SMS Kaiser Karl VI.

rakousko-uherský pancéřový křižník

SMS Kaiser Karl VI. byl druhý postavený pancéřový křižník Rakousko-uherského námořnictva. Účastnil se první světové války a jeho posádka se také připojila ke vzpouře v boce Kotorské v roce 1918. Po válce byl jako součást reparací předán Velké Británii, která ho nechala sešrotovat.

SMS Kaiser Karl VI.
SMS Kaiser Karl VI.
Základní údaje
Rakousko-Uhersko
Typpancéřový křižník
Spuštěna na vodu1898
Uvedena do služby23. května 1900
Osudsešrotován 1922
PředchůdceSMS Kaiserin und Königin Maria Theresia
NásledovníkSMS Sankt Georg
Takticko-technická data
Výtlak6 325 t
Délka112 m
Šířka17,2 m
Ponor6,8 m
Pohon
9 482 kW / 12 300 HP
Rychlost20,8 uzlů
Posádka546
Pancířpaluba 60 mm
boky až 220 mm
velitelská věž 200 mm
Výzbroj2× 240mm L/40 kanón Krupp (2×1)
8× 150mm L/40 kanón Škoda (8×1)
18× 47mm kanón (18×1)
2× torpédomet

Konstrukce editovat

 
Základní uspořádání plavidla

Hlavní výzbroj tvořily dva 240mm kanóny Krupp, umístěné v jednohlavňových věžích – po jedné na přídi a na zádi. Osm 150mm kanónů sekundární ráže bylo v kasematech na bocích lodě. Lehkou výzbroj představovalo osmnáct 47mm kanónů a loď také nesla dva torpédomety. Boční 210mm silný pancéřový pás chránil trup na čáře ponoru v prostoru mezi dělovými věžemi. Pancéřová paluba měla sílu 60 mm a můstek měl pancíř silný 200 mm.

Operační nasazení editovat

 
Kaiser Karl VI.

V letech 1902-1903 křižník působil jako staniční loď v Číně.[1]

Za první světové války byl Kaiser Karl VI. stále v aktivní službě. Hned na počátku války se podílel na rakousko-uherském pokusu o námořní blokádu černohorského pobřeží s pomocí hladinových lodí. Dne 12. srpna 1914 Kaiser Karl VI. ostřeloval postavení černohorského pobřežního dělostřelectva,[2], 24. října pak ostřeloval pozice černohorského dělostřelectva na hoře Lovčen.[3] Posádka lodi se také v roce 1918 připojila k neúspěšné vzpouře v Boce Kotorské.[4] V březnu 1918 byl křižník využíván již jen jako velitelská a ubytovací loď v Šibeniku.[3] Po válce byl křižník jako součást reparací předán Velké Británii, která ho nechala roku 1922 v Neapoli sešrotovat.[5]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. MAREK, Jindřich. Pod rakouskou vlajkou. Čeští námořníci v létech 1900 - 1918. Cheb: Svět křídel, 2003. ISBN 80-86808-03-3. S. 42. 
  2. HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 320. 
  3. a b Pod rakouskou vlajkou, s. 42
  4. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. 5. díl. Rok 1918. Praha: Libri, 2002. 51 s. ISBN 80-7277-102-7. 
  5. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. 5. díl. Rok 1918. Praha: Libri, 2002. 186 s. ISBN 80-7277-102-7. 

Literatura editovat

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 

Externí odkazy editovat