Rybáři v síti
Rybáři v síti je opera o třech samostatných částech českého skladatele Ilji Hurníka na vlastní libreto.
| Rybáři v síti | |
|---|---|
 Ilja Hurník | |
| Základní informace | |
| Žánr | komická opera |
| Skladatel | Ilja Hurník |
| Libretista | Ilja Hurník |
| Originální jazyk | čeština |
| Datum vzniku | 1981 |
| Premiéra | 4. června 1983, Plzeň, Komorní divadlo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vznik, charakteristika a historie opery editovat
Opera byla napsána v roce 1981[1] (uvádí se též rok 1980[2]). Ilja Hurník na libreto přepracoval své starší povídky. Například příhoda zedníka uvězněného v heligonu se objevila i v komponovaném pásmu Příběhy jedné kapely z roku 1967.[3] Stejně jako u skladatelových starších Mudrců a bloudů se jedná o celovečerní operu složenou ze tří dějově samostatných částí, jež spojuje hlavní myšlenka: „hudba je dobrovolné zajetí“.[4] Hlavní hrdinové všech těchto příběhů proti své vůli podléhají moci hudby, přesněji řečeno jejího aktivního tvoření (toto téma již Hurník zkoumal ve své předchozí opeře Diogenes). Podobně jako v předchozích operách se zde Hurník snaží jednak upřímně navazovat na operní tradici (forma je tradiční, objevují se árie, duety, ansámbly, tradiční je rovněž melodika), na druhé straně tuto tradici osvěžuje a nadlehčuje aplikací jejích konvencí na všední situace.[4]
U rolí v jednotlivých částech se počítá s tím, že je budou hrát tíž zpěváci (celkem je myšleno na jedenáct sólistů, šest mužských a pět ženských hlasů), dále je třeba nepočetná dívčí sbor a komorní orchestr.[1] Opera měla premiéru v plzeňském Komorním divadle 4. června 1983;[5] jinde dosud uvedena nebyla.
Osoby a první obsazení editovat
| osoba | hlasový obor | premiéra (4.6.1983)[5] |
|---|---|---|
| Flétnista | tenor | Jan Janda |
| Klarinetista | baryton | Vilém Míšek |
| Houslista | baryton | Josef Beneš |
| Cellista | bas | Václav Florian |
| Pan Kalíšek | bas | Oldřich Wieser |
| Vrátná | alt | Věra Eichlerová / Jaroslava Zamrazilová |
| Abonentka | soprán | Lenka Kolářová |
| Její manžel | tenor | Jiří Pavlíček |
| Ředitelka penzionátu | alt | Libuše Neubarthová |
| Alenka | soprán | Karolina Hromádková |
| Její matka | soprán | Helena Buldrová |
| Pan učitel | baryton | Jiří Novotný |
| První čertík | tenor | Zbyněk Brabec |
| Druhý čertík | tenor | Petr Strnad |
| Třetí čertík | baryton | Karel Klátil |
| Belzebub | bas | Karel Křemenák |
| První dívka | soprán | Johanna Plíšková |
| První zedník | tenor | Zbyněk Brabec / Pavel Braun |
| Druhý zedník | baryton | Karel Křemenák |
| Třetí zedník | bas | Josef Beneš |
| Matěj | baryton | Stanislav Kotyza |
| Boženka | soprán | Zuzana Pavlová |
| Profesor | tenor | Jiří Novotný |
| První víla-metařka | soprán | Johanna Plíšková |
| Studentky, čertíci, víly-metařky | ||
| Dirigent: Josef Chaloupka | ||
| Režie: Oldřich Kříž | ||
| Scéna: Vlastimil Koutecký | ||
| Kostýmy: Bedřich Barták | ||
Instrumentace editovat
2 flétny, 2 hoboje, 2 klarinety, 2 fagoty; 2 lesní rohy, 2 trubky, 2 pozouny, 1 tuba; tympány, bicí souprava, celesta; mandolína, harfa, klavír; smyčce.[6]
Děj opery editovat
1. část – Dveře editovat
(V současnosti před koncertním sálem) U dveří koncertního sálu má své stálé místo starý vrátný pan kalíšek. Před koncertem vládne železnou rukou – ukázní muzikanty a vykazuje příliš všetečné členy obecenstva, kteří by chtěli nahlédnout do zákulisí. Ale když koncert začne, přepadnou ho chmury. Kdyby tak uměl na něco hrát a účastnit se koncertu přímo na jevišti, ve fraku, a ne jen sedět u dveří vzadu v obnošeném obleku. Tu musí pan Kalíšek vpustit do sálu opozdilce. Dveře zaskřípou a zavrzají a hned se po nich všichni otáčejí. Pan Kalíšek se zaraduje; konečně může aktivně muzicírovat. A se svým nástrojem se zapojí do koncertu tak náruživě, že se obecenstvo rozejde. Hudebníci se na něho sesypou, že jim zkazil koncert. Jenže z hlediska pana Kalíška se koncert báječně povedl a ode dneška hodlá hrát s nimi. Muzikanti ho vyvedou z omylu: aby mohl hrát hudbu na veřejnosti, potřebuje nejen nástroj a nadání, ale především úřední povolení.
