Salman Rushdie

britský spisovatel

Sir Salman Rushdie [rušdi][zdroj?!] (* 19. června 1947 Bombaj[3]) je indicko-britský spisovatel. Proslavil se svým druhým románem Děti půlnoci (1981), který v roce 1981 získal Bookerovu cenu. Velká část jeho rané prózy se odehrává na indickém subkontinentu. Rushdieho styl psaní bývá často označován jako magický realismus s historickou fikcí a mezi hlavní témata jeho díla patří propojení, rozkoly a přesuny mezi východním a západním světem. V letech 1993[4] a 2001[5] navštívil Prahu.

Salman Rushdie
Salman Rushdie v roce 2014
Salman Rushdie v roce 2014
Narození19. června 1947 (75 let)
Bombaj
Povoláníspisovatel, romanopisec, esejista, scenárista, autor dětské literatury a herec
Alma materRugby School
King's College
Cathedral and John Connon School
Žánrmagický realismus
Významná dílaSatanské verše
OceněníJames Tait Black Memorial Prize (1981)
Man Bookerova cena (1981)
Costa Book Awards (1988)
Tucholsky-Preis (1992)
Mythopoeic Awards (1992)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Clarissa Luard (1976–1987)
Marianne Wigginsová (1988–1993)
Elizabeth West (1997–2004)
Padma Lakšmí (2004–2007)
DětiZafar Rushdie[1]
Milan Rushdie[1]
RodičeAnis Ahmed Rushdie[2]
VlivyItalo Calvino
Vladimir Vladimirovič Nabokov
Christopher Hitchens
Gabriel García Márquez
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V červnu 2007 byl Rushdiemu udělen rytířský titul za zásluhy o literaturu, dále je nositelem řádu Commandeur francouzského Řádu umění a literatury. V roce 2007 zahájil pětileté působení jakožto hostující spisovatel na americké Emory University a v květnu 2008 byl zvolen do Americké akademie umění a literatury.

ŽivotEditovat

 
Rushdie v roce 2006

Narodil se v indické Bombaji do sekulární muslimské rodiny, z otcovy strany původem z paňdžábského Dillí a z matčiny z Kašmíru. Rushdie je jediným synem obchodníka Aníse Ahmeda Rushdieho (rodné příjmení Chálikí si změnil podle Ibn Rušda), původně právníka se vzděláním z cambridgeské univerzity, a učitelky Zohry Bhuttové (po svatbě si změnila jméno i příjmení na Nagín Rushdie)[4]. Vzdělání získal na Cathedral and John Connon School v Bombaji, na britské Rugby School a následně na King's College v Cambridgi, kde studoval historii. Předtím, než se z něj stal spisovatel na plný úvazek, pracoval pro dvě reklamní agentury.

Rushdie byl celkem čtyřikrát ženatý. Manželství s první ženou Clarissou Luardovou trvalo od roku 1976 do roku 1987 a Rushdie z něj má syna Zafara. Podruhé se oženil v roce 1988 s americkou spisovatelkou Marianne Wigginsovou, v roce 1993 následoval rozvod. Rushdieho třetí manželkou byla od roku 1997 do roku 2004 Elizabeth Westová, s níž má syna Milana. V roce 2004 se Rushdie oženil s indicko-americkou herečkou a supermodelkou Padmou Lakshmiovou, manželství bylo ukončeno 2. července 2007. V bollywoodském tisku se v roce 2008 spekulovalo o autorově poměru s indickou modelkou Riyou Senovou, s níž se přátelil.

V roce 1999 Rushdie podstoupil korekční operaci šlachy, která mu dle vlastních slov způsobovala značné potíže při otevírání očí.

Dne 12. srpna 2022 ho útočník během vystoupení bodl nožem do krku a Rushdie byl převezen do nemocnice.[6]

FatvaEditovat

 
Demonstrace muslimů v Nizozemsku proti Rushdiemu,
březen 1989

Autorův čtvrtý román Satanské verše (1988) se setkal s kontroverzním přijetím kvůli znevažování islámu a osoby proroka Mohameda. Nejprve byla zakázána v Indii a v některých zemích vyvolala protesty muslimů, někdy i násilné. Rushdiemu bylo vyhrožováno zabitím a v únoru 1989 ájatolláh Rúholláh Chomejní, nejvyšší vůdce Íránu, vydal fatvu, kterou Rushdieho odsoudil k smrti. Od té doby mu britská vláda poskytovala ochranu a spisovatel často měnil místa pobytu.[7] V souvislosti s fatvou byl zavražděn japonský překladatel Satanských veršů a fyzicky napadeni italský překladatel a norský vydavatel knihy. Při požáru hotelu v Turecku, kde byl ubytován překladatel knihy, zemřelo 37 osob. [8] Také proto jejich první české vydání neuvádí překladatele a v druhém překladatel použil pseudonym.[9]

