Nojd
Nojd,[1] někdy také přepisováno noid[2] (severosámsky noaidi; lulejskou sámštinou noajdde; jihosámsky nåejttie; skoltskou sámštinou nōjjd; terskou sámštinou niojte; kildinskou sámštinou noojd/nuojd), byl sámský (laponský) šaman ve skandinávských zemích, představitel domorodého přírodního náboženství. Většina nojdských praktik zanikla během 17. století, v důsledku tlaku křesťanství a „civilizující“ raně novověké státní autority. Praktiky nojdů byly královskými (dánskými a švédskými) soudy označovány jako „magické“ nebo „čarodějné“, tedy hodné trestání a vykořenění.
Některé sámské šamanské víry a praktiky se shodovaly s některými v sibiřských kulturách.[3] Dnes již oficiálně žádný šaman neexistuje.
Popis a dějiny editovat
Nojdové, sámští šamani, byli tradičně léčiteli a ochranáři. Nojdové měli roli zprostředkovatele mezi lidmi a duchy. K uskutečnění tohoto zprostředkování nojdové komunikovali s duchovním světem a zeptali se, jakou oběť musí člověk učinit, aby se mu mohlo vrátit dobré zdraví, aby byl úspěšný v lovu jídla a dokonce i aby bylo dobré počasí. Nojdi navrhovali oběti pro obnovení rovnováhy mezi smrtelným a nesmrtelným světem. Použitím tradičního bubnu, který je nejdůležitějším symbolem a nástrojem sámského šamana, nojd vyvolával pomoc od dobročinných duchů a uskutečnil cestu mimo tělo prostřednictvím „volné duše“ za pomocí dalších členů sídy (společenství). Sámové rozlišují mezi „svobodnou duší“ a více světskou „duší těla“; „duše těla“ není schopna překonat rozdělení, oddělující duchovní podsvětí od více světského, hmotného, reálného světa.[4]
Nojd se mohl zapojit do jakékoliv záležitosti, která vyžadovala moudrost; říká se, že přijímali za své služby platby. Aktivity zahrnovaly hojení lidí, pomáhání dětem, rozhodování o sobech a jejich ochranu těch, kteří představovali nejdůležitější zdroj potravy a byly také používány jako platidlo. [zdroj?]
Zdroje, z nichž se dozvídáme o nojdech, jsou soudní protokoly, příběhy, nástroje z archeologických vykopávek (jako jsou opasky) a misijní zprávy. Že byli nojdové potrestáni a v některých případech odsouzeni k smrti kvůli jejich „čarodějnictví“, by se snad mělo spíše interpretovat jako pokus o vymazání opozice vůči královské koruně.[zdroj?] Podle zákona neexistovala žádná svoboda náboženství během většiny 19. století a dříve, neboť švédská luteránská církev byla jediným povoleným náboženstvím (s výjimkou pro některé dočasné cizince). Švédští kněží podporovali přesvědčení o tom, že nojdové provozují čarodějnictví.
Zbytky hudební tradice editovat
U Sámů byla mimořádně důležitá šamanistická formy uctívání bubnování a tradičního zpěvu joik.[4] Na šamanských obřadech byly zpívány některé joiky;[5] tato paměť je uchována i ve folklórním textu (šamanský příběh).[6][5]
Před nedávnem byly joiky zpívány ve dvou různých stylech, z nichž jeden je zpíván pouze mladými lidmi. Druhý joik může být identifikován s „mumláním“ joiků, připomínajícím zpěvy nebo magická kouzla.[7]
Několik překvapivých vlastností písní joik lze vysvětlit porovnáním hudebních vzorů a kontrastu s hudebními vzory jiných kultur. V některých případech joiky napodobují přirozené zvuky. To může být v kontrastu s jinými cíli, konkrétně se alikvótním zpěvem a belcantem, kdy oba využívají lidských řečových orgánů k dosažení „nadlidských“ zvuků.[8] V mnoha jiných kulturách jsou také přítomny alikvotní zpěvy a imitace zvuků v šamanismu.[9][10] Zvukové imitace může sloužit i jiným účelům, jako jsou hry a jiné zábavy,[11][12] stejně jako pro důležité praktické účely, jako je vábení zvířat během lovu.[11]
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Noaidi na anglické Wikipedii.
- ↑ Sámové v Norsku [Hospodářská a kulturní studia (HKS)]. www.hks.re [online]. [cit. 2017-12-17]. Dostupné online.
- ↑ REDAKCE@ALUZE.CZ, Aluze -. Noidova smrt. Pověsti a pohádky z Laponska.. aluze.cz [online]. [cit. 2017-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-22. (Czech)
- ↑ Voigt 1966: 296
- ↑ a b HOLLOWAY, Alan “Ivvár”. The Decline of the Sámi People’s Indigenous Religion [online]. TexasU. Dostupné online.
- ↑ a b Szomjas-Schiffert 1996: 56, 76
- ↑ Voigt 1966: 145
- ↑ Szomjas-Schiffert 1996: 64
- ↑ Szomjas-Schiffert 1996: 74
- ↑ Hoppál 2006: 143. dasa.baua.de [online]. [cit. 2017-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02.
- ↑ Diószegi 1960: 203
- ↑ a b Nattiez: 5
- ↑ Deschênes 2002
Literatura editovat
- RASMUSSENOVÁ, Nelly. Děti severských šamanů. Rudná u Prahy: Fleur, 1995. ISBN 80-900616-0-5.
- DIÓSZEGI, Vilmos. Sámánok nyomában Szibéria földjén. Egy néprajzi kutatóút története. Budapest: Magvető Könyvkiadó, 1960. Dostupné online. (Hungarian) Kniha byla přeložena do angličtiny: DIÓSZEGI, Vilmos. Tracing shamans in Siberia. The story of an ethnographical research expedition. Translated from Hungarian by Anita Rajkay Babó. Oosterhout: Anthropological Publications, 1968.
- HOPPÁL, Mihály. Sámánok Eurázsiában. Budapest: Akadémiai Kiadó, 2005. ISBN 963-05-8295-3. (Hungarian) Název znamená „Šamani v Euroasii“, kniha vyšla také v němčině, estonštině a finštině. Místo vydavatele s krátkým popisem knihy (v maďarštině) .
- HOPPÁL, Mihály. Macht Musik. Musik als Glück und Nutzen für das Leben. Redakce Gerhard Kilger. Köln: Wienand Verlag, 2006. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-17. ISBN 3-87909-865-4. Kapitola Music of Shamanic Healing.
- 13; 32 Skladby jsou k dispozici online z webových stránek o etnopotiky Jerome Rothenberga.
- SZOMJAS-SCHIFFERT, György. Lapp sámánok énekes hagyománya • Singing tradition of Lapp shamans. Budapest: Akadémiai Kiadó, 1996. ISBN 963-05-6940-X. (maďarsky, anglicky)
- VOIGT, Vilmos. A varázsdob és a látó asszonyok. Lapp népmesék. Budapest: Európa Könyvkiadó, 1966. (Népek meséi). (maďarsky) Název znamená: „Kouzelný buben a jasnovidné ženy. Sámské lidové pohádky“, série znamená: „Příběhy lidí“.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
- DESCHÊNES, Bruno. Inuit Throat-Singing [online]. The Magazine for Traditional Music Throughout the World, 2002. Dostupné online.