Súdánská lidově osvobozenecká armáda

(přesměrováno z SPLA)

Súdánská lidově osvobozenecká armáda (SLOA) byla založena v roce 1983. Ačkoliv proklamovala marxismus stejně jako řada dalších povstaleckých uskupení na východě Afriky, nebyla v tomto ohledu příliš radikální. Její vůdce John Garang podtrhl tento fakt, vyzdvihuje odpor jihosúdánského obyvatelstva vůči ústřední vládě v Chartúmu na úkor ideologického rozměru boje. SLOA nevsázela příliš na zahraniční vzory povstaleckých skupin, ale spíše se snažila poučit z nezdarů předchozích ozbrojených střetů první súdánské občanské války z let 19601972, ve které proti súdánské vládě stála předchůdkyně SLOA Anyanya.

Súdánská lidově osvobozenecká armáda
Datum založení1983
PředsedaSalva Kiir Mayardit
ZakladatelJohn Garang
SídloDžuba, Jižní Súdán
Oficiální webwww.splmtoday.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.
John Garang v srpnu 2004
Vlajka SLOA, nyní vlajka Jižního Súdánu

Anyanya vznikla jako výraz odporu vůči arabizaci a diskriminaci obyvatelstva Jižního Súdánu po vzniku samostatného státu (1956) a zejména po převratu z roku 1958. Jejími prvními členy byli bojovníci ze starších povstaleckých skupin z koloniální éry, vyšší úředníci místní správy a studenti. Jednalo se však o velice rozpolcené uskupení nebo spíše soustavu několika povstaleckých skupin. Vůdci jednotlivých frakcí se navzájem neuznávali a soupeřili mezi sebou. Kvůli separatistickým cílům navíc nemohli získat podporu okolních států (Etiopie a Ugandy), které samy na domácí půdě vedly boj se separatistickými skupinami. Teprve díky podpoře Izraele (zprostředkovaně přes Ugandu a Etiopii) jednomu vůdci – Josephu Laguovi – vzniklo poněkud centralizovanější vedení schopné vstoupit do rozhovorů s chartúmskou vládou a dojít tak k mírové smlouvě z Addis Abeby z roku 1972.

Důvodem k obnovení bojů bylo nedodržování smlouvy z Addis Abeby a zejména násilné vyvlastňování půdy za vlády Jaafara Nimeiriho. SLOA se na rozdíl od Anyanye formovala jako celonárodní opozice vůči režimu. Anyanya II byla na konci 70. let a počátku 80. let rovněž spíše zastřešujícím názvem pro řadu ozbrojených skupin. Z důvodu súdánské podpory skupinám bojujícím proti Dergu ovšem Etiopie tentokrát aktivně podporovala odpor jihosúdánských seskupení. Společně s Libyí (ta podporovala jižní frakce až do roku 1985, kdy po pádu Niemiriho soustředila všechnu podporu jen severosúdánské straně Umma pod vedením Sadiqa al-Mahdího) tak přispěly ke konsolidaci roztříštěných ozbrojených formací. Pod vedením Johna Garanga, který de facto zběhnul ze súdánské armády, ze v červenci 1983 zformovala SLOA z několika frakcí Anyanye II.

Chartúm za vlády Nimeiriho i Sadiqa al-Mahdiho podporoval různé odštěpené frakce Anyanye II, které se vyhraňovaly zejména vůči dominaci kmene Dinků (včetně Garanga). Na počátku 90. let musela SLOA čelit několika tlakům – spolčení některých oblastních velitelů s chartúmskou vládou (zejména Riek Mashar a Lam Akol z oblasti Horního Nilu, kteří se odvolávali na Garangův autoritářský styl vedení SLOA), ukončení etiopské podpory po pádu Mengistova režimu a snahám některých velitelů uvnitř SLOA svrhnout Garanga. Chartúmská vláda podporovala jakýkoliv odpor vůči Garangovi, včetně těch stran, které žádaly úplnou nezávislost Jižního Súdánu.

V letech 19921994 SLOA ztratila řadu pozic a komentátoři jí předpovídali pád. Přesto se udržela – díky vnější podpoře (Uganda, Eritrea i Etiopie, kde všude Chartúm podporoval islámistické separatisty) i pevné opoře ze strany obyvatelstva, které oceňovalo fungující správu území ovládané SLOA (i přes zjevně vojenský charakter SLOA). Ke zvratu došlo v roce 1995; k velkým úspěchům, včetně obnoveného obklíčení Džuby došlo v roce 1997, mimo jiné i díky současným ozbrojeným aktivitám nově vzniklých uskupení jako severosúdánské Národnědemokratické aliance (NDA) a Súdánských spojených sil (SSS – šlo především o bývalé příslušníky súdánské armády, kteří byli odstraněni čistkami vládnoucí Národní islámské fronty či sami zběhli). V roce 2005 byla mezi SLOA a súdánskou vládou podepsána smlouva rozšiřující jihosúdánskou autonomii. V červenci 2005 zemřel John Garang při pádu vrtulníku na cestě z Ugandy.

Externí odkazy editovat