Otevřít hlavní menu

Rusko-turecká válka (1768–1774)

klíčový válečný konflikt z řady válek mezi Ruskem a Tureckem v letech 1768–1774

Rusko-turecká válka (17681774) byl klíčový válečný konflikt z řady válek mezi Ruskem a Tureckem, jehož výsledkem bylo definitivní připojení jižní Ukrajiny, Krymu a severozápadní části Předkavkazska k Rusku. Záminkou k válce na straně Ruska bylo získání přístupu k Černému moři, Turecko chtělo získat vliv na území Volyně a Podolí. Válce předcházela složitá mezinárodní situace v Evropě, kdy spolu vedly diplomatické spory Francie a Rusko a vnitropolitická krize v Polsku.

Rusko-turecká válka (1768–1774)
konflikt: Rusko - turecké války
Zničení osmanské flotily během bitvy u ostrova Chios roku 1770
Zničení osmanské flotily během bitvy u ostrova Chios roku 1770
trvání: 17681774
místo: Moldavsko, Besarábie, Valašsko, Egejské moře
casus belli: střet ruských a tureckých zájmů v Polsku
výsledek: vítězství Ruska, Smlouva z Küçük Kaynarca
strany
Vlajka Ruska Ruské impérium
Прапор В.З..png Záporožští kozáci
Flag of Kingdom of Kartli-Kakheti.svg Království Kartli-Kacheti
Greek Revolution flag.svg Osmanské Řecko
Imeretiflag.jpg Království Imeretie
Vlajka Osmanské říše Osmanská říše
Flag of the Crimean Tatar people.svg Krymský chanát
velitelé
Vlajka Ruska Kateřina II.
Vlajka Ruska Grigorij Potěmkin
Vlajka Ruska Pjotr Rumjancev
Vlajka Ruska Alexandr Suvorov
Vlajka Osmanské říše Mustafa III.
Vlajka Osmanské říše Abdulhamid I.
Vlajka Osmanské říše Ivazzade Halil Paša

síla
125 000 300 000 – 600 000
ztráty
neznámé neznámé
Rusko-turecká válka (1768–1774)

Na základě francouzského popudu a pod požadavkem, aby se Rusko vzdalo svých zásahů do polských záležitostí vyhlásil osmanský vůdce Mustafa III. válku Rusku. Na stranu Turecka se přidaly Krymský chanát a Dubrovnická republika. Kromě toho Turecko vojensky podporovalo polské povstalce. Na straně Ruska vedle pravidelné armády a námořnictva bojovali donští a záporožští kozáci. Carská vojska dosáhla řady velkých vítězství, když obsadila Azov, dobyla Krym a Besarábii.

Roku 1769 podnikli Tataři z Krymského chanátu nájezd na území Nového Srbska, při kterém bylo odvlečeno do otroctví několik tisíc lidí. Během války v roce 1770 vypuklo protiturecké povstání Řeků na Peloponésu a v roce 1771 v Egyptě a Sýrii.

Ruská armáda pod vedením Rumjanceva a Suvorova prošla Moldávií a porazil Turky v Bulharsku. Postupně zvítězila v bitvě u Largy, bitvě u Kahulu, a bitvě u Kozludži. Ruská středomořská flotila pod vedením Orlova a Spiridova porazila turecké námořnictvo v bitvě u ostrova Chios.

Výsledkem války bylo vítězství Ruska, definitivní přístup k Černému moři, územní zisky na severním Kavkaze a protektorát nad Krymským chanátem. Mírová smlouva podepsaná 21. července 1774 potvrdila Rusku obrovské územní zisky - celé severní pobřeží Černého moře od Azova po Dněpr a jižní Bug a Rusko je prohlášeno "ochráncem křesťanů na Balkáně". Turecko také uznalo ruskou suverenitu nad Kabardou.[1]

Reference

  1. VOTÁPEK, Vladimír. Kavkazská tragédie - Ruské dobývání Kavkazu 1783-1864. 1. vyd. Praha: Epocha, 2019. 264 s. (Polozapomenuté války sv.43). ISBN 978-80-7557-169-4. S. 255.