Otevřít hlavní menu

Rudolf Plajner (5. dubna 1901 Prostějov[1]23. června 1987) byl český pedagog a skaut. Byl opakovaně zvolen náčelníkem československého Junáka. Vedle dlouhodobého a jednoznačného přínosu pro český skauting, je osoba Rudolfa Plajnera zároveň spojena i s jeho opakovanými ústupky politické moci (1940, 1950, 1970), jimiž se snažil neúspěšně odvrátit zákaz Junáka.[2]

RNDr. Rudolf Plajner
Hostyn6.jpg
Narození 5. dubna 1901
Prostějov
Úmrtí 23. června 1987 (ve věku 86 let)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Narodil se v rodině prostějovského krejčího Františka Plajnera (1874–1944) a jeho manželky Jenovéfy, rozené Peštové (1875–1905).[1] Vyrůstal v početné rodině se 6 sourozenci. Jeho matka zemřela v roce 1905, tedy když mu byly pouhé 4 roky.

Studoval v obecné a později zemské vyšší reálce v Prostějově do roku 1919. Pak nastoupil na brněnskou techniku na elektroinženýrství. V souvislosti se záchranou tonoucích dětí dostal stipendium a to mu umožnilo se více zaměřit na studium. Brněnská škola mu však nevyhovovala a proto brzy přešel na nově otevřenou přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Po ukončení studií 1924 nastoupil do zaměstnání pedagoga v Prostějově. V roce 1926 získal doktorát z přírodních věd. Dne 6. července 1926 se v Senici oženil s Vlastou Sokolovou.[1]

Na počátku 2. světové války spolupůsobil na založení organizací Politické ústředí (PU), Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ) a Obrana národa (ON). Dále budoval spolu s dalšími skautskými pracovníky bezpečnou cestu pro přechod vojáků, politiků a členů vlády do zahraničí. Během války i nadále plnil odbojové úkoly a pomáhal paraskupinám.

Po osvobození byl předsedou revolučního národního výboru a předsedu okresní organizace sociální demokracie. Po ustálení poměrů předsedou Okresního národního výboru až voleb roku 1946.

Během vlády komunistického režimu se nesměl věnovat volnočasové výchově mládeže a cokoliv publikovat. Byl překládán z jedné školy na druhou v okolí Zlína a zostouzen v tisku[zdroj?].

Těsně před svým odchodem do důchodu (1961) se odstěhoval do Luk pod Medníkem, kde zůstal do konce života.

Plajner skautEditovat

Jeho skautská kariéra započala 1916, kdy vstoupil do skautské družiny, kterou vedl Jiří Wolker. Již v roce 1919 sloužil jako sborový vůdce v Brně a zúčastnil se ustavujícího sjezdu Svazu skautů.

V roce 1920 zachránil v Brně tři topící se děti místního bohatého obchodníka z rozvodněné Svratky a jen náhodou byla zjištěna jeho totožnost ze skautské legitimace z odhozeného kabátu. Následně odmítl nabídnutou finanční odměnu. Za toto jednání mu byl udělen zlatý stupeň odznaku "Za čin junácký", dostal školní stipendium a prezident republiky T. G. Masaryk mu zaslal dopis spolu s darem v podobě stříbrných hodinek.[3] Účastnil se 3. a 4. světového Jamboree v Anglii a v Maďarsku.

Po absolvování zvláštního kurzu pro instruktory branné výchovy byl na žádost ministerstva národní obrany povolán na propagaci a zintenzivnění výuky branné výchovy na školách a ve skautských oddílech po celé republice. Po Svojsíkově smrti byl v čele jeho pohřebního průvodu.

Neblahou roli Plajner naopak sehrál v obtížných letech Druhé republiky a počátků okupace republiky (1939–1940). Ve snaze zachovat junáckou organizaci, patřil k těm, kteří začali tolerovat nacionalizaci a politizaci Junáka. Jeho ochota vyjít vstříc okupačním úřadům dospěla až tak daleko, že pro údajně inspirativní přínos doporučoval ke čtení instruktážní příručky nacistické Hitlerjugend.[4] V roce 1940 tajně domluvil se Sokolem, Československým červeným křížem a Klubem československých turistů možnost přechodu skautských oddílů do těchto organizací v případě zrušení Junáka.[zdroj?] Krátce nato byl zatčen gestapem (propuštěn po třech dnech, později zatčen na několik měsíců). Junák byl na konci roku 1940 zrušen.

Po konci války byl Plajner v roce 1946 zvolen náčelníkem Junáka a snažil se o udržení jeho samostatnosti. To se mu však dařilo jen do roku 1948, kdy musel pod pohrůžkou perzekuce skautských vedoucích připustit sloučení Junáka s Národní frontou a Svazem československé mládeže, což znamenalo jeho zánik.

V listopadu 1969 byl znovu zvolen náčelníkem československého Junáka a na krátkou dobu se opět podílel na činnosti organizace.[5] Brzy se žel opět začala projevovat i jeho ochota k politickým ústupkům. Ani tentokrát tím ale Junáka před rozpuštěním nezachránil.[6][7]

Udělená vyznamenáníEditovat

SkautskáEditovat

NeskautskáEditovat

Externí odkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • VÉMOLA, Antonín., 1991: RNDr. Rudolf Plajner. Kroměříž: Muzeum Kroměřížska.
  • Skauti bez lilie, Filmový dokument. Režie Viktor Portel, 2017.
  • Středisko Junák – svazu skautů a skautek ČR v Holešově, 2007: Rudolf Plajner – Občan. Holešov: tisk Typoservis Holešov.

Související článkyEditovat

  1. a b c Prostějov, matrika narozených 1900-1902, snímek 81, Záznam o narození a křtu
  2. Skauti bez lilie, Filmový dokument. Režie Viktor Portel, 2017.
  3. Za junácký čin. Moravská orlice. 22. 4. 1920, s. 83. Dostupné online. 
  4. KOL. Klub zvídavých dětí • Jaroslav Foglar a Protektorát. Praha: NZB, 2018. 412 s. ISBN 978-80-906755-6-8. S. 337. 
  5. Ustaven nejvyšší orgán Junáka. Rudé právo. 17. 11. 1969, s. 2. Dostupné online. 
  6. Skauti bez lilie, Filmový dokument. Režie Viktor Portel, 2017.
  7. KOL. Klub zvídavých dětí • Jaroslav Foglar a Protektorát. Praha: NZB, 2018. 412 s. ISBN 978-80-906755-6-8. S. 337.