Otevřít hlavní menu

Rzi (Uredinales, Pucciniales) je skupina parazitických stopkovýtrusných hub, řazená například jako řád do třídy Urediniomycetes čili Pucciniomycetes.[1][2][3]

Jak číst taxoboxRzi
alternativní popis obrázku chybí
Rez Puccinia recondita f.sp. tritici na listu pšenice
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída Urediniomycetes
Řád rzi (Uredinales)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rez pod mikroskopem, malé zvětšení

PopisEditovat

Jedná se o obligátní parazity rostlin, tvořící podhoubí čili mycelium. Mají poměrně složitý životní cyklus a jsou schopné střídat hostitele, ačkoliv se pravděpodobně řadí mezi nejjednodušší stopkovýtrusné houby (mají přepážky hyf obvykle bez přezek a dolipor, dlouhou haploidní fázi, primitivní typ rozmnožování a podobně).[2]

Životní cyklusEditovat

Jednojaderné stadium je na poměry obvyklé u hub velice rozvinuté a dokonce může převažovat nad dvoujaderným. Mycelium s jednojadernými buňkami vyroste z bazidiospory a je schopné následně proniknout i dovnitř buněk hostitele, kam obvykle vysílá větvící se haustoria. Pletivo rostliny se zbytňuje, získává oranžovou barvu a vytváří se hypertrofie a hyperplazie. Na povrchu listu se nakonec vyvinou pohlavní struktury, spermogonia produkují spermacie a nektar, zatímco tzv. receptivní hyfy vyrůstají z ústí spermogonií. Nektar láká hmyz, ten roznáší spermacie a přenosem spermacií na receptivní hyfu jiného jedince může dojít postupně k plazmogamii a ze vzniklé buňky se začne vyvíjet množství prášilek čili aecií. V nich se vyvíjejí dikaryotické výtrusy, které se šíří větrem a může z nich vyklíčit sekundární (dikaryotické) mycelium. To nese uredia, na nichž vzniká nová řada výtrusů. Tyto tzv. urediospory slouží pouze k rozšíření nákazy na svém hostiteli. Zato tzv. teliospory čili zimní výtrusy vznikají o něco později na dikaryotickém myceliu a představují klidové stadium, jež po zimě dokončí vývoj, změní se v bazidie a po meióze vzniknou čtyři bazidiospory. Tím se cyklus uzavírá.[1]

ReferenceEditovat

  1. a b KALINA, Tomáš; VÁŇA, Jiří. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Praha: Karolinum, 2005. 606 s. ISBN 80-246-1036-1. 
  2. a b http://www.sci.muni.cz/botany/mycology/repetit/vi_basidiomycota-i.pdf
  3. http://www.biolib.cz/cz/taxon/id142463/