Roger Scruton

britský filozof, politolog a spisovatel

Roger Vernon Scruton (27. února 1944, Buslingthorpe12. ledna 2020, výslovnost [skrutn]) byl britský filosof, estetik, politolog, spisovatel a hudebník. Byl zastáncem a typickým představitelem konzervatismu. Vystudoval filozofii na Jesus College v Cambridgi, kde získal doktorát. Od roku 1971 do roku 1992 vyučoval a byl profesorem estetiky na Birkbeck College of London. Následně do své smrti působil jako hostující profesor na Bostonské universitě a Univerzitě v St. Andrews. Scruton uměl také česky.[1][2]

Roger Scruton
Roger Scruton by Pete Helme.jpg
Rodné jméno Roger Vernon Scruton
Narození 27. února 1944
Buslingthorpe
Úmrtí 12. ledna 2020 (ve věku 75 let)
Brinkworth
Příčina úmrtí rakovina
Povolání filozof, politolog, vysokoškolský učitel, hudební skladatel, politik, novinář a romanopisec
Alma mater Jesus College
Univerzita v Cambridgi
City University London
Žánr opera
Témata estetika
Ocenění Cena 1. června (1996)
Čestný doktorát Masarykovy univerzity (1998)
Cena Sapfó (2016)
Stříbrná pamětní medaile Senátu (2019)
medaile Za zásluhy
… více na Wikidatech
Vlivy Georg Wilhelm Friedrich Hegel
Edmund Burke
John Ruskin
Immanuel Kant
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vztah k ČeskoslovenskuEditovat

 
Roger Scruton (2015), Praha

Roger Scruton se roku 1979 také podílel na činnosti tzv. „podzemní univerzity“ během komunistického režimu v tehdejším Československu. Spolu s mnoha dalšími kolegy ze zahraničí vedl bytové semináře v Praze, Brně a Bratislavě pro ty, jimž režim neumožnil studium na vysokých školách. Mezi jeho posluchače patřili např. Alexandr Vondra, Petr Fiala či Petr Pithart. V roce 1985 byl z Československa vypovězen, do země se mohl vrátit až po Sametové revoluci v roce 1990. Byl také členem českého PEN klubu a Společnosti pro vědy a umění. Patří též mezi zakladatele Vzdělávací nadace Jana Husa.

V dubnu 2019 byl na základě zmanipulovaného rozhovoru, který pro levicový časopis New Statesman sepsal novinář George Eaton, odvolán z funkce ministerského poradce.[3][4] Eaton vytrhl Scrutonova slova o vlivu George Sorose v Maďarsku z kontextu tak, aby vyzněla antisemitsky, následně jej označil též za islamofoba a xenofoba. Eaton si následně vyfotil selfie s lahví šampaňského, jak slaví Scrutonovo odvolání.[5] Magazín se následně za křivá obvinění omluvil.[3] Čeští disidenti Daniel Kroupa, Pavel Bratinka, Ivan M. Havel či Petr Pithart vyjádřili Scrutonovi podporu a Alexandr Vondra jej pozval, aby přijel přednášet na univerzitu v Česku.[3][6] Scruton se nakonec v červenci na svou pozici vrátil.[7][8] V srpnu 2019 Scruton oznámil, že se léčí s rakovinou,[9] jíž 12. ledna 2020 ve věku 75 let podlehl.[10]

DíloEditovat

Roger Scruton byl autorem řady knih o filozofii, estetice, umění, napsal i prozaická a hudební díla. Publikoval množství článků v časopisech (The Spectator, The Encounter), denících (The Times) a byl šéfredaktorem čtvrtletníku konzervativního myšlení The Salisbury Review.

