Otevřít hlavní menu
Tento článek je o záchranném vozidlu. O československém seriálu pojednává článek Sanitka (seriál).
Sanitní vůz Škoda 1203 v provedení blízkém obvyklé podobě sanitek v 80. letech 20. století v Československu

Sanitka neboli sanita (též ambulance, sanitní vůz nebo sanitní vozidlo) je vozidlo, které využívají zdravotničtí pracovníci k přepravě zraněných pacientů, k dopravě raněných, nemocných a rodiček (DRNR) nebo k transportu tělesných orgánů k transplantacím. Existuje mnoho druhů sanitek s různými úrovněmi výbavy až po speciální záchranářská vozidla. Sanitky provozují zdravotnické záchranné služby, nemocnice, soukromé subjekty zajišťující DZS (dopravní zdravotní službu), Mezinárodní červený kříž a mnoho dalších organizací. Zvláštností jsou pak vojenská nebo hasičská sanitní vozidla.

Sanitka je pouze označení auta zdravotnické záchranné služby. Širší termín ambulance zahrnuje také další prostředky zdravotnické záchranné služby: motocykly, kola, terénní vozidla, lodě a prostředky letecké záchranné služby (helikoptéry a letadla).

HistorieEditovat

 
Sanitní vůz nemocnice v Uherském Hradišti 1925

Již v 18. století začaly na území Evropy vznikat první pokusy o přepravu lékařů k pacientům. V roce 1792 při korunovaci krále Františka II. vznikla první pohyblivá pracoviště lékařů, ranhojičů a porodních bab.[1] Transport pacientů byl zajištěn koňskými povozy. Sanitní vozidla se začala používat už v první polovině 20. století, nejprve ve velkých městech. Jejich rozvoj do ostatních oblastí nastával postupně od 60. let, když začaly vznikat první záchranné služby. Tehdy se ale jednalo o běžná vozidla, např. Škoda 1201, později Škoda 1203. Tato vozidla provozovaná někde až do 90. let minulého století neměla ambulantní část s moderním vybavením, jako je tomu u současných sanitek. Měla jen lůžko pro pacienta a základní vybavení sebou vozil lékař v brašně. Sanitky, tak jak je známe dnes, se začaly na území Československa objevovat až v 80. letech. Po roce 1989 docházelo postupně k modernizaci vybavení a nákupu nových vozidel, která už nesloužila jen k transportu pacientů. Dnes existuje mnoho druhů záchranných prostředků, které nabízejí celou řadu možností.

Typy sanitek a jejich třídyEditovat

Třída A1 nebo A2Editovat

 
Sanitka třídy A
 
Vozidlo převozové služby v neobvyklém žlutém zbarvení

Sanitní vozidla třídy A1 jsou vozidla, která jsou určena k přepravě maximálně jednoho sedícího nebo ležícího pacienta. Sanitky třídy A2 jsou vozidla, která jsou určena k přepravě minimálně jednoho ležícího pacienta a většího počtu sedících pacientů. Tyto sanitky bývají klasifikovány obvykle jako doprava raněných, nemocných a rodiček (DRNR). Velmi často bývají nasazovány jako vozidla dopravní zdravotní služby (DZS). Jejich zakladni vybavu tvori nositka, infarktove kreslo a obvykle jeste jedno dalsi pevne kreslo. Zakladni vybavu tvori dlahy, odsavacka, O2, AED, porodnicky balicek, trauma sada s ostatni nezbytne vybaveni pro akutni stavy krome leku. Slouží k přepravě pacientů mezi nemocnicemi nebo mezi nemocnicí a domovem pacienta. Vyuzivaji se jak k sekundarnim vyjezdum, tak preprave krevnich konzerv, tkani, organu a dalsiho. Neslouží primárně k akutním (primárním) výjezdům, jsou ale v případě hromadného neštěstí mohou být využity i k tomuto účelu. Jejich provozovatelé jsou většinou nemocnice nebo soukromé firmy. Některé záchranné služby je provozují také, ale jen v určitých regionech, ne celoplošně.

Přestože vozy třídy A svou podstatou, určením, posádkou a vybavením nejsou určeny pro akutní převozy, česká norma dovoluje na těchto vozech instalaci světelných signalizačních zařízení modré barvy a sirény. Případné použití těchto prvků řidičem takového vozu je tedy legální, protože vozy díky této výbavě mohou být nasazeny v případech, kdy je užití výstražného zařízení nezbytné.

Sanitní vozidla třídy A bývají nejčastěji menší dodávky, které nemívají střešní nástavby. Obvykle mají také bílou barvu oproti sanitkám tříd B a C, které bývají v signální žluté.

