Otevřít hlavní menu

Rogério Dutra da Silva

(přesměrováno z Rogerio Dutra da Silva)

Rogério Dutra da Silva (* 3. února 1984 São Paulo) je brazilský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu Futures získal do prosince 2017 devatenáct titulů ve dvouhře a třináct ve čtyřhře.[2]

Rogério Dutra da Silva
Rogério Dutra da Silva v kvalifikaci Wimbledonu 2014
Přezdívka Rogerinho[1]
Stát BrazílieBrazílie Brazílie
Datum narození 3. února 1984 (35 let)
Místo narození São Paulo, Brazílie[1]
Bydliště Balneário Camboriú, Brazílie[1]
Výška 178 cm[1]
Váha 73 kg[1]
Profesionál od 2003
Držení rakety pravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek 1 832 302 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 30–65
Tituly 0 ATP, 10 challengerů, 9 Futures
Nejvyšší umístění 63. místo (24. července 2017)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 2. kolo (2017)
French Open 2. kolo (2017)
Wimbledon 1. kolo (2013, 2016, 2017)
US Open 2. kolo (2011, 2012, 2013)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry 2. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů 24–25
Tituly 1 ATP, 4 challengery, 9 Futures
Nejvyšší umístění 86. místo (11. září 2017)
Čtyřhra na Grand Slamu
French Open čtvrtfinále (2017)
Wimbledon 1. kolo (2017)
US Open 2. kolo (2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20190802a2. srpna 2019
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Da Silva během Wimbledonu 2016

Na žebříčku ATP byl da Silva ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2017 na 63. místě a ve čtyřhře pak v září téhož roku na 86. místě. Trénuje ho Leonardo Kirche.[1]

V brazilském daviscupovém týmu debutoval v roce 2011 semifinálem 1. skupiny Americké zóny proti Uruguayi, v němž vyhrál dvouhry s Marcelem Felderem i Martinem Cuevasem. Přispěl tak k výhře Brazilců 5:0 na zápasy. Do roku 2018 v soutěži nastoupil k šesti mezistátním utkáním s bilancí 6–4 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[3]

Brazílii reprezentoval da Silva také na Letních olympijských hrách 2016Riu de Janeiru, kde v mužské dvouhře skončil ve druhém kole na raketě šestého nasazeného Francouze Gaëla Monfilse.

Tenisová kariéraEditovat

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu Futures debutoval da Silva v listopadu 2001, když na turnaji v Campinasu obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl svému krajanovi Júliu Silvovi.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni vybojoval v červnu 2006 na brazilské události v Chapecu po finálové výhře nad Uruguaycem Martinem Vilarrubim. Na challengerech ATP poprvé triumfoval na říjnovém BH Tennis Open International Cup 2010 v Belo Horizonte, kde v závěrečném duelu zvítězil nad argentinským hráčem Facundem Argüellem.[2][1]

Premiérové čtvrtfinále na okruhu ATP World Tour si zahrál na červencovém Bet-at-home Cup Kitzbühel 2012 po skreči Jana Hájka a zdolání sedmého nasazeného Lotyše Ernestsa Gulbise. Mezi poslední osmičkou jej zastavil Ital Filippo Volandri. Bodový zisk mu po turnaji poprvé v kariéře zajistil průnik do elitní světové stovky, když 30. července 2011 v žebříčku figuroval na 95. místě.[1]

Ve finále okruhu ATP Tour debutoval na antukovém International German Open 2012, hraném v Hamburku v kategorii ATP 500, kde v závěrečném duelu čtyřhry se Španělem Danielem Muñozem de la Nava nestačili na španělský pár David Marrero a Fernando Verdasco. Na turnaji startovali z pozice náhradníků.[1]

V kvalifikaci Internazionali BNL d'Italia 2013 utrpěl poranění vazů hlezna. S nedoléčenou distorzí odehrál kvalifikační turnaj v Nice a po challengeru v Braunschweigu byl přinucen přerušit sezónu na sedm týdnů. Vrátil se newyorským US Open 2013 bez jediné výhry na okruhu v probíhajícím roce. Po zvládnuté kvalifikaci odehrál 27. srpna první kolo proti Kanaďanu Vasekovi Pospisilovi. V pětisetovém boji odvrátil sedm mečbolů a poprvé v kariéře otočil utkání ze stavu 0–2 na sety. Vítězný tiebreak v páté sadě vyhrál poměrem míčů 12:10. Ve druhé fázi odebral světové dvojce a pozdějšímu vítězi Rafaelu Nadalovi jen tři gamy.[1]

Ve světové klasifikaci se propadl až na 533. místo, které mu patřilo 8. června 2015. Rok poté, v červnu 2016, vystoupal po čtvrtfinále pražského challengeru na dosavadní kariérní maximum, 82. příčku.[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužské dvouhře US Open 2011, do níž prošel jako šťastný poražený z kvalifikace. V úvodním kole vyřadil irského kvalifikanta Louka Sorensena, jenž ve čtvrté sadě zápas skrečoval. Následně odešel poražen od Američana Alexe Bogomolova.[1]

Finále na okruhu ATP World TourEditovat

Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–0)
Turnaj mistrů (0–0)
ATP Masters Series /
ATP World Tour Masters 1000 (0–0)
ATP International Series Gold /
ATP World Tour 500 (0–1 Č)
ATP International Series /
ATP World Tour 250 (1–0 Č)

Čtyřhra: 2 (1–1)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 22. července 2012 Hamburk, Německo antuka   Daniel Muñoz de la Nava   David Marrero
  Fernando Verdasco
4–6, 3–6
Vítěz 1. 6. března 2017 São Paulo, Brazílie antuka   André Sá   Marcus Daniell
  Marcelo Demoliner
7–6(7–5), 5–7, [10–7]

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITFEditovat

Legenda
Challengery (10 D; 4 Č)
Futures (9 D; 9 Č)

Dvouhra (19)Editovat

Č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
1. 29. května 2006 Brazil F3, Brazílie antuka   Martin Vilarrubi 6–2, 6–4
2. 5. června 2006 Brazil F4, Brazílie antuka   Giovanni Lapentti 6–0, 2–6, 7–6(7–2)
3. 12. června 2006 Brazil F5, Brazílie antuka   Santiago Giraldo 6–4, 6–1
4. 28. dubna 2008 Brazil F2, Brazílie antuka   André Ghem 7–6(7–4), 4–6, 6–4
5. 5. května 2008 Brazil F3, Brazílie antuka   André Miele 5–7, 6–2, 6–4
6. 2. června 2008 Brazil F7, Brazílie antuka   Daniel Silva 6–0, 6–1
7. 9. června 2008 Brazil F8, Brazílie antuka   Daniel Silva 6–1, 6–7(2–7), 6–0
8. 25. července 2010 Brazil F16, Brazílie antuka   Fernando Romboli 6–3, 7–5
9. 29. srpna 2010 Brazil F21, Brazílie antuka   Eladio Riberio Neto 6–7(9–11), 7–5, 4–0skreč
10. 19. října 2010 Belo Horizonte, Brazílie tvrdý   Facundo Argüello 6–4, 6–3
11. 6. srpna 2011 Campos do Jordão, Brazílie tvrdý   Izak van der Merwe 6–4, 6–7(5–7), 6–3
12. 8. července 2012 Panama City, Panama antuka   Peter Polansky 6–3, 6–0
13. 14. dubna 2013 Itajaí, Brazílie antuka   Jozef Kovalík 4–6, 6–3, 6–1
14. 20. dubna 2014 São Paulo, Brazílie antuka   Blaž Rola 6–4, 6–2
15. 16. srpna 2015 Praha, Česká republika antuka   Radu Albot 6–2, 6–7(5–7), 6–4
16. 25. října 2015 Santiágo, Chile antuka   Horacio Zeballos 7–5, 3–6, 7–5
17. 14. května 2016 Bordeaux, Francie antuka   Bjorn Fratangelo 6–3, 6–1
18. 11. března 2017 Santiago, Chile antuka   Nicolás Jarry 7–5, 6–3
19. 8. dubna 2017 Panama City, Panama antuka   Peđa Krstin 6–2, 6–4

Čtyřhra (13)Editovat

Č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
1. 8. října 2006 Quito, Ekvádor antuka   Marcelo Melo   Pablo Cuevas
  Horacio Zeballos
6–3, 6–4
2. 12. října 2008 Florianópolis, Brazílie antuka   Júlio Silva   Ricardo Hocevar
  André Miele
3–6, 6–4, [10–4]
3. 8. srpna 2010 Campos do Jordão, Brazílie tvrdý   Júlio Silva   Vitor Manzini
  Pedro Zerbini
7–6(7–3), 6–2
4. 19. června 2016 Perugia, Itálie antuka   Andrés Molteni   Nicolás Barrientos
  Fabrício Neis
7–5, 6–3

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rogério Dutra Silva na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l (anglicky) Rogério Dutra da Silva na stránkách ATP Tour, přístup: 20190802a2. srpna 2019
  2. a b c (anglicky) Rogério Dutra da Silva na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 20171125a25. listopadu 2017
  3. (anglicky) Rogério Dutra da Silva na stránkách Davis Cupu, přístup: 20171125a25. listopadu 2017

Externí odkazyEditovat