FilosofieEditovat

  • 1974 – Art And Imagination [Umění a fantazie]
  • 1979 – The Aesthetics Of Architecture [Estetika architektury]
  • 1981 – The Short History of Modern Philosophy [Krátké dějiny novověké filosofie]
  • 1982 – Kant
  • 1983 – The Aesthetic Understanding [Estetické porozumění]
  • 1985 – Spinoza
  • 1986 – Sexual Desire [Sexuální touha]
  • 1990 – The Philosopher On Dover Beach [Filosof na pláži v Doveru]
  • 1996 – An Intelligent Person's Guide To Philosophy [Průvodce inteligentního člověka po filosofii]
  • 1997 – The Aesthetics Of Music [Estetika hudby]
  • 2010 – Beauty [Krása]

PolitikaEditovat

  • 1980 – The Meaning Of Conservatism [Smysl konzervatismu]
  • 1981 – The Politics Of Culture and Others Essays [Kulturní politika a jiné eseje]
  • 1982 – A Dictionary Of Political Thought [Slovník politického myšlení]
  • 1987 – A Land Held Hostage: Lebanon and the West [Země jako rukojmí: Libanon a Západ]
  • 1985 – Thinkers Of The New Left [Myslitelé Nové levice]

BeletrieEditovat

  • 1981 – Fortnight's Anger [Čtrnáctidenní hněv]
  • 1991 – Francesca
  • 1991 – A Dove Descending and Other Stories [Snášející se holubice a jiné příběhy]
  • 1993 – Xanthippic Dialogues [Xantipovské rozhovory]

UspořádalEditovat

  • 1988 – Conservative Thoughts [Konzervativní myšlenky]
  • 1988 – Conservative Thinkers [Konzervativní myslitelé]
  • 1992 – Conservative Texts [Konzervativní texty]

OstatníEditovat

  • 1987 – Untimely Tracts [Nečasová pojednání]
  • 1998 – An Intelligent Person's Guide to Modern Culture [Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře]
  • 1998 – On Hunting
  • 1998 – Ed. Town and Country [Město a venkov]
  • 2000 – England; An Elegy

Vyšlo v ČREditovat

  • Slovník politického myšlení. Brno: Atlantis, [1991]. Prameny. ISBN 80-7108-013-6.
  • Smysl konzervatismu. Praha: TORST, 1993. ISBN 80-85639-10-6.
  • Kant. Praha: Argo, 1996. Osobnosti. ISBN 80-85794-92-6.
  • Slovník politického myšlení. Brno: Atlantis, 1999. ISBN 80-7108-184-1.
  • Krátké dějiny novověké filosofie. Brno: Barrister & Principal, 1999. Studium. ISBN 80-85947-29-3.
  • Idea university. Praha: Občanský institut, 2002. Bulletin OI. č. 132.
  • Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-1013-0.
  • Průvodce inteligentního člověka filosofií. Brno: Barrister & Principal, 2003. Studium. ISBN 80-85947-91-9.
  • Estetické porozumění: eseje o filozofii, umění a kultuře. Brno: Barrister & Principal, 2005. Studium. ISBN 80-85947-92-7.
  • Krátké dějiny novověké filosofie: od Descarta k Wittgensteinovi. Brno: Barrister & Principal, 2005. Studium. ISBN 80-85947-93-5.
  • Imigrace, multikulturalismus a nutnost bránit národní stát. Praha: Občanský institut, 2006. Bulletin OI. č. 181. ISBN 80-86972-08-9.
  • O potřebnosti národů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2011, 87 s. ISBN 978-80-7325-245-8.

OceněníEditovat

Jako uznání jeho přínosu české vědě a vzdělanosti mu byl v roce 2004 (u příležitosti jeho 60. narozenin) udělen čestný doktorát Masarykovy univerzity v Brně. Prezident Václav Havel mu udělil medaili Za zásluhy. U příležitosti 30. výročí Sametové revoluce mu byla v listopadu 2019 Jaroslavem Kuberou udělena Stříbrná pamětní medaile Senátu.[5] Stalo se tak na slavnostní večeři na pražském Žofíně, kterou pořádal Alexandr Vondra a europoslanci z frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR).[5]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat