Savoia-Marchetti S.55

italský létající člun

Savoia-Marchetti S.55 byl dvoutrupý létající člun vyráběný v Itálii od roku 1924, který dosáhl mnoha rekordů v rychlosti, užitečném zatížení, dostupu a doletu.

Savoia-Marchetti S.55
Savoia-Marchetti S.55 felszállás közben.jpg
Určenídopravní, průzkumný, torpédový a bombardovací létající člun
VýrobceSavoia-Marchetti
ŠéfkonstruktérAlessandro Marchetti
První letsrpen 1924
Zařazeno1926
Vyřazeno1945
UživatelRegia Aeronautica
Brazilské námořnictvo
Španělské letectvo
Rumunské letectvo
Aeroflot
Vyrobeno kusů243+
Další vývojSavoia-Marchetti S.66
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Technický popisEditovat

S.55 se vyznačoval mnoha inovativními konstrukčními prvky. Všichni cestující nebo náklad byli umístěni ve dvojici trupů, letoun byl ovládán z kabiny v zesílené části křídla mezi oběma trupy. Byl poháněn dvěma motory, uloženými v tandemu na vzpěrách nad křídlem. Motory byly ostře nakloněny šikmo vzhůru. Dva nosníky, vyztužené dráty, spojovaly ocasní plochy (s trojitou SOP) s trupy a křídlem.

Operační nasazeníEditovat

I přesto, že jeho konstrukce byla neobvyklá, stroj byl pozoruhodně způsobilý k letu. V roce 1926 získal prototyp S.55P 14 světových rekordů v rychlosti, dostupu a doletu s užitečným zatížením.[1] Největších úspěchů S.55 ale dosáhl při mnoha letech mezi Evropou a Amerikou.

S.55 provedly řadu raných přeletů Atlantského oceánu v době, kdy to byl stále velmi riskantní a náročný podnik. S.55 Santa Maria pod velením Francesca de Pinedo přelétl z Dakaru v Senegalu do Pernambuca v Brazílii v únoru 1927, tři měsíce před sólovým přeletem Charlese Lindbergha. Brazilec João Ribeiro de Barros a jeho tříčlenná posádka přelétli Atlantik v S.55 Jahú 24. dubna 1927.

Italský letecký maršál Italo Balbo proslul organizováním masových přeletů S.55 přes Atlantik, které vyvrcholily roku 1933 letem 24 letadel na světovou výstavu v Chicagu. Letouny pod Balbovým velením odstartovaly 1. července 1933 z Orbetella v Itálii, do cíle dorazily za něco málo přes 48 hodin, v těsné formaci „V“. Tyto velké flotily letadel byly někdy nazývány Balbo.[2]

Letoun pokračoval ve službě v Regia Aeronautica jako dálkový bombardér a hlídkový letoun, na začátku druhé světové války již poslední S.55 nebyly provozuschopné a byly uloženy v rezervě.

Rumunské královské letectvo mělo počátkem války 5 strojů které, spolu s dalšími staršími italskými hydroplány, užívalo v Černém moři až do let 1942-1943, kdy zbylé kusy převedlo k výcviku.[3]

Zachovalý exemplářEditovat

 
S.55 (I-BAUQ, „Jahú“)

Jediný S.55 se uchoval v Brazílii v muzeu v São Paulu. Je to letoun s registrační značkou I-BAUQ, pojmenovaný Jahú, který pod velením João Ribeiro de Barrose roku 1927 přelétl jižní Atlantik.[4]

VariantyEditovat

 
Prototyp S.55
  • S.55 - prototypy a původní výrobní model, dodávaný od roku 1927 do roku 1930, vyrobeno 90 kusů, včetně dvou prototypů.
  • S.55C - civilní varianta dodávaná v letech 1925 až 1926, vyrobeno 8 kusů.
  • S.55P - vylepšená civilní varianta se zvětšenými trupy pro 10 cestujících a zakrytou kabinou osádky, dodávaná v letech 1928 až 1932, vyrobeno 23 kusů.
  • S.55A - vojenská varianta dodávaná s motory Fiat A.22R o výkonu 418 kW (560 k), vyrobeno 16 kusů.
  • S.55M - varianta s některými dřevěnými částmi nahrazenými kovovými, vyrobeno sedm kusů firmou Piaggio roku 1930.
  • S.55 Scafo Allargato - zvětšené trupy a zakrytá kabina osádky, 16 kusů vyrobeno firmou Savoia-Marchetti a 16 firmou CANT.
  • S.55 Scafo Allargatissimo - varianta se značně zvětšenými trupy, 20 kusů vyrobeno firmou Savoia-Marchetti, 16 firmou Macchi a šest firmou CANT.
  • S.55X - varianta vybavená motory Isotta-Fraschini Asso 750, určená k přeletům severního Atlantiku, později vyzbrojena a použita jako průzkumný bombardér, vyrobeno 25 kusů.

UživateléEditovat

 
S.55 Aeroflotu
 
Příprava S.55 ke vzletu, 1930 až 1933

Civilní uživateléEditovat

Sovětský svaz  Sovětský svaz

Vojenští uživateléEditovat

  Itálie
Brazílie  Brazílie
  Španělsko
  Rumunsko

Specifikace (S.55X)Editovat

Technické údajeEditovat

  • Osádka: 5-6
  • Délka: 16,75 m
  • Rozpětí: 24,00 m
  • Výška: 5,00 m
  • Nosná plocha: 93,0 m²
  • Prázdná hmotnost: 5 750 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 8 260 kg
  • Pohonná jednotka: 2x Isotta-Fraschini Asso 750, 656 kW (880 k) každý

VýkonyEditovat

  • Maximální rychlost: 279 km/h
  • Dolet: 3 500 km
  • Dostup: 5 000 m

VýzbrojEditovat

  • 4 x 7,7 mm kulomet
  • 1 x torpédo nebo 2 000 kg bomb

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Savoia-Marchetti S.55 na anglické Wikipedii.

  1. Yenne (2003), s. 58.
  2. SAVOIA-MARCHETTI S-55 [online]. allstar.fiu.edu [cit. 2016-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. AXWORTHY, Mark; SCAFEŞ, Cornel; CRACIUNOIU, Cristian. Third Axis, Fourth Ally: Romanian Armed Forces in the European War, 1941-1945. London: Arms and Armour Press (Cassell), 1995. ISBN 1-85409-267-7. Kapitola 8. The Romanian Aircraft Industry: Pre-War Foreign Deliveries, s. 276. (anglicky) 
  4. HOWARD, Lee; GARELLO, Giancarlo. Flying-boat in the family. Aeroplane. Kelsey Publishing, prosinec 2010, s. 94–95. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • YENNE, Bill. Seaplanes & Flying Boats: A Timeless Collection from Aviation's Golden Age. New York: BCL Press, 2003. Dostupné online. ISBN 1-932302-03-4. (anglicky) 
  • LOWE, Malcolm. Encyklopedie letectví (1848-1939). Dobřejovice: Rebo Production CZ, 2005. 303 s. ISBN 80-7234-407-2. 

Externí odkazyEditovat