 7. Stavební vývoj a projevy umění, s. 883. 
  22. Bloch 1961, s. 186
  23. Bloch 1961, s. 188
  24. Die St. Johanniskirche zu Werben [online]. [cit. 2019-02-19]. Dostupné online. (německy) 
  25. St. Jacobi Kirche Perleberg - Kirchenkreis Prignitz. www.kirchenkreis-prignitz.de [online]. [cit. 2019-02-19]. Dostupné online. 
  26. Halberstadt (Stadt), Liebfrauen, Standleuchter; seit vor: Deutsche Inschriften Online. www.inschriften.net [online]. [cit. 2019-02-19]. Dostupné online. 
  27. Hameln, St. Bonifatii, Dreiarmiger Standleuchter mit rundem: Deutsche Inschriften Online. www.inschriften.net [online]. [cit. 2019-02-19]. Dostupné online. 
  28. Bloch 1961, s. 187
  29. Bloch 1961, s. 189
  30. siebenarmiger Messingleuchter | estnisch | Bildindex der Kunst & Architektur - Bildindex der Kunst & Architektur - Startseite Bildindex. www.bildindex.de [online]. [cit. 2019-02-19]. Dostupné online. 
  31. Bloch 1961, s. 184
  32. a b c d BLOCH, Peter. Seven-branched candelabra in Christian churches. Journal of Jewish Art. Roč. 1974, čís. 1, s. 44–49. ISSN 0160-208X. 
  33. BAŽANT, Jan. Umění českého středověku a antika. Praha: KLP, 2000. 271 s. Kapitola Vladislav II. a říše římská, s. 90–92. 
  34. B., V. Dějepisné obrazy města Brna. Obrazy života: domácí illustrovaná biblioteka zábavného a poučného čtení. Praha: Josef Vilímek. Roč. 1861, čís. 9, s. 325–330. Dostupné online. 
  35. BOUBELA, Rudolf Václav. Den v Brně: stručný průvodce městem. Brno: Zemský Cizinecký svaz pro Moravu a Slezsko, 1922. 40 s. Dostupné online. S. 22. 
  36. DOSTÁL, Eugen. Církevní památky brněnské. Salon společnost, sport, divadlo, film, moda, výtvarné umění. Brno: Jan Hanáček, červenec 1922, roč. 1, čís. 3, s. 15–18. Sokolské číslo. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat