Roklanská chata

Roklanská chata
	Roklanská chata (30. 7. 2017)
Poloha
Adresa	Modrava, Česko
Souřadnice	48°59′10,15″ s. š., 13°25′51,74″ v. d.
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roklanská chata je samota nacházející se uprostřed Modravských slatí v Národním parku Šumava. Ačkoli byla roku 1936 zbudována pro turisty, je veřejnosti prakticky nepřístupná, protože přístupové cesty procházejí I. zónou NP a nejsou značeny. Chata byla nejvýše položeným celoročně obývaným stavením na Šumavě.^[1]

PolohaEditovat

Chata se nachází 1 km jižně od Medvědí hory, na západě ji obklopuje hraniční část Modravských slatí, historickými prameny označovaná Kaltstaudenské slatě. V těchto místech také pramení Roklanský potok. Jižně od Roklanské chaty leží další ze slatí, Vrchová a na východě pak rozlehlé Novohuťské močály. Místo je v bezzásahové zóně. Okolní les je zasažen kůrovcem a dotváří zdejší divoké prostředí.

HistorieEditovat

Roklanská chata byla postavena Klubem československých turistů při turistické cestě směřující do Německa na horu Roklan, vedle již stojícího stavení, tzv. Roklanské hájovny. Na vzniku chaty se podílel významný sušický architekt Karel Houra, mj. autor rozhleden na Javorníku a Svatoboru.^[2]

Hájovna byla postavena kvůli rozšiřování těžebních revírů a v důsledku s tím byla vybudována i Roklanská nádrž, zadržující vodu Roklanského potoka, který pramení nedaleko odsud, pro plavení dřeva. Hájovna sloužila jako hostinec, ubytovna a bylo možné najmout si zde průvodce do okolních lesů a na 1,5 km vzdálený Roklan.

Za komunistického režimu vedla těmito místy 1. linie železné opony a hned vedle chaty byla postavena rota Roklan.

Stará Roklanská hájenka nepřežila 2. světovou válku. Noviny Nový den ze dne 8. října a 7. prosince 1946 píší o staré Roklanské chatě (hájovně), která vyhořela a přetrvaly z ní jen sutiny se zbylým komínem. Na podzim roku 1950 začala být nad Roklanskou chatou budována rota Pohraniční stráže, k jejíž výstavbě byly využity zbytky kdysi slavné hájenky. Z roty Roklan, zrušené v roce 1963, zbyly pouze základy. Chata sice stále stojí na svém místě, ale je zchátralá a hrozí její demolice z důvodu napadení dřevěné konstrukce dřevomorky.^[3]

V roce 2018 ministerstvo kultury projednávalo návrh na prohlášení chaty kulturní památkou. Plzeňský kraj byl pro, městský úřad v Sušici proti, ministerstvo návrh zamítlo především kvůli špatnému stavu chaty. Starosta Modravy Antonín Schubert označil nezařazení chaty mezi kulturní památky za jistou tragédii a demolici považuje za selhání státu v péči o svěřený majetek.^[2]

Správy Národního parku Šumava požádala v létě 2022 kvůli špatnému stavu objektu o demoliční výměr, v srpnu proběhlo místní šetření, před koncem roku 2022 podala správa národního parku podnět proti nečinnosti stavebního úřadu. Stavební úřad v Kašperských Horách žádost v lednu 2023 zamítl s odůvodněním, že žadatel neprokázal vlastnictví objektu. Stavba není zapsána v katastru nemovitostí. Správa národního parku považuje vlastnictví za nezpochybnitelné a chtěla se proti rozhodnutí odvolat.^[4]

Proti zbourání chaty vznikla petice, kterou podepsalo přes pět tisíc lidí.^[4]