Šalvěj rakouská
Šalvěj rakouská (Salvia austriaca) je vytrvalá aromatická bylina, vyrůstající z tlustého kořene, která má přímou lodyhu vysokou 40 až 100 cm. Tato v české přírodě vzácná rostlina je v době kvetení nápadná svým až 25 cm dlouhým květenstvím, které vytvářejí stopkaté bílé květy velké až 2 cm.[1][2]
 Šalvěj rakouská | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hluchavkotvaré (Lamiales) |
| Čeleď | hluchavkovité (Lamiaceae) |
| Rod | šalvěj (Salvia) |
| Binomické jméno | |
| Salvia austriaca Jacq., 1774 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rozšíření editovat
Subkontinentální a submediteránní euroázijský druh rozšířený ve střední, jihovýchodní a východní části Evropy. Její západní hranice přirozeného výskytu prochází Burgenlandem ve východním Rakousku, jižní Moravou a slovenskou Záhorskou nížinou. Ze střední Evropy pak její areál vede východním směrem přes Bělorusko, Maďarsko, státy bývalé Jugoslávie, Bulharsko a Rumunsko až na jih Ukrajiny a území jižního evropského Ruska. Severní hranice rozšíření šalvěje rakouské prochází Běloruskem, kdežto jižní hranice středem Balkánského poloostrova.[3][4]
Ochrana editovat
V České republice býval druh vždy vzácný a navíc některé jeho lokality zcela zanikly v důsledku úprav zemědělských pozemků, například jejich scelováním nebo přeměnou ladem ležících v ornou půdu, stejně jako bezohlednou stavební činností. V polovině 20. století byla rostlina známa pouze z několika málo jihomoravských lokalit podél železniční tratě spojující Brno s Vyškovem a z území mezi Čejkovicemi a Velkými Bílovicemi, kde byla nalézána nejvýše v kolinním stupni do nadmořské výšky 250 m n. m. V pozdější době se vyskytovala pouze u železnice mezi stanicemi Křenovice a Újezd u Brna, odkud koncem 1. tisíciletí také vymizela a dále byla v Česku považována za rostlinu vyhynulou.
V roce 2013 byla ale rostoucí šalvěj rakouská nalezena v obcí Nový Šaldorf-Sedlešovice, která se rozkládá na pravém břehu řeky Dyje, v blízkosti Znojma. Její nečekané objevení na přístupné, udržované travnaté ploše poblíž cesty zajistilo její přeřazení z druhu vyhynulého (A1) na druh vyžadující další pozornost (C4b). Takto je nyní hodnocená v „Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky, cévnaté rostliny“ z roku 2017; zákonem však i přes svou vzácnost chráněná není.
Není jasno, zda lze objevenou rostlinu považovat za původní nebo se jedná o adventní výskyt, v blízkém okolí tohoto nečekaného nálezu nikdy předtím nebyl její výskyt zjištěn. Nejbližší známá místa, kde roste dlouhodobě a odkud se mohla rozšířit, jsou vzdálena pouhých 10 km v přilehlém Rakousku. Ale ani tamní rostliny pravděpodobně nereprezentují původní druh, vyskytují se totiž na železničním náspu a ve vinohradu, kde šalvěj rakouská mohla prakticky vyrůst až po nedávném zřízení vinice či postavení tratě.[5][6][7][8]
Ekologie editovat
Roste obvykle na vysychavých stráních stepního charakteru, které mohou být i křovinaté. Pro zdarný růst musí být půda vysýchavá, na živiny bohatá, zásaditá až neutrální a strukturou může být sprašová, písčitá či kamenitá. Rostlina se také vyskytuje na pastvinách, po okrajích polí a polních cest, stejně jako na starších náspech železničních tratí a silnic. Je hemikryptof s fenologickým optimem kvetení od konce dubna do června, občas i do počátku července. Počet chromozómu 2n = 18.[1][2][9][10]
Popis editovat
Lodyha vyrůstající z přízemní růžice listů je většinou jednoduchá, v dolní části bývá pýřitá a v horní žláznatě chlupatá. Růžice přitisknutá k podkladu je tvořená listy s až 6 cm řapíkem, s vejčitou čepelí dlouhou 11,5 až 20 cm a širokou 6 až 10 cm, která je na bázi uťatá, po obvodě vroubkovaně laločnatá, na lícní straně lysá či roztroušeně chlupatá, na rubové hustě šedopýřitá a je i za květu čerstvá, zelená. Lodyžní listy, v počtu jednoho až dvou párů, jsou přisedlé, trojúhelníkovité, dlouhé 2,5 až 4 cm, široké 1,5 až 2 cm a po okraji pilovité. Výše na lodyze vyrůstají vstřícně špičaté listeny dlouhé 1 až 2 cm a široké 0,8 až 1,2 cm.
