Otevřít hlavní menu

Sídla domorodých úřadů tchu-s’ (čínsky pchin-jinem Tǔsī yízhǐ, znaky zjednodušené 土司遗址, tradiční 土司遗址) jsou pozůstatky tří domorodých úřadů tchu-s’ v provinciích Chu-nan, Chu-pej a Kuej-čou, které byly v roce 2015 zařazeny na Seznam světového dědictví organizace UNESCO.

Sídla domorodých úřadů tchu-s’
Světové dědictví UNESCO
Stéla v Chaj-lung-tchunu

Stéla v Chaj-lung-tchunu

Smluvní stát ČínaČína Čína
Souřadnice
Typ kulturní dědictví
Kritérium ii, iii
Odkaz 1474 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení 2015 (39. zasedání)

Zapsány byly jako symbol historických čínských administrativních postupů „spojujících sjednocování země s respektem ke zvykům a způsobu života menšin“.[1][2] Domorodý úřad tchu-s’ bylo v Číně od 13. století obecné označení autonomních území nečínských kmenů v jihozápadní Číně na úrovni prefektury, kraje nebo okresu. První zřídila říše Jüan, systematicky je zaváděla vláda říše Ming, přetrvaly i za Čchingů. Do světového dědictví byla zařazena sídla domorodých úřadů v Lao-s’-čchengu, Tchang-ja a Chaj-lung-tchunu.

Lao-s’-čcheng leží na západě provincie Chu-nan v okresu Jung-šun v Tchuťiaské a miaoské autonomní prefektuře Siang-si.[1] Od roku 1995 v něm probíhá archeologický výzkum pozůstatků paláce místního náčelníka a s ním souvisejícího sídla, pocházejícího z mingské doby.[3]

Tchang-ja leží na jihozápadě provincie Chu-pej v okresu Sien-feng v Tchuťiaské a miaoské autonomní prefektuře En-š’.[1] Místní tchuťiaští náčelníci zde sídlili od poloviny 14. století do 30. let století osmnáctého.

Chaj-lung-tchun leží u hory Lung-jen v jihočínském okresu Chuej-čchuan (v prefektuře Cun-i na severu provincie Kuej-čou). Má rozlohu 1,59 km², obklopen je téměř šesti kilometry hradeb.[4] Jádrem komplexu byly dva paláce, každý o 20 tisíci m². Vznikl roku 1257.[4] Sloužil jako sídlo a pevnost náčelníků místních kmenů Miao z rodu Jang. Své postavení si udrželi několik století, dokud se poslední z nich po roce 1587 nevzbouřil v povstání Jang Jing-lunga, mingská armáda Chaj-lung-tchun roku 1600 dobyla a vypálila.[5]

ReferenceEditovat

  1. a b c UNESCO. Tusi Sites [online]. UNESCO, 2015 [cit. 2015-07-14]. Sídla domorodých úřadů tchu-s’ ne stránkách UNESCO. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Xinhua. China's Tusi Sites Listed as World Heritage [online]. CRI, 2015-7-4 [cit. 2015-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. The Laosicheng Site in Yongshun County, Hunan. Chinese Archaeology. Listopad 2012, roč. 12, čís. 1, s. 28–35. ISSN 2160-5068, (Print) 5004-4295 (Online) 2160-5068, (Print) 5004-4295. (anglicky) 
  4. a b Chinese Archaeology. Excavation to the Hailongtun Castle in Zunyi, Guizhou Province [online]. The Institute of Archaeology, Chinese Academy of Social Sciences, 2013-3-13 [cit. 2015-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. SWOPE, Kenneth M. A Dragon's Head and a Serpent's Tail: Ming China and the First Great East Asian War, 1592-1598. Norman: University of Oklahoma Press, 2012. 432 s. ISBN 080618504X, 9780806185040. S. 37–39. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat

  • UNESCO. Tusi Sites [online]. UNESCO, 2015 [cit. 2015-07-14]. Sídla domorodých úřadů tchu-s’ ne stránkách UNESCO. Dostupné online. (anglicky) 
  • AMEY, Katie. Now that's a sight Tusi: Remains of ancient Chinese tribal sites are latest to be added to World Heritage List [online]. Daily Mail. MailOnline, 2015-7-4 [cit. 2015-07-14]. Zpráva o zařazení na seznam světového dědictví s fotogalerií. Dostupné online. (anglicky)