V roce 1998 se britskému ministru zahraničí Robinu Cookovi podařilo uzavřít dohodu s jeho íránským protějškem Kamálem Charrázím o zrušení fatvy. Fundamentální muslimské kruhy ji však nadále považují za platnou, protože nebyla odvolána duchovním vůdcem Chomejním, který zemřel již krátce po jejím vyhlášení v roce 1989.[10] V únoru 2003 navíc íránští konzervativní duchovní platnost rozsudku potvrdili.[8] V roce 2016 byla v Íránu odměna za Rushdieho zabití navýšena na téměř 4 milióny dolarů.[11] S Chomejního fatvou souviselo pobodání Rushdieho v srpnu 2022 během jeho vystoupení v New Yorku.[12][13]

Vlastní osudy po vyhlášení fatvy Rushdie zpracoval v beletristicky psaných memoárech Joseph Anton – Vzpomínky.[14] Jméno v titulu knihy je Rushdieho krycím jménem z doby jeho skrývání před případnými atentátníky.

DíloEditovat

Rushdieho první román Grimus s vědecko-fantastickými prvky zůstal bez povšimnutí ze strany čtenářů i literárních kritiků. Následující román Děti půlnoci však autorovi přinesl velký literární úspěch. Výrazně ovlivnil vývoj anglicky psané indické literatury v následujících deseti letech a mnozí jej považují za jednu z nejlepších knih posledních 100 let. Román v roce 1981 získal Bookerovu cenu a v letech 1993 a 2008 mu byla udělena cena Best of the Bookers za nejlepší dílo, které v uplynulých 25 resp. 40 letech získalo Bookerovu cenu.[15] Sleduje osud dítěte, které se narodilo s úderem půlnoci, kdy Indie získala nezávislost. Je nadáno nadpřirozenými schopnostmi a propojeno s dalšími dětmi narozenými na počátku nové, bouřlivé éry v historii indického subkontinentu a vzniku moderního indického národa. Postava Salíma Sináího bývá někdy přirovnávána k Rushdiemu.

Po Dětech půlnoci vydal Rushdie román Hanba (1983) popisující politické nepokoje v Pákistánu, přičemž předlohou pro hlavní postavy mu byli Zulfikar Ali Bhutto a generál Muhammad Zia-ul-Haq. Kniha vyhrála francouzskou cenu Prix du Meilleur Livre Étranger pro nejlepší zahraniční knihu a dostala se do úzké nominace na Bookerovu cenu. Pro obě jmenovaná díla postkoloniální literatury je charakteristický magický realismus a přistěhovalecká zkušenost, jíž si je Rushdie jakožto člen indické diaspory silně vědom.

Román Satanské verše, který představuje autorovo nejkontroverznější dílo, vyšel v roce 1988. Rushdie dále publikoval řadu povídek, z nichž některé vyšly ve sbírce Východ, Západ (1994). Román Maurův poslední vzdech – rodinná kronika pokrývající více než 100 let indické historie – byl vydán v roce 1995. Následující román Zem pod jejíma nohama (1999) zobrazuje alternativní historii moderní rockové hudby. Z jednoho z mnoha písňových textů uvedených v knize vychází i stejnojmenná píseň skupiny U2.

Do nového milénia Rushdie vstoupil pro něj neobvyklým románem Zběsilost (2001). Napsal ho přestěhování do New Yorku a do něj situoval i jeho hlavní postavu: bývalého anglického univerzitního profesora, který sem utíká hledat klid, aby vedle nových tvůrčích sil opětovně našel i tíživé vnitřní stavy a zuřivost.[16] Následujícím románem Klaun Šalímar (2005) se vrátil k osvědčenému prostředí a bohatému vypravěčskému stylu. Setkávají se v něm kašmírská vesnice s navzájem propletenými vztahy Východu a Západu, stejně jako aktuální problematika náboženského terorismu s motivem osobní pomsty kvůli zrazené lásce.[17] Dekádu uzavřel svým prvním ryze historickým románem Čarodějka z Florencie (2008) ze dvora mughalského vládce Akbara.[18]