Třída BEditovat

Tento typ sanitek provozují záchranné služby a slouží k akutním výjezdům. Je to nejčastější typ sanitky pro výjezdy ke stavům ohrožujícím zdraví nebo život pacienta. Jsou také nejvíce rozšířeny v České republice i v Evropě. Jejich vnitřní zástavby zahrnují výbavu na takové úrovni, aby bylo možno pacienta před transportem stabilizovat. Mezi výbavu patří defibrilátor-kardiostimulátor, nosítka, vakuová matrace, scoop rám, krční límce, dlahy, tlakový monitor, pulzní oxymetr, odsávačku, termofólii, infuzní pumpu, přikrývku, plicní ventilátor, průtokoměr, kyslíkové lahve, sterilní a nesterilní rukavice, sterilní a nesterilní obvazový materiál, injekční stříkačky a jehly, ampule s léky, infuzní sety, spojovací hadičky, gumové škrtidlo, laryngoskop, zdravotnické nástroje a další vybavení.

Posádky mohou být:

 
Volkswageny Transportery T5 jsou nejpoužívanější sanitní vozidla v Česku

Pracují-li posádky záchranných služeb v systému RV (setkávací systém), je posádka typu RZP doprovázena rychlým osobním vozidlem nebo SUV vozidlem, které je ve složení řidič a lékař. Lékař tedy není součástí posádky velkého sanitního vozidla, ale k zásahu přijíždí samostatně. Výhodou je, že se na místo zásahu dostane většinou dříve a může tak pacientovi poskytnout odbornou PNP rychleji. Obě posádky často vyjíždějí z různých míst. Další nespornou výhodou je také fakt, že lékař je po ošetření pacienta opět volný a připraven k dalšímu výjezdu. Pacient je do zdravotnického zařízení dopraven v sanitce bez lékaře, ale s kvalifikovaným zdravotnickým personálem.

Sanitky třídy B bývají větší dodávky nebo dodávky doplněné střešní nástavbou. Obvykle mívají signální žlutou barvu odstínu RAL 1016 doplňovanou reflexními pruhy. Některé záchranné služby používají reflexní battenburskou šachovnici.

Třída CEditovat

Tento typ sanitních vozidel bývá označován jako mobilní jednotka intenzivní péče nebo resuscitační vůz. Výbava těchto vozů zahrnuje veškeré potřebné prostředky pro resuscitaci, monitoring a připojení na umělou plicní ventilaci.
Posádky mohou být:

V České republice mají status třídy C nejčastěji sanitní vozidla se skříňovou zástavbou (tzv. bedny), které nabízejí výrazně větší prostor v ambulantní části pro pacienta, vybavení vozu i ošetřující personál. Nejsou příliš rozšířené, i když vozové parky některých záchranných služeb je využívají. Obvykle používají žlutou signální barvu v kombinaci s červenými pruhy nebo reflexní battenburskou šachovnicí. Není to ale pravidlem.

Speciální sanitní vozidlaEditovat

 
Sanitní vozidlo s úpravou pro obtížně přístupný terén

Jako speciální sanitní vozidla bývají označována:

  • osobní nebo SUV vozidla pro systém RV
  • záchranné motocykly a jízdní kola
  • sanitní elektromobily
  • sanitní vozidla s vnitřní zástavbou upravenou pro transport novorozenců (dostupné většinou ve velkých městech)
  • vozidla pro obtížně přístupný terén
  • vozidla pro hromadná neštěstí
  • vozidla pro přepravu orgánů, krve, krevních derivátů nebo transplantačních týmů
  • speciální záchranářské moduly (např. Golem)
  • jiná zvláštní vozidla

Vybavení sanitních vozidel se řídí evropskou normou ČSN EN 1789 + A1 Zdravotnické dopravní prostředky a jejich vybavení – Silniční ambulance.

Označení sanitekEditovat

Siréna od společnosti Whelen
 
Zrcadlově obrácený text AMBULANCE a znak hvězda života

Sanitky mívají výrazné signální barvy, někdy s reflexními pruhy nebo battenburskou šachovnicí. Dále mají jako označení nápis AMBULANCE a znak hvězda života. Tento nápis bývá na přední straně vozidla zrcadlově převrácený, aby šel snadněji přečíst ve zpětném zrcátku. České sanitky mohou používat světelná signalizační zařízení modré barvy (výstražný majáček) a sirény. Většina nových sanitek bývá v současnosti vybavena novými LED diodovými majáky, které jsou mnohem více viditelné, a to především za přímého slunečního svitu. Starší sanitky využívají tzv. stroboskopové majáky, od kterých se dnes upouští.

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Historie záchranné služby v Praze [online]. Zdravotnická záchranná služba hlavního města Prahy [cit. 2010-11-21]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

  • ŠUMAN-HREBLAY, Marián. Sanitní vozidla; České a slovenské sanitní automobily, karoserie a nástavby od roku 1907 do současnosti. Redakce Ondřej Weigl. Brno: Computer Press, 2011. 200 s. (Edice Autosalon). ISBN 978-80-251-3101-5. Prodejní kód KA0204. 

Externí odkazyEditovat