Rytmické krácení
Rytmické krácení nebo rytmický zákon nebo rytmické střídání délek je změna dlouhé slabiky na krátkou po předcházející dlouhé slabice.
Slovenština editovat
Jedná se o typickou vlastnost spisovné slovenštiny a o charakteristický jazykový rys, který slovenštinu odlišuje například od češtiny. Na úrovni nářečí jde o typický jev středoslovenských nářečí. V západoslovenských nářečích rytmický zákon neplatí a ve východoslovenských nářečích jsou všechny samohlásky krátké.
Rytmické krácení se týká samostatných slov (nikoliv tedy skupin slov). Za dlouhé slabiky jsou považovány nejen slabiky s dlouhou samohláskou, ale i s dvojhláskou a dlouhým l a r (ĺ a ŕ). Zkracování dlouhé slabiky znamená, že se dlouhá samohláska změní na krátkou a dvojhláska se změní na obyčejnou samohlásku tak, že vypadne její počáteční i (ô se změní na o).
Příklad: Přestože se řekne knihám, naopak se řekne láskam (a nikoliv láskám, protože ve slově láska je první slabika dlouhá. Podobně se krátí (oproti češtině) dlouhé slabiky: slovenské skákanie (ale české skákání), pečiaci (ale české pečící).
Podrobnosti o rytmickém krácení jsou uvedeny v pravidlech slovenského pravopisu a existuje z něj vícero výjimek.[1] V pravidlech slovenského pravopisu došlo v roce 1991 v oblasti rytmického krácení k několika změnám (přesněji k redukci počtu výjimek); například píšúci → píšuci, prevádzkár(eň) → prevádzkar(eň), kamzíčí → kamzičí.
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rytmické krátenie na slovenské Wikipedii.
- ↑ POVAŽAJ, Matej, a kolektiv. Pravidlá slovenského pravopisu. 3.. vyd. Bratislava: Veda, vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 2000. 78 s. Dostupné online. ISBN 80-224-0655-4. Kapitola Prehľad uplatňovania pravidla o rytmickom kráteni a výnimiek z neho, s. 70–72. (slovensky)
Literatura editovat
- KAČALA, Ján. K podstate rytmického zákona v slovenčine. Slavica Slovaca. 2003, roč. 38, čís. 2, s. 123–133. Dostupné online. (slovensky)