Romano Pontifici eligendo

Kanonické právo katolické církve
	Ius vigens (současné právo);
	Kodex kanonického práva z roku 1983; (Omnium in mentem, Magnum principium); Kodex kánonů východních církví; Další dokumenty a zdroje:; Ad tuendam fidem, Ex corde Ecclesiae, Indulgentiarum Doctrina, Praedicate evangelium, Veritatis gaudium, obyčej, Reformy manželského procesu papeže Františka, Církevní přikázání; II. vatikánský koncil: Christus Dominus, Lumen gentium, Optatam totius, Orientalium ecclesiarum, Presbyterorum ordinis, Sacrosanctum concilium;
	Právní dějiny katolické církve;
	Jus antiquum (r. 33–1140): Starověké předpisy (Didaché, Constitutiones Apostolorum, Canones apostolorum); Sbírky starověkých kánonů (Dionysianae, quadripartita, Quesnelliana, Wigorniensis); Decretum Gelasianum, Symmachiánské padělky, Pseudoisidorské dekretálie (Konstantinova donace), Gregoriánská reforma (Boj o investituru, Dictatus papae, Libertas Ecclesiae, Plenitudo potestatis); Jus novum (r. 1140–1563): Corpus iuris canonici – Gratiánův dekret (Dekretista, capitulum Episcopi, Margaritae), Ius commune, Decretales Gregorii IX (Dekretalista), Regulae Iuris, Extravagantes, Liber Septimus; Jus novissimum (r. 1563–1918):; Tridentský koncil – Benedictus Deus, Tametsi, Apostolicae Sedis moderationi; Jus codicis (1918 – současnost): Kodex kanonického práva 1917, Ecclesiae Sanctae, Kodex kanonického práva 1983; Další: Contractum trinius, Papežský soudce-delegát, Opční právo;
	Východní katolické kanonické právo;

Romano Pontifici eligendo byla apoštolská konstituce upravující volbu papežů, kterou vyhlásil papež Pavel VI. 1. října 1975. Zavedla řadu dalekosáhlých reforem v procesu volby papežů. Stanovila maximální počet volitelů na 120 a ve formálnějším kontextu znovu potvrdila již dříve zavedené pravidlo, že se volby papeže nemohou účastnit kardinálové starší 80 let.

Tato konstituce byla nahrazena konstitucí Universi Dominici gregis.

Ustanovení

V listopadu 1970 papež Pavel v dokumentu Ingravescentem aetatem zakázal kardinálům starším osmdesáti let účastnit se papežského konkláve při volbě papeže. Tato nová apoštolská konstituce toto pravidlo začlenila v souvislosti se stanovením pravidel pro organizaci konkláve.^{[p 1]}

V březnu 1973 papež Pavel během konzistoře, která měla ustanovit nové kardinály, diskutoval o plánech na úpravu procedur pro papežské volby, včetně omezení počtu volitelů na 120 a přidání patriarchů církví východního obřadu jako volitelů, i když nejsou kardinály, a vedení biskupské synody.^[1] Všechny tyto myšlenky až na jednu opustil a v této apoštolské konstituci stanovil maximální počet kardinálů volitelů na 120. Když jeho osmdesátiletý limit vstoupil 1. ledna 1971 v platnost, bylo 102 kardinálů, kteří se mohli účastnit konkláve.

Papež Pavel také zavedl přísná pravidla pro fyzickou organizaci konkláve, včetně požadavku, aby byla okna Sixtinské kaple zatlučená. Během dvou konkláve v roce 1978 se kardinálům tato omezení zdála přílišná a papež Jan Pavel II. od nich upustil ve své apoštolské konstituci Universi Dominici gregis (1996).

Papež Pavel byl po svém zvolení v červnu 1963 korunován, ale v listopadu 1964 od nošení papežské tiáry upustil,^[2] nicméně v této apoštolské konstituci napsal, že po zvolení bude následovat korunovace. Jeho bezprostřední nástupci Jan Pavel I. a Jan Pavel II. se rozhodli korunovaci neprovádět^[3] a Jan Pavel II. se o korunovaci nezmínil, když v roce 1996 revidoval proces volby.

Odkazy

Poznámky

↑ Jan Pavel II. toto nařízení mírně upravil v Universi Dominici gregis, kde změnil datum, kdy kardinál-volitel nesmí dovršit 80 let, ze dne zahájení konkláve na den úmrtí papeže.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Romano Pontifici eligendo na anglické Wikipedii.

↑ HOFMANN, Paul. Pope, at Installation of Cardinals, Details Possible Reforms in Electing Successors [online]. The New York Times, 1973-03-06, rev. 2017-12-04 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
↑ DOTY, Robert C. Pope Paul Donates His Jeweled Tiara To Poor of World [online]. The New York Times, 1974-11-14, rev. 2017-12-04 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
↑ JAN PAVEL II. HOMILY OF HIS HOLINESS JOHN PAUL II FOR THE INAUGURATION OF HIS PONTIFICATE [online]. Vatican. Libreria Editrice Vaticana, 1978-10-22 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

Romano Pontifici eligendo (anglicky)
Romano Pontifici eligendo (latinsky), (španělsky), (francouzsky) a (italsky)

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[a-1] Jan Pavel II. toto nařízení mírně upravil v Universi Dominici gregis, kde změnil datum, kdy kardinál-volitel nesmí dovršit 80 let, ze dne zahájení konkláve na den úmrtí papeže.

[2] HOFMANN, Paul. Pope, at Installation of Cardinals, Details Possible Reforms in Electing Successors [online]. The New York Times, 1973-03-06, rev. 2017-12-04 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. (anglicky)

[3] DOTY, Robert C. Pope Paul Donates His Jeweled Tiara To Poor of World [online]. The New York Times, 1974-11-14, rev. 2017-12-04 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. (anglicky)

[4] JAN PAVEL II. HOMILY OF HIS HOLINESS JOHN PAUL II FOR THE INAUGURATION OF HIS PONTIFICATE [online]. Vatican. Libreria Editrice Vaticana, 1978-10-22 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. (anglicky)

[p 1]

[1]

[2]

[3]