Wikipedie

Roman Karl Scholz

rakouský kněz, spisovatel a bojovník proti nacismu

Roman Karl Scholz (16. ledna 1912 Šumperk (Mährisch Schönberg) – 10. května 1944 Vídeň) byl rakouský katolický kněz, augustinián, básník, spisovatel a protinacistický odbojář. Byl popraven nacisty v roce 1944.

Roman Karl Scholz
Narození16. ledna 1912
Šumperk
Úmrtí10. května 1944 (ve věku 32 let)
Vídeň
Povoláníkatolický kněz, spisovatel, básník, dramaturg a prozaik
Významná dílaGoneril : příběh jednoho setkání
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

 
Scholzův náhrobek na hřbitově v Heiligenstadtu

Karl Scholz se narodil v Šumperku jako nemanželský syn tovární dělnice Josefy Scholzové. Byl vychováván svými prarodiči. Vystudoval šumperské německé gymnázium a již zde se angažoval ve skupině katolické mládeže hnutí Staffelstein. Ihned po maturitě v roce 1930 byl přijat jako novic do augustiniánského kláštera v Klosterneuburgu. Tam studovala velká část budoucích kněží německé národnosti z Čech a Moravy (v období mezi dvěma válkami byla třetina zdejších seminaristů z Československé republiky.[1]) Zde přijal řádové jméno Roman. Dne 28. srpna 1934 složil řeholní sliby a 25. května 1936 byl vysvěcen na kněze.[2] Svou první mši (primici) sloužil v Šumperku.

Měl veliké nadání na řeči, ovládal celkem jedenáct jazyků.[2]

V letech 1936–1938 působil jako kaplan ve Vídni-Heiligenstadtu. V roce 1938 vyučoval náboženství na gymnáziu v Klosterneuburgu. Od roku 1939 byl docentem teologie a filosofie v klášterní škole v Klosterneuburgu. Na všech těchto místech využívali Scholzovi nadřízení jeho talentu pro práci s mládeží.

Již jako student se zajímal o nacionalistické hnutí sudetských Němců. Podle vyšetřovacích protokolů soudního procesu z roku 1944 vedl v letech 1935–1938 tajnou buňku sympatizantů s NSDAP v klášteře Klosterneuburg. V roce 1938 podal přihlášku do strany, ale jako kněz se nemohl stát jejím členem.[3]

O změně jeho názoru na nacionálně-socialistickou ideologii není dost podkladů. Některé zdroje uvádějí, že názor změnil již v roce 1936, kdy se zúčastnil říšského sjezdu NSDAP v Norimberku; údajně tehdy pochopil zrůdnost nacistické ideologie a stal se naopak odpůrcem nacismu. S tím je ale v rozporu skutečnost, že v květnu 1938 podal přihlášku do NSDAP.[1] Když ale byla v tomtéž roce nacisty zakázána náboženská výuka, začal organizovat volně přístupné biblické hodiny. Na jejich základě založí spolu s Viktorem Reimannem tajnou organizaci Deutsche Freiheitsbewegung (Nemecké hnutí za svobodu), na podzim 1939 přejmenované na Österreichische Freiheitsbewegung (ÖFB). Byla to první nekomunistická odbojová skupina v Rakousku. Mezi členy tohoto hnutí patřil i básník a student teologie Hanns Georg Heintschel-Heinegg. Hnutí šířilo protinacistické letáky, pořádalo informační akce a osobní agitaci. V červnu roku 1940 se hnutí spojilo s dalšími dvěma ilegálními katolickými skupinami, vedenými Jakobem Kastelicem a Karlem Ledererem. V červenci 1940 bylo hnutí prozrazeno, když herec Burgtheatru Otto Hartmann udal své druhy Gestapu.[p 1]

V létě 1938 a 1939 navštívil Scholz Velkou Británii, kde se pokoušel díky svým předešlým kontaktům najít spojení na konzervativní politiky a získat hmotnou podporu pro své hnutí.[1] Dále jednal se sovětským a americkým konzulem v Bratislavě a podle obžaloby byl také ve styku s osobami ve Švýcarsku a v Maďarsku.[4]

Dne 22. července 1940 bylo zatčeno 121 členů hnutí. Scholz byl zatčen v klášteře v Klosterneuburku. Během následujících čtyř let prošel celkem patnácti káznicemi. V soudním procesu, který proběhl v době od prosince 1943 do března 1944, byl odsouzen k smrti jako jeden z jedenácti čelných představitelů hnutí. Rozsudek byl vyhlášen 2. března 1944.[1]

Poprava byla provedena ve Vídni 10. května 1944 v 17:48. Scholzova poslední slova byla „Pro Krista a pro Rakousko“. Jeho tělo bylo nalezeno po skončení války v anatomickém ústavu Vídeňské univerzity. Byl pohřben na hřbitově Heiligenstadtu dne 12. října 1945.[2]

V Šumperku mu byla v roce 2012 odhalena pamětní deska.[5]

Dílo editovat

  • 1934 Feine ferne Dinge (Jemné vzdálené věci) – básně, vlastní náklad
  • 1936 Spiel des Schicksals (Hra osudu) – básně[6]
  • 1942 Goneril : die Geschichte einer Begegnung (česky: Goneril : příběh jednoho setkání), román psaný ve vězení, vydán posmrtně v roce 1947 v nakladatelství Wilhelm Andermann Verlag ve Vídni (česky 2014)[7].
  • 1940–1944 Ich werde immer bei euch sein (Budu vždy s vámi, jiný překlad názvu: A hle, já jsem s vámi po všechny dny – Mt 28, 20 (Kral, ČEP)), Mayer, Klosterneuburg 1994, ISBN 978-3901025297, verše, které napsal ve vězení v letech 1940–1944 a které se podařilo zachránit. Vyšlo 1994. Patnáct básní z této sbírky vyšlo v českém překladu Radka Malého v publikaci Roman Karl Scholz : Výbor z díla[8]

Jeho básně z vězení byly dále vydány ve sbornících:

  • FELMAYER, Rudolf. Dein Herz ist deine Heimat. Wien: Amandus-Verlag, 1955. 400 s. S. 232–235. (německy) 
  • SCHLÖSSER, Manfred. An den Wind geschrieben : Lyrik der Freiheit ; Gedichte der Jahre 1933 - 1945. 4. vyd. Berlin: Agora, 1982. 372 s. ISBN 978-3-87008-004-4. (německy) 

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Hartmann byl patrně do skupiny nasazen jako informátor a provokatér. Za tuto činnost mu byla zaručena beztrestnost a dostal odměnu 30 000 říšských marek. V činnosti udavače a informátora Gestapa pokračoval a podílel se i na uvěznění komunistického odbojáře Josefa Kallische. Po skončení války byl odhalen a v listopadu 1947 odsouzen k doživotnímu žaláři. V roce 1957 byl propuštěn v rámci amnestie a zemřel v roce 1994.[1]

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e KRAPPMANN, Jörg. Několik životů Romana Karla Scholze. In: VÁCLAVEK, Ludvík. Roman Karel Scholz : Výbor z díla. Olomouc: Univerzita Palackého, 2014. ISBN 978-80-244-4067-5. S. 5–24. (česky a německy)
  2. ↑ a b c MEDEK, Václav. Šumperský rodák Dr. Karel Scholz. Severní Morava : vlastivědný sborník. Šumperk: Okresní vlastivědné muzeum v Šumperku, 1967, čís. 15, s. 62–63. ISSN 0231-6323. 
  3. ↑ VÁCLAVEK, Ludvík. Roman Karl Scholz. (K 50.výročí smrti kněze, básníka a bojovníka proti nacismu). Severní Morava : vlastivědný sborník. Šumperk: Okresní vlastivědné muzeum v Šumperku, 1997, roč. 36, čís. 73, s. 25–30. ISSN 0231-6323. (česky, německé resumé) 
  4. ↑ MEDEK, Václav. Řeholník proti nacismu. Severní Morava : vlastivědný sborník. Šumperk: Okresní vlastivědné muzeum v Šumperku, 1972, čís. 23, s. 48–49. ISSN 0231-6323. 
  5. ↑ RYBIČKOVÁ, Stanislava. Popravený kněz a spisovatel Karl Scholz má v Šumperku pamětní desku. Šumperský a Jesenický deník [online]. 2012-09-12 [cit. 2017-09-11]. Dostupné online. ISSN 1801-9811. 
  6. ↑ TOPOĽSKÁ, Lucy. Scholz, Roman Karl. In: BOK, Václav et al. Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských. Praha: Odeon, 1987. S. 620.
  7. ↑ SCHOLZ. Výbor z díla. Příprava vydání Ludvík Václavek; překlad Lucy Topoľská, Radek Malý. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2014. 189 s. (POETICA MORAVIAE; sv. 6). ISBN 978-80-244-4067-5. S. 45–189. (česky, současně vyšlo i německy pod názvem Auswahl aus dem Werk) 
  8. ↑ SCHOLZ. Výbor z díla. Příprava vydání Ludvík Václavek; překlad Lucy Topoľská, Radek Malý. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2014. 189 s. (POETICA MORAVIAE; sv. 6). ISBN 978-80-244-4067-5. S. 25–43. (česky, současně vyšlo i německy pod názvem Auswahl aus dem Werk) 

Literatura editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Roman_Karl_Scholz&oldid=23747582“