Oboupohlavné protandrické pyskaté květy na 0,5 cm stopkách vyrůstají na lodyze po dvou až čtyřech v lichopřeslenech, které skládají klasnaté květenství dlouhé 20 až 30 cm. Kalich květu je asi 1 cm dlouhý, zelený, hustě chlupatý a dvoupyský, horní pysk je kratší než spodní a bývá zašpičatělý či má tři málo zřetelné cípy, dolní pysk má dva cípy široce trojúhelníkové. Koruna bývá bílá, špinavě bílá až žlutobílá, dvoupyská, tlamatá, má rovnou trubku a je dlouhá asi 2 cm, horní přílbovitý pysk je kratší než dolní se třemi nestejnými laloky. V přední části koruny jsou dvě tyčinky s prašníky a v zadní dvě redukované patyčinky, pod semeníkem je žláznatý val se čtyřmi nestejně velkými laloky, niťovitá čnělka je zakončená dvouramennou bliznou a společně s tyčinkami ční ven z květu.
Hmyzem opylené květy vytvářejí eliptické plody, hnědě zbarvené, asi 2 cm velké tvrdky. Ty se rozpadají na čtyři asi 3 mm velká semena (plůdky) hnědé barvy, která pomáhají mravenci šířit po blízkém okolí. Za vlhka jsou semena lepkavá a dokáži se přichytit i na srst zvířat, semena vypadaná z květů na zem jsou roznášena i povrchovou vodou.[1][2][9][10][11]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c DÍTĚ, Daniel. BOTANY.cz: Šalvěj rakouská [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 2009-10-21 [cit. 2022-09-10]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b c SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Salvia austriaca, s. 700–702.
- ↑ Databáze C1 rostlin: Salvia austriaca [online]. Informační systém ochrany přírody, AOPK ČR, Praha [cit. 2022-09-10]. Dostupné online.
- ↑ POWO: Salvia austriaca [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2022 [cit. 2022-09-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GRULICH, Vít; CHOBOT, Karel. Červený seznam ohrožených druhů České republiky, cévnaté rostliny. S. 75–132. Příroda [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 2017 [cit. 2022-09-10]. Čís. 35, s. 75–132. Dostupné online. ISSN 1211-3603.
- ↑ GRULICH, Vít. Šalvěj rakouská opět na jižní Moravě [online]. Masarykova univerzita, Brno, rev. 2014-03-11 [cit. 2022-09-10]. Dostupné online.
- ↑ KAPLAN, Zdeněk; DANIHELKA, Jiří; DANIHELKA, Jiří et al. Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 6. S. 235–346. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2018 [cit. 2022-09-10]. Roč. 90, s. 235–346. [www.preslia.cz/P183Kaplan_MidRes.pdf Dostupné online]. ISSN 0032-7786. (anglicky)
- ↑ NĚMEC, Radomír. Jihomoravské muzeum ve Znojmě: První nález šalvěje rakouské (Salvia austriaca) na Znojemsku [online]. Správa Národního parku Podyjí, Znojmo, 2013 [cit. 2022-09-10]. S. 121–124. Dostupné online.
- ↑ a b DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Šalvěj rakouská [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 2009-05-07 [cit. 2022-09-10]. Dostupné online.
- ↑ a b CHYTRÝ, Milan; PYŠEK, Petr; LEPŠ, Jan et al. PLADIAS: Salvia austriaca [online]. Botanický ústav AV ČR, Masarykova univerzita v Brně, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 2014 – 2021 [cit. 2022-09-10]. Dostupné online.
- ↑ BERTOVÁ, Lydia; GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/1 [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1993 [cit. 2022-09-10]. Kapitola Salvia austriaca. ISBN 80-224-0349-0. (slovensky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu šalvěj rakouská na Wikimedia Commons 
Taxon Salvia austriaca ve Wikidruzích