Výběr z dílaEditovat

  • Grimus – (1975)
  • Midnight’s Children – (1981; č. Děti půlnoci, Mladá fronta 1995, překlad Pavel Dominik) – Booker Prize 1981, 1993 – Booker of Bookers – ocenění pro nejlepší román za prvních 25 let existence Bookerovy ceny.
  • Shame – (1983; č. Hanba, Odeon 1990, Paseka 2004, překlad Pavel Dominik). Zpracováno v Českém rozhlasu jako dvacetidílnou četbu na pokračování, rozhlasová adaptace a režie: Aleš Vrzák, čte: Ladislav Frej.[19]
  • The Jaguar Smile: A Nicaraguan Journey – (1987, Úsměv jaguára: cesta do Nikaraguy) – reportážní kniha o Nikaraguy
  • The Satanic Verses – (1988; č. Satanské verše, 1995)
  • Haroun and the Sea of Stories – (1990; č. Hárún a moře příběhů, Mladá fronta 1994)
  • In Good Faith – (1990, V dobré víře)
  • Imaginary Homelands: Essays and Criticism 1981-1991 – (1991)- eseje
  • Wizard of Oz – (1992, Čaroděj ze země Oz)
  • East, West – (1994; č. Východ, Západ, Labyrint 1997, Euromedia Group 2006)
  • The Moor’s Last Sigh – (1995; č. Maurův poslední vzdech, Mladá fronta 1999, překlad Pavel Dominik)
  • The Ground Beneath Her Feet – (1999; č. Zem pod jejíma nohama, Paseka 2001, překlad Pavel Dominik)
  • Fury – (2001; č. Zběsilost, Paseka 2003, překlad Pavel Dominik)
  • Step Across This Line: Collected Nonfiction 1992-2002 – (2003) – eseje
  • Shalimar the Clown – (2005; č. Klaun Šalimar, Paseka 2008, překlad Pavel Dominik a Zuzana Mayerová)
  • The Enchantress of Florence – (2008, č. Čarodějka z Florencie, Paseka 2010, překlad Pavel Dominik)
  • Joseph Anton: A Memoir – (2012, č. Joseph Anton – Vzpomínky, Paseka 2012)
  • Two Years Eight Months and Twenty-Eight Nights – (2015, č. Dva roky, osm měsíců a osmadvacet nocí, Paseka 2016, překlad: Barbora Punge Puchalská, ISBN 978-80-7432-716-2, v roce 2017 vyšlo v Edici Mistři slova jako audiokniha, načetla Hana Maciuchová
  • The Golden House (2017, č. Zlatý dům, Paseka 2018)
  • Quichotte (2019)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  3. British Council profile. literature.britishcouncil.org [online]. [cit. 2016-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-15. 
  4. a b RUSHDIE, Salman. Joseph Anton. Vzpomínky. Praha–Litomyšl: Paseka, 2012. S. 23. 
  5. Rushdie se krátce setkal s Havlem. iDNES.cz [online]. 2001-04-03 [cit. 2017-01-09]. Dostupné online. 
  6. https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3521922-spisovatel-rushdie-byl-napaden-behem-vystoupeni-v-new-yorku
  7. Spisovatel Rushdie se léta musel skrývat. Jeho překladatele zavraždili fanatici. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-02-13 [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. 
  8. a b Chomejního fatva nad Salmanem Rushdiem platí dodnes. ČT24 [online]. [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. 
  9. Satanské verše stále není radno podepisovat, je si vědom překladatel. iDNES.cz [online]. 2015-05-25 [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. 
  10. Salman Rushdie: Příběh s odloženou tečkou. Plus [online]. 2016-03-12 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. 
  11. Vrahovi dají dalších 14,6 miliónu. V Íránu zvýšili odměnu za smrt Salmana Rushdieho [online]. Novinky.cz, 2016-02-22 [cit. 2016-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-25. 
  12. Spisovatel Rushdie byl napaden během vystoupení v New Yorku, útočník jej bodl do krku. ČT24 [online]. [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. 
  13. Byl jsem překvapený, že přežil. Nemyslím si, že je dobrý člověk, řekl muž, který pobodal Rushdieho. iROZHLAS [online]. [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. 
  14. Rushdie ví, že příběh je právem, které nelze vzít. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2012-11-01 [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. 
  15. „Vítězem vítězů“ prestižní Bookerovy ceny je Rushdie. ČT24 [online]. [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. 
  16. Rushdie nepřestává provokovat ani v novém románu Zběsilost - Novinky. www.novinky.cz [online]. [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. 
  17. Salman Rushdie: Klaun Šalimar (recenze). Vltava [online]. 2009-02-13 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. 
  18. Rushdie vyslal do Orientu Šeherezádu v kalhotech. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2010-06-28 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. 
  19. GOJDA, Petr. Hanba je jedním z nejsilnějších pramenů násilí. Salman Rushdie představuje román, který nabízíme v rozhlasové premiéře. Vltava [online]. Český rozhlas, 2019-09-30 [cit. 2019-10-06]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat