Satan a ďábel v kultuře

Gustav Doré, Satan na ilustraci k Ztracenému ráji, 1866

Satan či Ďábel, protivník Boha abrahámovských náboženství, je častým motivem v západního výtvarného a múzického umění a literatury, včetně jejich lidových a populárních forem. V těchto dílech často splývá se spřízněnými postavami jako Lucifer, Samael, Mefistofeles, Beelzebub, čert a další.

Populární obraz Satana vychází především ze Zjevení Janova jež popisuje Válku na nebesích, v které archanděl Michael a bojoval s drakem, přičemž oba měly na své straně část andělů - tohoto draka Zjevení ztotožňuje se Satanem.[1] Populární důvodem pro Satanovu vzpouru je po vzoru židovského apokryfu Život Adama a Evy jeho pýcha, pro kterou odmítl Boží příkaz poklonit se právě stvořenému Adamovi. Z těchto důvodů je tak Satan zobrazován jako král pekla a vůdce padlých andělů či démonů.[2]

Satanův vzhled je často proměnlivý. Může se například objevovat jako postava s rudou kůží, rohy, bradkou a zvířecíma, typicky kozlíma, nohama, případně s trojzubcem či vidlemi v ruce – některé prvky tohoto obrazu, především rohy a kozlí atributy, můžou mít původ v tradičním zobrazení řeckého boha Pana a jeho služebníků satyrů. Takové vyobrazení Satana je užito v dílech jako kreslené grotesky Warner Brothers, Omen: Přichází Satan! Richarda Donnera (1976), Legenda Ridleyho Scotta (1985) a South Park. Jindy je naopak prezentován jako nejkrásnější z andělů a má podobu šarmantního a přitažlivého muže, v takovém případě jsou často zdůrazňována jeho schopnost získávat duše lidí tím, že využívá jejich marnivosti a předkládá jim lákavá pokušení. Vzácně je Satan zobrazován jako potměšilá žena, jako např. ve filmech Smlouva s ďáblem (2000), ale i Umučení Krista (2004).[2][3]

PříkladyEditovat

V románu Iry Levina Rosemary má děťátko, zfilmovaném Romanem Polanskim, hlavní hrdinku (hranou Miou Farrowovou) oplodní Satan a ona porodí jeho dítě. V románu Arturo Pérez-Reverteho Dumasův klub, zfilmovaném jako Devátá brána, hlavní hrdina (hraný Johnny Deppem) pátrá po zmizelé knize obsahující postup pro přivolání Satana.

Ve filmu Constantine ztvárnil roli Satana Peter Stormare. Satan je zde relativně dobrým – zabrání skutečnému nebezpečí, kterým je vypuštění jeho syna na svět (z taktických důvodů – více zla na světě by znamenalo méně duší do pekla).

Ve filmu Ďáblův advokát je Satan ztělesněn Alem Pacinem jako John Milton (odkaz na starého anglického autora – Paradise Lost) a jako Satanovo vítězství (mezi řádky) prezentuje způsob života v Západním světě.

Využití Satana, jako ztělesnění zla, skýtá mnoho dějových příležitostí. South Park kupříkladu dosahuje politicky satirického účinku tím, že Satan v něm je týraným milencem (evidentně horšího) Saddáma Husajna. Jiní používají zápasy hrdinů se Satanem, aby zviditelnili lidské slabosti a nedostatky při snaze vést dobrý život – například Smlouva s ďáblem (2000 jako remake filmu z r. 1967). A v hororovém žánru Satan poskytuje působivého, takřka všemocného protivníka, jako v trilogii Omen.

William Peter Blatty, autor následně zfilmované knihy Exorcista, prohlásil, že ji napsal s evangelizačním záměrem zobrazit vrcholné zlo, jako způsob, jak připomenout světu potřebu věřit ve vrcholné dobro, Boha.

V seriálu Lovci duchů roli Satana ztvárnil herec Mark Pellegrino. Satan je v seriálu vypuštěn na svobodu z klece z pekla, do které ho dostal jeho otec Bůh. Satan si tak hledá svojí pravou schránku, kterou se stává Sam, jeden z bratrů Winchesteru. V seriálu ho nazývají Lucifer.

Satan se rovněž objevuje v hudbě. Mnoho rockových hvězd jako Rolling Stones, Ozzy Osbourne a AC/DC nahrálo písně o Satanovi. Například mnoho Osbourneových alb (jak sólo, tak s jeho původní skupinou Black Sabbath) oslavovalo nebo jindy kritizovalo uctívání ďábla. Rolling Stones mají píseň Sympathy for the Devil (Soucit s ďáblem), jejíž cover verzi později natočili Guns N' Roses pro film Interview s upírem podle románu Anne Riceové.

V komiksu Sandman je například jednu dobu peklo triumvirát: o vládu se dělí Belzebub, Lucifer a Azrael.

V Goethově Faustu vystupuje Mefisto jako zajímavá postava,[4] na obrazech a kresbách se od poloviny 19. století objevují fantastická zobrazení ďábla (typicky s netopýřími křídly) a v básních i ve filmech je ďábel někdy předmětem obdivu (např. slavný film René Claira "Ďáblova krása", 1950).

ReferenceEditovat

  1. Zj 12, 7– 9 (Kral, ČEP)
  2. a b Satan [online]. TV Tropes [cit. 2020-03-28]. Dostupné online. 
  3. Big Red Devil [online]. TV Tropes [cit. 2020-03-28]. Dostupné online. 
  4. Viz např. J. Patočka, Smysl mýtu o paktu s ďáblem. In: Umění a čas I. Sebrané spisy 4. Praha: Oikúmené 2004, str. 510-525.