SMS Erzherzog Ferdinand Max (1865)

SMS Erzherzog Ferdinand Max byla pancéřová fregata postavená pro rakouské námořnictvo v loděnici Stabilimento Tecnico Triestino v Terstu.[1] Její sesterská loď byla SMS Habsburg. Loď byla pojmenována na počest Maxmiliána I. Mexického, mexického císaře a bratra císaře Františka Josefa I.

SMS Erzherzog Ferdinand Max
Základní údaje Vlajka
Zahájení stavby: 1863
Spuštěna na vodu: 24. května 1865
Uvedena do služby: 1866
Takticko-technická data
Výtlak: 5140 t
Délka: 80 m (na vodorysce)
Šířka: 16 m
Ponor: 7,1 m
Pohon: parní stroj
2925 HP (imd.)
Rychlost: 12,5 uzlů
Posádka: 511
Pancíř: boky:
87 mm (příď a záď)
123 mm (baterie)
dřevěná podložka 660 mm
Výzbroj: (1866):
16× 48liberní
4× 8liberní dělo
2× 3liberní dělo

Erzherzog Ferdinand Max byl vybaven parním strojem. Jednalo se o ležatý nízkotlaký dvouválec, se kterým dosahovala rychlosti až 12,5 uzlu.[1] Po dokončení měla nést děla Krupp, ty však nebyly dodány do vypuknutí prusko-rakouské války a poté bylo jejich dodání zakázáno. Loď musela být pro válku vyzbrojena provizorně zastaralou výzbrojí, která byla momentálně k dispozici. Loď pak nesla šestnáct 48liberních děl s hladkou hlavní, nabíjených zepředu.[2] Pancíř lodi byl umístěn na 600mm silné dřevěné podložce. Na přídi a zádi měl sílu 87 mm a v místě dělové baterie byl silný 123 mm.[3]

Erzherzog Ferdinand Max byl vlajkovou lodí admirála Wilhelma von Tegetthoffa v bitvě u Visu v roce 1866. Velitelem lodi byl v bitvě Maximilian Daublebsky von Sterneck.[4] Bitva se rozhodla v okamžiku, kdy Erzherzog Ferdinand Max úspěšně taranoval a během několika minut poslal ke dnu italskou pancéřovou fregatu Re D'Italia, které stále vlála na stožáru admirálská vlajka. Bitva u Visu skončila těžkou porážkou silnější a modernější italské flotily.[5]

Erzherzog Ferdinand Max byl v aktivní službě až do roku 1886.

ReferenceEditovat

  1. a b BENEŠ, Ctirad. Rakouské válečné námořnictvo 1848–1866. Praha: MARE-CZECH, 2004. ISBN 80-903149-1-0. S. 78. [Dále Beneš (2004)]
  2. Beneš (2004), s. 74.
  3. Beneš (2004), s. 69.
  4. Beneš (2004), s. 144.
  5. Beneš (2004), s. 49.

LiteraturaEditovat

  • BENEŠ, Ctirad. Rakouské válečné námořnictvo 1848–1866. Praha: MARE-CZECH, 2004. 183 s. ISBN 80-903149-1-0. 

Externí odkazyEditovat