Pan Kalíšek se vydá na muzikantský úřad. Když jej tam nikdo nechce přijmout, snaží se přesvědčit o svém umění alespoň nerudnou vrátnou, ale ani u ní nepochodí. Mrzutě se vrací zpátky. Před příštím koncertem sedí naštvaně a nečinně přede dveřmi. Ale muzikanti ho utěšují: svět možná jeho umění nechápe, ale oni ho ke svému umění potřebují. Ne zrovna skřípěním dveří, ale tím, že se jim stará o noty, přišije knoflík u fraku, uvaří kafe nebo svědomitě stráží vchod do sálu, účastní se jejich hudby tak jako tak. Pan Kalíšek si dá říci a přijímá věci tak, jak jsou. O samotě pak namaže panty dveří, aby nevrzaly, a s lítostí je tiše otvírá a zavírá.
2. část – Housličky editovat
(V dívčím pokojíku se zahrádkou) Holčička Alenka je panem učitelem nucena cvičit na housle. Nebaví ji to, její zájmy jsou spíše zahradnické a raději by se věnovala svým kytičkám. Kéž by ty housle vzal čert, povzdechne si Alenka. Na ta slova se objeví čertík a její přání vyplní, housličky jí sebere a brzy na ně báječně hraje. Pan učitel jím je nadšen. A brzy přicházejí další čertíci, sám Belzebub je přivádí, aby se také naučili housti. Pan učitel se tak pilným žákům s radostí věnuje.
Vrací se Alenčina maminka. Již před dveřmi slyší nádhernou hru. Je ohromena, jaké udělala Alenka pokroky, a už si maluje její koncertní kariéru, které bude ona z předních lóží přihlížet. Maminčiny sny dostanou těžkou ránu, když místo dcery virtuosky najde koncertující tlupu čertů. Všechny je vyhazuje a čerti si s sebou do pekla odnášejí i pana učitele, nikoli proti jeho vůli, neboť ten je ochoten tak nadané žáky sledovat kamkoli.
Alenka osamí; najednou se jí stýská po panu učiteli i po housličkách. Vtom se objeví zpět čertík. Muzicírování pro něj mělo neočekávané vedlejší účinky: jeden růžek už mu upadl, druhý se právě vyviklává, přišel i o ocas, zato mu na zádech rostou křidélka. Čertík s Alenkou zakopají zbylý růžek na zahrádce a pak novopečený andílek odlétá. I ostatním čertům se vedlo podobně, ba i archanděl Belzebub míří zpět do nebe. Pan učitel je šťastný, že vychoval nové muzikanty, a může se opět věnovat Alence. A když se holčička pustí opět do cvičení, ze zakopaného růžku vyroste kytička – avšak roste jen tehdy, když se jí hraje, Alenka tak ráda spojí zahradničení s hraním na housle.
3. část – Heligon editovat
(Ve starém parku) Velmi tlustý zedník Matěj našel na smetišti starý heligon. Zvědavost mu nedá a nasadí si jej, jenže ouha, jeho tělo se do mohutných oblouků heligonu zaklíní tak, že ani jeho kamarádi zedníci nemohou nástroj z Matěje sundat. A protože s heligonem nemůže zedničit, musí Matěj nejprve zhubnout tím, že bude cvičit – a když už má ten nástroj na sobě, nejlepší bude cvičit na heligon.
Jde proto do výuky k panu profesorovi, který bere Matějovu hudební výchovu do pevných rukou. Brzy je ze zedníka zdatný hudebník, dokonce poněkud štíhlejší, takže již může heligon bez potíží sundat a nasadit. S radostí se vrací ke kamarádům, avšak se zapojením do práce je to obtížnější. Při přehazování cihel by si mohl pochroumat prsty, které potřebuje na klapky nástroje, u míchačky je příšerný lomoz, při němž by ještě přišel o sluch, a při míchání cementu by mu mohlo vápno zaprášit plíce. Co tedy bude dělat? Může tedy kamarádům alespoň zahrát. A skutečně, v rytmu veselého heligonu jde hned práce všem lépe od ruky.
Reference editovat
- ↑ a b BOR, Vladimír. Hraje si s operou. In: MALINA, Jaroslav. Ilja Hurník. Brno, Boskovice: Nadace Universitas Masarykiana, Brno; Nakladatelství Albert, Boskovice, 1995. ISBN 80-85834-03-0. S. 73.
- ↑ VOLEK, Tomislav. KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století – HURNÍK Ilja [online]. Praha: Libri, 1998 [cit. 2014-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-20.
- ↑ HURNÍK, Ilja. Ilja Hurník – Dílo hudební [online]. Praha: Lukáš Hurník [cit. 2014-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-02.
- ↑ a b HOSTOMSKÁ, Anna. Průvodce operní tvorbou. 10. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda–Libertas, 1993. 688 s. ISBN 80-205-0344-7. S. 648.
- ↑ a b Virtuální studovna – Databáze inscenací – Rybáři v síti [online]. Praha: Divadelní ústav [cit. 2014-02-04]. Dostupné online.
- ↑ Katalogy – Hudební – Rybáři v síti [online]. Praha: Dilia, o. s. [cit. 2014-02-05]. Dostupné online.
Literatura editovat
- JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 231.
- HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 1030–1031.